Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Je na čase trochu rekapitulovat (aby ne, je to moje více jak šestitísícídvousté hodnocení) a musím říct ANO!!! Ruská kinematografie je mi mimořádně blízká a mám ji rád, tenhle film jen a jen potvrzuje a umocňuje má slova. Michalkov je čaroděj, který umí... umí Vás vtáhnout do jeho světa... Já se tomu nebráním, naopak ()
Nejpříznačnější název jaký si lze představit, přitom ale tak mnohovýznamový. Herecký koncert Olega Menšikova a Nikity Michalkova v rolích bolavých můžu v bolavé zemi, zahalen do ruského koloritu, mentality a slunce. A taky politického šílenství. Zrada je v tom, že sledujeme líný den u vody, v lese, rodinku na verandě u koláče a klavíru, poskakování malé Nadi a slovní hříčky, písničky a "pohádky" s tatínkem a "strýčkem" , abychom s přibývajícím časem pochopili, jak jsou všechny ty bezvýznamné drobnosti významné. Krásný, silný film. ()
Geniálně geniální film. Aneb jak se taky dá kvůli zásadním dvaceti minutám na konci natočit dvě hodiny před tím. Půvabné, mrazivé, šokující dílko. Vzpomínám, k čemu to připodobnit. K Slavnostem sněženek a Saturninovi asi nejlíp. Schválně si představte, jak by najednou, do toho ticha a kozího mečení ve scéně, jak "bezdomovec s duší" v Kersku pouští kozy z chlíva, najednou naběhli estébáci a začali vyslýchat a mučit... Zatímco my jsme obdivovali výkon malého Andreje v Koljovi, Michalkov "objevil" svou dceru, a malá Nadezhda Mikhalkova exceluje svou přirozeností a odzbrojujícím úsměvem. Krásná kamera i barevné ladění do světlebíla, výborná hudba, pasující herci. Za tohle se míň než pět nedává. Jak mohlo proboha vzniknout pokračování? Mé první setkání s NM. ()
Rozhodně ne špatný film. Svým tématem naopak silný a významný. Ovšem jako celek dosti zdlouhavý (především svojí expozicí) a tím pádem i bohužel chvílemi nudný. Víceméně klasický kvalitní film, jehož kvality jsou neoddiskutovatelné, ale který mě nikterak neuchvátil a zanechal ve mně spíše průměrný zážitek. 6/10 ()
V rámci vlastních možností zdatně zvládnuté vypravěčské umění s cílevědomou ambicí poodhalit auru tajemství nad jednou z mnoha černě vyhlížejících akcí Stalinovy vlády, nelze Michalkovovi upřít. Nezvykle použitá forma sondy do důstojníkovi rodiny přinutí diváka k přemýšlení nad tím, jaká situace vlastně panuje všude kolem. Jenomže dvou a čtvrt hodinové vyprávění pomocí té nejnudnější možné formy, kterou skýtají dlouhé scény plné dialogů, které (možná) dokáží vyústit v „něco“, co posune děj dopředu, se chvílemi míjí svým původním záměrem, kterým byla jistá dávka epičnosti, jenž měla kontrastovat s minimalistickým hereckým obsazením rodinného kruhu. Jenomže i přesto, že se film (záměrně) vleče, po skončení automaticky něco v divákovi zanechá. A to „něco“ není nic příjemného k přemýšlení, i když právě o to Nikitovi šlo. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (8)
- Auto NKVD je typ ZIL/ZIS 110. Tyto vozy vycházely z amerických Packardů, jejichž plány se však do SSSR dostaly v rámci spolupráce až během 2. světové války. Děj filmu je přitom zasazen do roku 1936. (džanik)
- Reštaurácia Aragvi bola v Moskve otvorená v roku 1938 v budove bývalého hotela "Dresden". Sergej Kotov (Nikita Michalkov) teda nemohol pozývať agentov NKVD do Aragvi. (cica)
- Populárne tango "Unavení slnkom" bolo napísané až v roku 1937, dej filmu sa odohráva v roku 1936. Text bol pre film zmenený. (cica)
Reklama