Nachové plachty

I já patřím mezi lidi, kteří občas sní s otevřenýma očima, ale to moje čekání na prince se už dávno změnilo v Čekání na Godota. Avšak zde jsme v pohádce, a tak měla hezounká dívenka, která vyrostla do neméně půvabné slečny, štěstí, protože si jí (některými přehlížené i vysmívané) zcela náhodně všiml krásný archetyp (široce jsem se o něm rozepisovala v deníčkovém příspěvku o Vojna a mír), zde kapitán pocházející ze šlechtické (hraběcí) rodiny. Vzhledem k tomu, že Lanovoj je tady krásný jako obrázek (vidím tam jistou shodu s úplně mladým Maraisem a s princem Telemachem), a pro námořní dobrodružství mám slabost už od Hornblowera, tak jsem tentokrát úspěšně přežila celkem jednoduchý příběh (no a co, láska Parida a Heleny ho má taky a to nám ji zprostředkoval sám Homér), který má mravní poučení stejné jako Schelingerova Šípková růženka, oproti Vojna a mír ubylo umělecky laděných pohledů do přírody (stromů, racků,...) a na moře (zůstalo jich právě tak akorát), a proto režisérovi odpouštím i to, že nachová barva má identický poměr složky modré a červené... (06.03.2015)

Nádherný príbeh o túžbach, snoch a láske v najčistejších podobách. Alexandr Ptuško ma príjemne prekvapuje svojim kúzelným poetickým pohľadom na svet. Je to svet čistý ako sny mladého dievčaťa Assol o svojom vyvolenom, ktorý pre ňu príde na lodi s červenými plachtami, ako jej v detstve sľúbil neznámy starček. Pokiaľ sme v prvej polovici filmu svedkami osudov dievčatka - polosiroty a mladého šľachtica, ktorý sa túži stať námorníkom, v druhej ide príbeh priamočiaro k svojmu rozprávkovému koncu. Ano, možno je to všetko rozprávka, sen, ale je to krásny sen o túžbach a láskach v najčistejších podobách. (10.02.2010)

Škoda, že Rusko (SSSR) namísto "světové revoluce" a všelijakých těch ...ismů různých ér a ideologických diverzí nevyváželo raděj více filmové pohádky (potažmo část jiné své nezideologizované filmové produkce) a kulturu jako takovou. Ona pověstná "Ruská duše" se samozřejmě v těch filmech (a umění vůbec) musela projevit a právě ruské pohádky d.m.s.n. vždy vynikaly zvláštní a svébytnou estetikou a pro oddechové celorodinné nahlížení příjemně insitními hereckými kreacemi, náladami a filmařinou vůbec. Takže i Nachové plachty jsou ponejvíce rozkošně hravým podobenstvím (ach ano - i ty výchovné přesahy chudožniky do filmu naimplantovali, ovšem v podobě, která neurazí, nenaštve a není podbízivá) o lásce a naději, formou i obsahem krásný film kupodivu velmi stravitelný i po půlstoletí od dob natočení! . . . Takže čtyři hvězdičky přepoctivé, ba i pět bych dal - hlavně za kameru a dobové vizuální kouzla, i za tu hudbu srdceberoucí, ale přeci jen jsem cítil na více (bohužel!) místech jisté zmatenosti v režii (zjevně vycházející z nepropracovaného scénáře) a následném střihu, z čehož bych s odstupem a pochopením kontextů vinil takové to dobové všeobecné sovětské lajdáctví... Škoda! . . . Ale jinak dlužno uznat - jo, pořád je to krásná pohádka! - - - - - (Poprvé viděno v dobrém rozmaru v mjéždunarodnyj dětskyj děň adínacatovo góda na dvd s původní zvukovou stopou s č. titulky a v originálním formátu obrazu 2.35:1 (nechápu údaj na IMDb 4:3?), hodnocení 23., komentář zde jako pátý - 1.6.2011) (01.06.2011)

Doopravdy pěkný film! Která malá holčička by nechtěla uvěřit, že až jednou vyroste, objeví se na obzoru loď s nachovými plachtami a z ní vystoupí krásný princ, který si ji odveze do daleké země? Pohádková, jednoduchá, ale výborná (kouzelná, poetická) ruská adaptace novely ruského autora (o kterém jsem v životě neslyšel). Na padesát let starý film výborná kamera, krásné exteriéry rybářské vesničky, krásné plachetnice, krásná hlavní představitelka (i když - nejvíc se mí líbila jako malá holčička, která poslouchá vyprávění o krásném princi, který pro ni jednou připluje - to co se v té chvíli dělo na její tváři, bylo krásné). Současně je to udělané tak, že přestože jsem film viděl v ruštině, neměl jsem pocit, že se dívám na ruský film. Tahle romantická pohádka s koncem, který nemůže být jiný, než šťastný, se mi líbila moc. Lidé přece potřebují snít! (19.07.2011)

Všichni lidé mají sny. Tak jsem si zasnil i já... Alexandr Grin, to je romantika nad níž snad krásnější není. Nachové plachty jsem zhltnul na posezení a byl zvědavý, co můžu očekávat od převodu do filmové podoby. Zadařilo se velmi, výtvarná stránka, kamera, lokace, vše je nádherné. A Assol je přesně ta vílí bytost, kterou má být. Malým úpravám se ovšem film nevyhnul, trochu se hraje na revoluční notu, kterou předloha prakticky postrádá. Grin sice byl socialista a na Sibiři si něco odkroutil, ale jeho knihy o politice nejsou ani trochu, zato o oslavě života. Leč i tak nemohu jinak než dát naprosto plné hodnocení. (09.07.2013)