Dítě z Maconu

Ale jo, jsou zde tak intenzívní scény, až z toho mrazí stejně tak to může znechutit, ale svou podivně temně krvavou poetikou a barokní nabubřelostí mě ten film prostě nedostal. Na druhou stranu se musí uznat, že tohle je film, který se jen tak nevidí a jako celkový zážitek je jedinečný. Přesto mě ke Greenawayovi asi nepřitáhne. (10.11.2015)

GREENAWAYOVSKÉ INICIALIZAČNÍ MYSTERIUM? Hned na začátku se nejspíš zeptáme: kde to jsme? V císařském Římě, gotickém chrámu barokní Evropy, u betlémských oslíků a volečků, v Lamartinově panteistickém Mâconu, na jiné planetě? Jsme v jakémsi "theatrum mundi minoris", v němž je svět a život pojímán jako divadelní hra, v barokní operetce s "prodejnými" rolemi (čím zápornější tím dražší), v níž některé překročí své meze (danými bohy) a jsou potrestány smrti (dcera matky dítěte, syn biskupův, kráva kardinál a samotné dítě). Občas se zde vynoří nějaká příběhová linka, vzápětí se však opět ponoří do fantasmatů Lacanovského "reálna" (viz Lacanův prostor daný souřadnicemi ISR - imaginárno, symbolično, reálno). Mysterium dítěte - stále se opakující - končí v jeho bezbřehé fetišizaci... Pozn 1: Greenaway chtěl některé scény natočit v kolínské katedrále. Když však, již v období příprav, dávaly v německé televizi The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover, vydal arcibiskup okamžitě "inderdikt". Tyto scény se pak natáčely v "Oude Kerk" v Amsterdamu. Pozn. 2: Posedlost barokní hudbou a její minimalistickou modifikací sdílím rovněž. Zda hudbu k tomu to filmu složil Greenawayův dvorní skladatel Michael Nyman, nebo je poskládaná z děl barokních autorů (Purcell, Monteverdi, ...) těžko říct. Pozn. 3: Brzy budou Velikonoce, na Greenawayovi pašije ale nejspíš nepůjdu. (01.04.2017)

Kdybych mohla, dala bych *** a 1/2. Nějakou dobu po shlédnutí jsem nevěděla, co si o filmu myslet. Protože tvorbu a styl Petera Greenawaye neznám, netušila jsem, co mě čeká, k filmu jsem se dostala jen kvůli Ralphovi(!). Už začátek filmu mi napověděl, že tohle bude můj šálek kávy, ale později jsem byla chtíc nechtíc v šoku. Střídaly se ve mně úžas, šok, znechucení, nadšení, ohromení a úžas. Po obrazové stránce jsem byla mile překvapena, sedly mi i herecké výkony a když jsem nechala dojmy nějakou dobu uležet, pochopila jsem i pointu. A líbí se mi. Tohle není film pro každého, často si ho pouštět nebudu, ale určitě se k němu ještě vrátím. (12.01.2007)

Brutální, odporné, deprimující, zvrácené, úchylné, naprosto nelogické. Asi jsem (promiňte mi ten výraz!) blbá, ale tenhle snímek ve mě zanechal více zlosti, nechutenství a odporu než příjemný kulturní zážitek. Ke všemu jsem asi přeci jen feministka - co to mělo být to několikáté znásilnění?! Ženy, radši bychom měly stát u plotny... (08.10.2008)

Nesouhlas s kaygen.it, tenhle film je ještě méně normální než ostatní, a to je co říct. Jsou temné, neúrodné časy 17. století, nacházíme se v honosném divadle a sledujeme hru o narození dítěte, které navrátí kraji ztracenou prosperitu. Postupně je však stále obtížnější rozlišit, co je hra a co skutečnost...Greenaway údajně původně zamýšlel tento film jako operu, a i když od tohoto záměru nakonec (naštěstí?) upustil, řada operních prvků ve filmu zůstala. Rozhodně to není film pro každého, je velice náročný, brutální a depresivní. (28.06.2005)