Království křivých zrcadel

Děvče jako děvče a co, jsem hezká ze všech, ze všech stran. Sebevědomí Olje nechybí a tak to má být. Příběh za zrcadlem, který mě jako dítě minul, ale který mi je i jako dospělé bližší než Alenka (kterou jsem hodnotila líp, ale ne kvůli příběhu, který je pitomý, ale kvůli králíkovi, který je skvělý). Pokaždé mě pobavilo, když si Alo a Ola vzájemně umývaly obličeje a rovnaly copánky, aby byly pořád hezké ze všech stran. (06.03.2011)

Tuto ruskou pohádku Alexandra Roua považuji za jedno z výtvarně nejzdařilejších děl 60. let, a to spolu s mnohem známějším Rouovým dílem „Mrazík“. Rovněž herecké výkony jsou znamenité, v roli žabího muže Abaže Arkadij Cinman, ledově chladné a panovačné Arbokap Lidie Vertinskaja a krutého králova pobočníka Cepuse Andrej Fajt. Dětské role tu hrají sestry-dvojčata Alo a Ola, které může divák krátce zahlédnout i v Mrazíkovi, jak sbírají houby. Mají tu sice pionýrské šátky a v závěru spolu s osvobozeným chlapcem Hurdem zpívají něco jako budovatelskou píseň, ale s odstupem času se to dá určitě odpustit. Je to vynikající filmové dílo, zejména po stránce výtvarných efektů, pro něž mám slabost... (04.10.2007)

Pokud to děti přijmou, je to jen dobře. Výprava krásná, ale bez ladu a skladu. Na mě to působilo (včetně pionýrského šátku u 2 děvčátek ) jako politická pohádka. Nebudu to dále komentovat. Režisér Alexandr ROU, tentýž co má na svědomí MRAZÍKA. Ovšem to je nebe a dudy. Nevím, so chtěl tou pohádkou v r.1963 říci, myslím, že jsem pochopila. (Kdo byl tou žábou na prameni s klíčem k bohatství ?). (29.12.2009)

OLA a ALO zachraňují říši pohádek. Jedna z pohádek, kterou mě potěšila televize JOJ na Vánoce myslím v roce 2008. Do té doby jsem pohádku neznal. Je to ruská klasika té doby. Je vidět, že kromě Mrazíka bylo více podobných pohádek, u nás se však propagoval hlavně Mrazík. Komu se ruská klasika líbí, jistě rád zkoukne i tuto pohádku. Je trochu budovatelská, ale v roce 1963 to v sovětské mašinérii asi jinak nešlo. (06.02.2011)

Stejně barevné jako všechny ostatní ruské pohádky, nebo možná ještě daleko barevnější. A ta dvojčata byla někdy opravdu na facku, ale přesto se jedná o pohádku, která děti zaručeně zaujme. Velmi jednoduše zde rozliší dobro a zlo (které je sice s barevným filmovým páskem příliš v černobílém kontrastu, ovšem alespoň je to jako pěst na oči). A pokud zde mám opravdu něco vyzdvihnout, tak je to Lidija Vertinskaja v roli chladné a zlé Arbokap (čili obráceně Pakobra), která zde opravdu ztělesnila panovačnost a úlisnost hadího zla (a rovněž se nakonec v hada proměnila). Jinak šeď a průměr. (16.01.2014)