Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Peter Greenaway je hodně svébytný filmař, který neodolatelně přitahuje vytříbené estéty, nepočetné filmové fajnšmekry a početnou armádu snobů (neškareďte se, já dobře vím, že právě vy patříte do těch prvních dvou kategorií), zatímco průměrný filmový divák nad ním krčí rameny a neví si s jeho dílky rady. Greenaway ani tak netočí filmy, jako spíš inscenuje obrazy. Posuzovány samy o sobě můžou být považovány za vrchol estetiky, jenže je to celé strašně přestylizované, pozérské a odtržené od reality. Příběh vůbec není podstatný a myslím, že by bylo lepší navštívit nějakou galerii, než sledovat více než 2 hodiny samoúčelné dekadentní hříčky. Za řemeslo, tzn. scénu se spoustou vychytaných detailů, kameru a herecké obsazení jsou to 2* a 40 % celkového dojmu. To ostatní jde mimo mě... (19.05.2011)

Nepatří to rozhodně k nejlepším Greenawayovým filmům, přinejmenším Umělcova smlouva, Zet a dvě nuly a Topení po číslech jsou o slušný kus výše a tak musím dát "pouze" čtyři hvězdy. Ten pekelně stylový a typicky greenawayovský závěr mě sice přinutil uvažovat o plném počtu, ale nechám to tak. Mimojiné naprosto fantastický Michael Gambon (takový výkon už jsem neviděl, či spíše v tomto případě neslyšel, už hodně dlouho), nahá Hellen Mirren a klasicky výtečná a nenahraditelná Nymanova hudba (poněkud mě iritovaly akorát ty podivné uječené zpěvy malého chlapce). Celkově lehké zklamání. (24.06.2013)

Po zhlédnutí Kuchaře, zloděje, jeho ženy a jejího milence začínám mít dojem, že již plně začínám rozumět režisérskému stylu Petera Greenawaye. Nekončící smršť v podstatě nepodstatných konverzací, které jsou jedním ze základních prvků i tohoto snímku a příběh, v němž se kromě několika jednotlivých scén, děj vlastně neodvíjí žádným výrazným směrem. Nevím proč, ale často jsem si během sledování vzpomněla na Saló aneb 120 dnů Sodomy. Michael Gambon je odporný, obtloustlý zmetek, který neustále žvaní a Helen Mirren je zase mlčenlivá, poslušná a nahá krásná. Dokonalá a odporná pomsta zhrzené ženy zakončuje celé toto podivné a originální dílo. (26.12.2012)

Hédonismus a žravost z obrazů nizozemských mistrů se mísí s tragickou love-story v intencích oblíbených témat malířství italského. Tento pastiš evropské umělecké tradice propojuje Greenaway s tradicí divadelní a do několika málo kulis umisťuje gurmánský danse macabre osudově se točící kolem čtyř titulních postav z názvu filmu. Opět těžko analyzovatelný filmový zážitek postavený na obrazové poezii a absurdní atmosféře, který v mnoha ohledech připomíná tvorbu dalšího britského filmového manýristy Dereka Jarmana. A jako nášup jedna z nejpůsobivějších metafor bolestí lásky: milenci unikají v dodávce naplněné až po okraj zoufale zkažený masem... (09.10.2008)

Tak tohle mě totálně unudilo. Doteď nechápu proč je tenhle film tak oblíbenej. Já oceňuju herce kteří byly parádní a to prostředí jako kdyby se film odehrával na jevišti. Ale to je možná pro mě ten největší problém. Ten film jde od ničeho k ničemu. Celou dobu jen čekám co se bude dít, a to ten film trvá 2 hodiny takže si dokážete představit že jsem se celkem dost jenom nudil. Kromě herců to je pro mě film který ničím zvlášť nezaujal. Bohužel. (08.04.2014)