Králové léta

Kdo záviděl dobrodružství Tomu Sawyerovi a Huckleberrymu Finnovi, bude mít k závisti nový důvod, neboť Joe i Patrick (Biaggio se, jakožto neinstitucionalizovatelné individium, nepočítá) si svoji krátkou svobodu užívají tak plně, jak to dovedou pouze děti... Kouzelný výlet do vakua mezi ztraceným dětstvím a dospělostí v nedohlednu, provázeného nejvyšším stupněm opovržení k osobám, které nazýváme rodiči i nejistotou ze sebe sama, kdy jeho první polovina je slastnou směsicí vzrušení, těšení se z přírody a radosti z volnosti, s kamerou oprašující vlastní, hluboko zapadlé zážitky z prázdnin, letních lásek a osobních rebelií, ač sarkasmus otce Toye byl už tak trochu přes čáru a humor Keenanových poněkud tlačený, zbytek filmového času jakoby přebíral nevyhnutelnost konce nového bytí a spolu s ním odkráčel do stavu nezáživného vystřízlivění... Sladký Nick Robinson, skvělý soundtrack, milé pokoukání. (30.12.2013)

Ten celkový nadhled, se kterým je to celé podáno, je nesmírně osvěžující. Ať už se jedná o rodičovskou linii, lov či třeba souboj s hadem, vše je sledováno optikou dopívajících a na míle se vzdaluje klasickému pojetí podobných scén. Tento dojem ještě zesiluje spojení tří naprosto odlišných postav, která jsou každá na jiném stupni cesty životem, a spojuje je jen potřeba osvobodit se z okovů, ve kterých je drží omezení dospělí. Postupem času však snímek přestává fungovat jako celek a rozpadá se na propojené jednotlivé epizodky, které navíc nejsou vždy stejně zdařilé. V závěru, kdy dochází postupné vystřízlivění, dochází tak nějak nuceně a prudce, díky čemuž je celkový dojem výrazně oslaben. Tomu napomáhá i chování postav, jejichž pronášená moudra sice zapadají do celého konceptu, ale jsou otravná. (31.07.2014)

Kdo z nás někdy v období dospívání netoužil po tom sbalit si svých pět švestek a zmizet někam, kde nás už otravní rodičové nikdy nenajdou? A tihle tři kluci to opravdu zrealizovali. Byly tam dost nepravděpodobné a nedůvěryhodné chvilky, humor byl spíše decentní a docela zvláštní, ale jako jednohubka je to fajn. Nejvíc mne pobavila postava Biaggia, s tou si tvůrci opravdu vyhráli - opravdu jedinečně napsaná persona! Celé je to tak trochu naivní a nejkrásnější a nejzapamatovatelnější jsou na tom pravděpodobně téměř až dokumentární záběry přírody. Přes unikátnost tohoto filmu musím ale nadělit tři hvězdičky, protože mě to zkrátka nijak zvlášť nenadchlo a brzy zapomenu, že jsem něco takového vůbec viděla. (24.11.2014)

Kdyby to nebyl smyšlený příběh, tak řeknu klukům a Kelly, že to bude za pár let jejich nejkrásnější vzpomínka na jejich náctileté mládí. Já sama strašně ráda vzpomínám, jak jsem ještě jako malá holka stavěla s bratránkama o něco menší boudu v lese a jak jsme tam pak přenocovali, ale stejně jsme strachy celou noc nespali. Možná, že většině z nás se splnil nějaký ten klukovský a nebo holčičí sen. Ale jako v tomhle příběhu se ne vždy dá splněný sen skloubit s realitou všedních dnů a tak je dobře, že to dopadlo tak jak to dopadlo. Určitě by se našlo pár hluchých míst a situací, které bych osobně vynechala (králíček), ale jinak jsem byla nadšená nejen z vizuálu, ale i ze soundtracku a v neposlední řadě z rozkošného Biaggia, který byl moc sympatickým a skvělým kořením celého příběhu. (20.09.2013)

Ještě teď, takřka v sedmadvaceti, mi příběh tří puberťáků v rozpuku dokázal jasně připomenout pocity z doby, kdy mi rodiče sem tam děsně pili krev "svou nevědomostí" a každý únik mezi moudré vrstevníky byl vysvobozením. Co si budeme povídat, občas mě to bere do dneška. Stejně tak mi dokázal připomenout všechny ty úniky do přírody a mimo civilizaci, kterých jsem si v minulých letech užila požehnaně. Připomněl mi, jak jsme si dokázali v pubescentních letech horoucně vyčítat, když se té naší vyvolené lásce líbil z party někdo jiný. A hlavně mi dokázal připomenout, že i bez mobilu, kompu, nebo televize bylo a především může být na světě krásně, stačí jen chtít. Kings of Summer jsou prostě ze všeho nejvíc lidským příběhem o odvaze, odhodlání a o duši. A jsou bohatí na inteligentní humor, který zahřeje. A takových příběhů není nikdy dost, kór když vás dokážou na devadesát minut vtáhnout tak, že se s nimi sžijete, až skoro zapomenete na ten svůj vlastní příběh. Paráda, za mě dokonce zábavnější než třeba Into the wild, Mud, či Perks, jejichž je tohle lepší kříženec. Taky jsme si kdysi chtěli postavit chatku, mno dodnes se nic nezměnilo, furt se nám na louce kousek za barákem válí jen jedny dveře a dvě prkna, dnes už krásně mechem prorostlé... 85% (29.12.2013)