Unaveni sluncem

Něco tady v té „idylce“ na první pohled nesedí. Po hlubším „prozkoumání“ to přímo zapáchá. Zbytečné cokoliv popisovat, to se musí vidět. Pouze s dovětkem, že se N. Michalkovovi povedl husarský kousek a to sice vyobrazit úžasný kontrast „idylického“ začátku (resp.2/3 snímku) odehrávajícího se v poklidné uvolněné atmosféře a (neodvratného) tragického konce. Proto měl ten závěr na diváka takový dopad. Nechť žije soudruh Stalin a jeho odkaz, resp. nechť žije tento snímek a slouží jako odkaz (důkaz) budoucím generacím, aby se NEZAPOMNĚLO....... p.s. poznámka ohledně hereckého obsazení. Když si nejseš jistej, koho obsadit do hl. role (máš strach, že dotyčný nepřevede na plátno dostatečně tvoji myšlenku), obsaď sebe a nezůstaň pouze u toho. Obsaď rovnou i svoji dceru! Jasným důkazem budiž N. Michalkov (coby plukovník Kotov) a mladičká Naděžda (coby Naďa). Slova chváli nicméně mám i pro Olega Menšikova v roli „dobrosrdečného“ Míti. Skláním se mistře! (19.09.2011)

Višně v sadu zrají a voní, kromě sester by se našla i jedna roztomilá dcerka a kolem koupaliště bude určitě poletovat racek. Jenže potom se místo strýčka Váni dostaví strýček Míťa a začne to mít grády. Z gramofonu zazní falešné tóny, idylka začne mít trhliny a ta jizva na zápěstí paní domu také nevypadá jako pokojná vzpomínka na dávnou lásku, ale aktéři tohoto křížence absurdního dramatu s tragédií dál ze všech sil rozdávají úsměvy, vyhřívají se na slunci tušíce, že brzy to s jejich místem na slunci začne vypadat bledě, konzumují čaj a blinčiky s klikvovou zavařeninou a usilovně předstírají, že se nic neděje. Bohužel se děje rok 1936 a jedna ze Stalinových velkých čistek - a v Kobově mrazivém stínu pohasne slunce zář, rozpoutá se peklo a Bůh si zakryje tvář. S nevinnou písní malé Nadi se nevinnost odporoučí rovnou do pekel spolu s každým, koho toho osudného léta na jedné vzdálené dače unavilo slunce. (29.09.2007)

Hudba ve mě probudila více emocí, než se to (asi) mělo podařit samotnému filmu, tj. režii a stylu vyprávění. Bůh ví proč jsem měl navíc snímek spojený s hutným válečně-akčním motivem, jedná se ale "pouze" o silné drama a válečné scény prezentuje snad jen příjezd tanků na samém začátku... Postupně gradované drama tak staví zejména na excelentních hereckých výkonech dvou hlavních představitelů a tíživé atmosféře, která je o to drsnější, že Michalkov diváka nechá střídavě se radovat z eventů v "domu bláznů" a zapomínat na útrapy časů budoucích, které se musí zákonitě dostavit. (06.07.2011)

Prenádherný príbeh o moci a bezmocnosti, plný poetických obrazov, symboliky a špičkových hereckých výkonov. Postavy sa môžu pri plytšom pohľade zdať prvoplánovo čiernobiele, ale nie je to tak. Počas filmu, ktorého úvodné scény (tanky na poli) vyzerajú ako propagandistická oslava „Muža“ s rozumom, srdcom aj medailami na správnom mieste, postupne odhaľujete vášne, hriechy a tajomstvá jednotlivých postáv, aby bukolická idylka podobne pozvoľna, ako plynie horúci deň, vyústila do osudového dejového zvratu a skončila kataklizmou. Tento film má však v sebe toľko rôznych rovín, že sa dá len veľmi ťažko zhrnúť alebo opísať na niekoľkých riadkoch. Je ako cibuľa - pomaly odlupujete jednotlivé vrstvy, aby ste až v jeho jadre pocítili celistvosť, naplnenie a definitívnosť reality minulej, súčasnej i budúcej. Keď Michalkovovi otvoríte svoje srdce, uvidíte, že jeho filmy nie sú len triviálnymi dojákmi a koľko ľudských vášní v rôznych podobách vám za dve hodiny predvedie. (19.05.2005)

NIKITA MICHALKOV,ktorého prezývajú „ruský Spielberg” nakrúca zrejme jeho najlepší film kariéry Unavení slnkom,ocenený prestížnym Oscarom pre najlepší zahraničný film.Sú unavení,ale z toho nič nerobenia,leňošenia,bezstarostného života,obklopení veľkou rodinou,relaxujú,chodia si zaplávať...O kom to vlastne je reč? Vplyvný plukovník Kotov trávi voľný čas so svojou rodinou,t.j ženou a malou dcérou pokojne,pohodlne,príjemne,pokiaľ sa pri dverách neobjaví Míťa,ktorý kedysi si chcel vziať za ženu terajšiu manželku Kotova,Marusju.Neprišiel,aby vyčítal staré rany,ale preto,lebo o niekoľko hodín si príde pre neho komando KGB,ktorí ho odvezú do lesa,kde ho zastrelia... Napätie medzi dvoma mužmi sa postupne zhmotňuje ich samých,bez toho,aby ťažili svoje okolie,nedávajú nič poznať,ich konverzácia je štipľavá,keď sa ale objaví malá Naďa,ktorá je mimochodom dcéra Nikity Michalkova aj v skutočnosti,tak títo muži sa správajú,akoby sa absolútne nič nedialo.Najlepší výkon podáva práve ONA,ktorá sa nikoho a ničoho nebojí,je smelá,film je vďaka nej taký excelentný,lebo po pravde pri tomto snímku sa pomerne dlho nič poriadneho nedeje,popri tankoch na začiatku,je film jeden dlhý RELAX,posledná polhodina je úplne iná,keď sa objaví auto s komandom,tak film začne meniť tempo a ešte stretnú toho chlapíka,ktorý nemôže po celý čas filmu nájsť cestu,a ten im vojde do cesty! Vlastne plukovník KOTOV je autorita,vzbudzuje rešpekt,obyvatelia sú vlastne radi,že sa majú o koho oprieť,keď nastane problém,ako na začiatku s tankmi,kde vyštartuje na koni,aby zabránil spustošeniu úrody,tomuto dokázal zabrániť,vlastnému osudu už nie! Film s pomalým bezstarostným tempom s trojicou výborných výkonov,keď doplním ešte Oleg Menšikov ako Míťa,ktorý po svojom príchode koordinuje viac početnú rodinu vo veľkom dome,rozpráva príbeh,ktorý sa vlastne stal! Lebo títo protagonisti sú oni samy. Mňa snímok bavil na 60%,ale zmena tempa ma donútila pridať ďalších 20,lebo Nikita je veľký sympaťák! (02.02.2015)