Králové léta

Kdo záviděl dobrodružství Tomu Sawyerovi a Huckleberrymu Finnovi, bude mít k závisti nový důvod, neboť Joe i Patrick (Biaggio se, jakožto neinstitucionalizovatelné individium, nepočítá) si svoji krátkou svobodu užívají tak plně, jak to dovedou pouze děti... Kouzelný výlet do vakua mezi ztraceným dětstvím a dospělostí v nedohlednu, provázeného nejvyšším stupněm opovržení k osobám, které nazýváme rodiči i nejistotou ze sebe sama, kdy jeho první polovina je slastnou směsicí vzrušení, těšení se z přírody a radosti z volnosti, s kamerou oprašující vlastní, hluboko zapadlé zážitky z prázdnin, letních lásek a osobních rebelií, ač sarkasmus otce Toye byl už tak trochu přes čáru a humor Keenanových poněkud tlačený, zbytek filmového času jakoby přebíral nevyhnutelnost konce nového bytí a spolu s ním odkráčel do stavu nezáživného vystřízlivění... Sladký Nick Robinson, skvělý soundtrack, milé pokoukání. (30.12.2013)

Kdyby to nebyl smyšlený příběh, tak řeknu klukům a Kelly, že to bude za pár let jejich nejkrásnější vzpomínka na jejich náctileté mládí. Já sama strašně ráda vzpomínám, jak jsem ještě jako malá holka stavěla s bratránkama o něco menší boudu v lese a jak jsme tam pak přenocovali, ale stejně jsme strachy celou noc nespali. Možná, že většině z nás se splnil nějaký ten klukovský a nebo holčičí sen. Ale jako v tomhle příběhu se ne vždy dá splněný sen skloubit s realitou všedních dnů a tak je dobře, že to dopadlo tak jak to dopadlo. Určitě by se našlo pár hluchých míst a situací, které bych osobně vynechala (králíček), ale jinak jsem byla nadšená nejen z vizuálu, ale i ze soundtracku a v neposlední řadě z rozkošného Biaggia, který byl moc sympatickým a skvělým kořením celého příběhu. (20.09.2013)

Boha! Chce se to tvářit jako oduševnělý snímek o útěku teenagerů do divočiny, ale příběh je tak plytkej a děj nahodilej, bez emocí nebo hloubky, že to musí urážet každého trochu náročnějšího diváka. Chce se to tvářit jako drama i jako komedie, ale není to ani jedno. Chce to ukázat křehkost dospívání, ale ukáže to bandu kluků, kteří postaví chtrč v lese a u toho zabijí pár nevinných zvířat... (01.11.2019)

S ohledem na téma se přímo vybízí srovnání s letošním Mud. Na rozdíl od Nicholsova nesentimentálního návratu do klukovských let se ale zdá, jako by Kings of Summer byl naivním výletem klučiny do emocionálního světa dospělých. A postavy tomu odpovídají, tak jednoduché archetypální postavy bez vývoje by totiž člověk pohledal. S tím by ani nemuselo být nic špatně, jenže by se k tomu museli vybrat představitelé odpovídajícího věku, ne prváci na střední, kterým jsem stavění bunkru a lítání po lese s meči ani na vteřinu nevěřil. Ale vem to čert, bez srovnávání, přemýšlení a snahy pod tím vším něco najít (hlavně logiku nebo uvěřitelnost), to pozlátko pro oči i uši docela funguje a odsýpá. (02.11.2013)

Jo, jasné... Má to předem odhadnutelný příběh a postavy jsou zjednodušené archetypy. Nic nového, nebo nedej bože objevného se nekoná, ale stejně jsem si to užil. Nevím, zda za to můžou nostalgické vzpomínky na dobu, kdy jsem si podobně naivně představoval "dokonalý život bez rodičů". Já jsem ovšem v té době navštěvoval první stupeň základky a ve snímku mě ta naivnost odrostlejších dětí trochu mátla, ale co já o dnešních teenagerech vím... 3-4* velkoryse zaokrouhlené nahoru pro filmek s fakt pěknou atmosférou :-) (09.03.2014)