Příbuzenstvo

Opět trochu jiný Michalkov. Všechna jeho díla jsou prodchnuta jak jemně ironickou lyričností, pod kterou bublá děj a dramata postav. Chvíli se budete smát a chvíli zase zapřemýšlíte. Maria Vasilijevna (znamenitá herdek-baba Nonna Mordjuková – od té doby, co jsem ji viděla v Komisařce můj idol statných ruských žen) žila celý život na vesnici. Nyní přijíždí za dcerou do velkého města. Ve vlaku se seznámí se sympatickým rybářským inženýrem a zjistí, že ne všichni muži jsou na draka. Bodrá atmosféra se rozplyne jak šmak vína, které ve vlaku okusila. Po pár chvílích u dcery je jí jasné, že nic není jak má být nebo spíš jak si o své dceři myslela. Její dcera je na hranici rozvodu a přitom nezahálí a schází se s ženatým mužem. Vnučka je neposlušnost sama a vypadá to, že nejvíce ze všeho miluje televizi. A Marie místo udobření ještě zmlátí zetě. Když pohár její trpělivosti přeteče, začne dělat věci, které jí přijdou normální, ale jiné děsí..tahle dáma bude bojovat a i když možná nevyhraje, mnoha ledy Příbuzenstva pohne.. Michalkov staví na unikátních hereckých výkonech, herci vytvářejí průměrné lidi s jejich obyčejnými radostmi a starostmi zajímavým evokováním realističnosti (stísněné prostory panelákového bytu, přímá interakce mezi postavami, emanační řeč, hluky okolí..), ale přitom si neodpustí i ryze Felliniovskou ironickou nadsázku, kdy se postavy karikaturně lekají, parodicky padají, divoce tančí, jí polévku (skoro) brýlemi a nebo jen přejdou z pláče do smíchu. Ale o tom je život, přes všechna utrpení někdy krásný. (02.06.2008)

Nikitu Michalkovova rozhodne povazujem za velikana europskej kinematografie, a mozno aj svetovej. Tuna vsak este nezaziaril naplno. Tematicky ide o rozpad rodiny a drsnu krizu rodinnych vztahov v byvalom ZSSR za Brezneva - generalny tajomnik Ustredneho vyboru KSSZ v rokoch 1964 - 1982. Smutny je rozpad manzelstva a nasledne matka zanedbava dceru, no a vesele to nema ani on, lebo chlasta. To nie je dobre pre ziadnych ludi, ci uz hinduistov, ci uz Rusov. Humoru tu bolo len minimum, ak vobec nejaky, skor ide o smutnu a hodne depresivnu studiu rodinnych vztahov v byvalom ZSSr. Ovsem, talent pre reziu Michalkov rozhodne ukazal - a filmovy diviak moze Michalkovova vidiet ako casnika v akomsi hoteli/krcme - neviem uz presne, co to bolo. 77 % (23.04.2016)

"Maria Vasilijevna, prastaja ruskaja ženština..." Michalkov je klasa, ale od jeho starších filmov som veľa neočakával. Príbuzenstvu som dal šancu, hoci som vôbec netušil do čoho idem. Rozhodne som nečakal také množstvo humoru a kriku, ktorý mnohí právom prirovnávajú k niečomu ako Slunce seno alebo Čierna mačka biely kocúr. Ten ruský humor mi sedel, zvlášť v ruskom znení, dabing by pravdepodobne mnoho dobrého zničil. Postava Marie Vasilievny to je paráda. Podobne humorne ladenú tetušku máme v rodine, takže o to viac som si to užil. Úsmev na tvári mi takmer nezmizol. Či už sa M. Vasilievna smiala, plakala či hádala s dcérou, ja som sa vždy bavil. Neviem či to tak Michalkov plánoval, ale toto je pre mňa normálne ruská komédia. Mimochodom v menšej úlohe čašníka sa dá spoznať samotný režisér Michalkov. 80%. (31.12.2015)

5/10 Film plný konfliktů - stojí proti sobě vesnice s městem, generace rodičů s gerací jejich (dospělých) dětí a mužský element s ženským. iRázná a zemitá venkovská matka přijiždí vlakem na neohlášenou návštěvu dcery do města. Po příjezdu zjišťuje, že její pod pozlátkem spokojeného života městského je spousta bolesti, nepochopení a zklamání - její dcera se chce rozvést kvůli ženatému muži, zeť má poměr se spolupracovnicí a už delší dobu nežije se ženou a dcerou a její bývalý muž se utápí v alkoholu. Se svou venkovsky přímou mateřskou starostlivostí se snaží vložit do všech záležitostí a urovnat je - bohužel vztahy a vazby vzniklé ve městě jsou zcela mimo její chápání venkovské tety, takže ve výseldku její se její dobře míněná snaha vůbec nesetkává s pochopením, ale vytváří tragikomické situace povětšinou nepříjemné pro všechny zůčastněné včetně jejího inženýrského nápadníka z rybí továrny. Dobré scény: tanec tchýně se zetěm na cizí svatbě, monolog alkoholického otce o probémech a nemocech, vlaková scéna tety s nápadníkem, pokus o rehabilitaci bojkotované Moskevské olympiády. Naopak jako pěst na oko působily dlouhé záběry na moderní techniku: tryskové letadlo či kolona vojenských vozů - že by obě směřovaly do Afghanistánu? (28.05.2008)

Obrazy zo života sovietkych vidiečanov žijúcich roky vo veľkomeste. Matka prichádza po rokoch na nečakanú návštevu dcéry a vnučky. Nachádza zmaľovanú fuchtľu, rozpadavajúcu sa rodinu a vnučku uzatvárajúcu sa do skríň a hlasnej hudby. Z matkinho bývalého manžela je alkoholik spomínajúci na mladosť vyrevujúc piesničky s garmoškou a mladými motorkármi. Zvukový chaos, neustále prekrikovania sa a hádky, komicko smutné konania, množstvo každodenných sovietkych absurdností v panelákovo betónovom objatí a neustála snaha niečo riešiť sú typické pre tohto Michalkova. Kakofóniu zvukov a mätež postáv narúšajú zdĺhavé monotónne scény (bežec na štadióne, lietadlo na oblohe) ozvučené otrasnou synťákovou filmovou hudbou (mimochodom obdobné plytké tóny boli typické pre ruské filmy 70 a 80. rokov). Trpkosmiešne vyznenie, pripomína komediálnu časť čs novej vlny, tu oblečenú do trička s ruským olympijským Míšom. Pozn.: Scéna tanca svokra a zaťa v reštaurácii je geniálna a podľa mňa prevyšuje omnoho viac známy Travoltov tanec vo filme Pulp fiction. (26.02.2005)