Zahrada slov

Nový Šinkai a opět v mých očích dost rozporuplné dílo. Na jednu stranu jsem rád, že se po předchozím wannabe-ghibli filmu vrátil Makoto ke svému oblíbenému tématu komplikované, jakoby osudem nechtěné lásky, a opět nabídl dávku svých typických trademarků – kýčovité oblohy, klavírní tóny, lyrika, vlaky, déšť a spousta, opravdu spousta téměř hmatatelné melancholie. To vše mě potěšilo a utvrdilo v domněnce, že Makotův předchozí film byl jen takový nepovedený úlet, zaváhání. Potěšení z návratu k tradici však s přibývajícím počtem minut vystřídalo zase jiné rozčarování – tohle byl totiž první film od Makota, u jehož sledování jsem měl pocit, že postrádá jakýkoli nápad či myšlenku. Připadalo mi, jako by tady Makoto prostě vykrádal sám sebe a nabídl jen obyčejný tovární produkt značky M-Šinkai pro skalní fanoušky, kteří opět chtějí koňskou dávku šinkaiovského romantického příběhu se vším, co k němu patří. Proti tomu, že se Makoto rozhodl nabídnout svou klasickou story, nenamítám nic, ovšem očekával bych, že taková story bude mít nějaký nápad, postavy s rozvinutější psychologií, do nichž nebude problém se vcítit, pointu – zkrátka něco, co by tento film činilo nějakým způsobem jedinečným v rámci Makotovy tvorby –, jenže to právě tento film neobsahuje. Na rozdíl od oné Agarthy, kterou jsem v úvodu zmínil v negativní kotonaci. Byl jsem z ní sice rozčarován, ale zároveň jsem jasně věděl, že se Makoto prostřednictvím filmu snažil něco odvyprávět a že měl nějakou vizi či nápad, ať už se mi líbil či ne. Tady však ne. Připadalo mi to jako takový slabý destilát 5 centimetrů za sekundu s občas dosti okatým product placementem a směšně patetickým závěrem bez nějaké silnější pointy. Velmi, velmi slabé 3*, při jejichž udělování vyslovuji nahlas svou naději, že Makoto příště přijde konečně s nějakým nápaditějším počinem. (14.06.2013)

Vkladal som do filmu veľké nádeje. Preto som si ho nechával úplne nakoniec. Dážď je totiž prvok, motív, element, atmosféra akej sa neviem nabažiť a ktorú vyhľadávam. Šinkai je u mňa skvelý režisér. Umne spája 2D a 3D animáciu. Jeho obrazy sú presýtené veselosmutnými emóciami a jeho postavy sú rovnako reálne ako stará pani na zástavke neustále frflajúca nad cenami rožkov. A je to naozaj film, ktorý si odo mňa zaslúži plný počet. Zobrazenie vzájomnej osamelosti, nutnosti byť s niekym, lásky a snov, v záhrade plnej roztopašných kvapiek a Daisukeho melódií, pre mňa znamenalo ďalší klinec do môjho podvedomia, ktorý mi znova pripomenul, prečo mám film rád a prečo na neho neviem dopustiť. Chcel by som niečo také v hranej podobe. Ale dovtedy mi toto bude bohato stačiť. (12.08.2014)

Trochu mi tento film připomněl Hotarubi no mori e. Ne že by si ty filmy byly nějak zvlášť podobné, ale měla jsem z nich podobný pocit. I když Kotonoha no Niwa nemá tak silný příběh. Zato ale má nádhernou vizuální stránku. Těch mých 5* sice není úplně nejsilnějších, ale dát jenom čtyři mi přišlo málo. (01.06.2013)

Je to krátké, takže poměrně málo o postavách, přesto mi přijde, že jsem toho věděla dost. Nebo přesně tolik, kolik bylo záměrem. Přeci jen...je úplně běžné, že o tom druhém toho taky často nevíte dost. Takže možná lepší, že délka je, jaká je. Stejně jako déšť. Taky to netrvá dlouho. Plus do toho luxusní vizuál. Já sama mám pro déšť velkou slabost, takže naladově mi to hodně sedlo. A příběhově taky. A teď mě omluvte, jdu si pustit mou oblíbenou...I'm only happy when it rains I'm only happy when it's complicated And though I know you can't appreciate it I'm only happy when it rains... :) (11.10.2023)

Nádherná animace. Nejlepší, co jsem doposud viděl, a to už od prvního záběru. Anime bylo pro mě zpočátku jen forma zábavy; časem se mi ale podařilo objevit jeho uměleckou stránku. Malinko mě mrzí, že u „Zahrady slov“ je to bohužel řešeno na úkor příběhu i stopáže. Tuto pastvu pro oči si lze užít pouze tři čtvrtě hodiny, a příběh nebyl, alespoň pro mě, ničím výrazný. Mám rád Šinkaiovy filmy, mám rád jejich psychologickou stránku a vím, co to obnáší. Vím ale také to, že u jiných filmů se mu podařilo zaujmout moji pozornost příběhem lépe. Každý je zkrátka dobrý z jiného hlediska. Z osobního hlediska mě „Zahrada slov“ nejvíce oslovila skrze déšť, který je pro hlavní postavu Takaa tak důležitý. Připomněla mi, jak moc mám déšť rád. (22.02.2016)