Padesát odstínů šedi

Na začátku všeho byla neukojená kunda kypré domácí puťky, která si naposledy zašukala někdy v devadesátým, kdy ji na koleji krátce obhospodařil neznámý matfyzák po cisterně vodky. Říkali jí Erika. Erika von DePiča. A protože Erika vážila zhruba tolik co dvě Haliny a mrtvola hrocha, a nikdo ji nechtěl píchat ani loveckým nožem, rozhodla se svoje vysněné mrdačky převést na papír, leč naprosto opominula jakékoliv racionální řešení, třeba sebevraždu. A tak vznikl světový bestseller Padesát odstínů šedi, který fanatické členky kultu červené knihovny braly útokem a při jehož čtení se knihou rovnou prstily. Mě osobně kniha naštěstí minula, ovšem dle ohlasů trestanců odsouzených na smrt, kteří ji museli číst, byla stejně zajímavá asi jako informace pod víčkem zlevněného kečupu z Lidlu. Jakožto masochistický experimentátor jsem tedy neváhal ani orgasmus a na film jsem musel prostě jít. Ať tento komentář však není dlouhý jak Greyův čurák, přejděme rovnou k věci. Film nám představuje dvě naprosto odlišné postavy; jeho a ji. On je svalnatý multimiliardář s obsesivní oblibou v řádném gruntování nezkušených klínů, top sexuální perpetuum mobile a geroj s pérem tak velkým, že při erekci slyší jemné šumění vln v důsledku hromadného odlivu krve z mozku. Ona je samozřejmě chudá studentka, pro kterou je sex sprosté slovo a která si felaci musí hledat ve slovníku, prostě ve všech ohledech tak trochu blbá piča, která se ovšem bezprostředně po setkání s nesympatickým milovníkem mění v sexuální mašinu. Z nezkušené lolitky se tak rázem stává submisivní mistryně v BDMS praktikách a patologická nymfa, která by ošukala klidně i Brněnský orloj. A pokud zrovna neblijeme z klišoidní patetické vaty, tak sledujeme, jak dva idioti prcají. Sexuální dominátor samozřejmě nezná žádné překážky - z použitého tamponu si bez problému vyluhuje čaj a namísto toho, aby slečně nedepilovaná intimní místa vybombardoval napalmem, tak se nějakých filcek vůbec neštítí. A všechny ty permanentně nadržené a nešukané prodavačky z Kauflandu se s hlavní hrdinkou samozřejmě dokonale sžívají, poněvadž přesně tak to cítí i ony a moc dobře vědí, že pod skořápkou toho krutého análního dobrodruha se ve skutečnosti skrývá něžná, sněhobílá a empatická dušička, která hledá pravou lásku a porozumění, neasi. A tak každou další penetraci úzkostlivě prožívají, při slabomyslných dialozích si samou nervozitou resuscitují hrudník a nakonec se prosebně modlí, aby jí borec svoji megakládou při deep throatu omylem nevyoperoval apendix. Prostě dějová linka předvídatelná asi jak pedofil na dětském hřišti a u porno vsuvky se mohl červenat maximálně někdo s kožním ekzémem, neboť film z hlediska erotiky nemůže překvapit nikoho, jehož sexuální zkušenosti nekončí se zhlédnutím privátní sex tape jeho rodičů. Ovšem jak se tak koukám kolem, tak dle početného fanklubu soudím, že se v tom najde nejedna slepice. Věřte, že podobných sraček se točí celá prdel, ovšem žádná nemá marketing tak silný, aby se mi doma válely dvě propisky s motivem filmu a já ani netušil, kde se tam vzaly. Takže pokud by tu nějaká nevyjebaná dvanáctka chtěla freneticky prskat, proč jsem se na to teda jako díval, když stejně vím, že mám malý péro, tak toto je odpověď. Z Fifty Shades hrníčku přece nebudu pít jen tak. Závěrem bych rád podotkl, že ačkoliv jsme národem debilů, kteří neváhají českou kinematografii zprznit morbidním zvěrstvem typu Kundopysky, stále pevně věřím, že jakoukoliv dementní obdobou bychom toto soft porno s přehledem trumfli, namátkou zmiňme; Padesát odstínů hnědi - psychologická sonda do života pražských proktologů; Padesát odstínů mědi - dokument České televize o organizovaném zločinu Chánovského sídliště; Padesát odstínů náledí - Pepa Klíma po stopách českých silničářů; Padesát odstínů nevadí - dokumentární cyklus o obětech domácího násilí smířených s týráním; Padesát odstínů dětí - multikulturní sonda do tajů smíšených rodin a Padesát odstínů svědí - otevřená zpověď pacientů s kožní vyrážkou. (12.02.2015) (méně) (více)