Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Tenhle výstřední Greenwayův pokrm není soustem pro každého. Dějem se vlastně odehrává jen v oné luxusní restauraci a po celou dobu člověka drží v šachu, protože absolutně nemáte tušení, kam se příběh bude ubírat. Točí se kolem extrémně cholerického a hlavně extrémně nevyzpytatelného zbohatlíka mafiána Alberta (Zloděj), který podnik vlastní a stravuje se zde se svoji ženou Georginou (Jeho žena) a ostatními společníky. Ta pokukuje po nápadníkovi Michaelovi (Její milenec) se kterým začne svému tyranskému manželovi zahýbat doslova přímo za jeho zády. A od toho se začne vše odvíjet a komplikovat, přičemž v pozadí vesele tahá za nitky také pan Kuchař. Snímek má velmi specifickou atmosféru v poněkud šarmantním prostředí plné lahodných pokrmů, drahého pití a nablýskaných příborů. Tento přepych kontrastuje s Albertovou výbušností, která nebere ohled ani na zákazníky a ani na pracovníky. Vy jen mlčky celou tu groteskní situaci nevěřícně sledujete a na jejím konci vás čeká "chod" skutečně nestravitelný. Je to vlastně "pohádka", resp. "hodně bizarní pohádka" ve které je zlo potrestáno vlastní vášní a pýchou. (07.04.2014)

Slušně bizardní záležitost a to jak obsahem, tak formou i zpracováním. Divadelní prostředí, hysterické scény, nahota, černočerný humor a jedna "sladká" (či slaná a kořeněná) pomsta. Je to fakt docela zvláštní věc, člověk u toho vydrží celý dvě hodiny, přitom sleduje skoro pořád jen hysterické řádění cholerického, žárlivého a úchylného šmejda, který má navíc ještě moc. Výborná je postava kuchaře, takzvané typické "šedé eminemce", přesně jako v životě nenápadný hybatel vším ... Láska a sex, lidské touhy, potřeby ... nakonec si člověk říká, je to celé jen o šukání nebo o žrádle?? :-)) (05.01.2012)

Film v obrazech a příběh, to jsou jen rozmáchlé, pozvolné či pátravě zkoumající tahy štětcem, když umělec tvoří své dílo.   Zlodějův sebejistý, živočišný a instiktivní  monolog, kuchařův odstup a racionalita i něžné či  vášnivé milenecké etudy zlodějovy ženy a jejího milence.  Viděl jsem malíře při jeho práci i jeho  mistrovské dílo. Pro někoho odpuzující a prázdné, pro druhého plné a okouzlující, a tak to má být. (27.10.2023)

Greenawaye jsem sledoval v devadesátkách, možná proto tu u jeho klasiky nemám žádné hodnocení. Tohle je jeho výstavní kousek: vše se odehrává v kulisách (včetně těch nemnoha exteriérových scén), všechno je tu výrazné (výprava, kostýmy, líčení, hudba, emoce), je tu důraz na tělesnost (a s ní související nahotu). Přestože Greenawayovy filmy byly vždycky zajímavější svou vizuální stránkou, tady dobře drží pozornost i samotný příběh. Jo, funguje to stejně dobře i po více než třiceti letech. (07.08.2023)

Vizuálně zcela jistě fascinující a nápadité. Můj problém ovšem je, že Greenawayovi nedokážu věřit.. Mesiášsky mluví o nutnosti změny, vymanění se z vizuální negramotnosti a o příbězích, které ničí film. A já s ním v mnohém souhlasím, ale při sledování "Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec" jsem měl dojem, že se Greenaway nechává unášet a ovládat příběhem. Vizualita se mi pak jeví jenom jako působivá ilustrace.. A vedle toho si Greenaway dopomáhá velmi silnou a působivou hudbou. Podle mě nemůže být řeči o nějaké progresivní práci s jazykem média... Tento film je stále jenom ilustrovaný příběh se soundtrackem. Kdybych v hodnocení bral v úvahu, co o filmu říkal sám Greenaway, tak bych musel jít s hodnocením níž, protože jeho vysvětlení svých motivů pro využívání barev v různých scénách, se mi zdálo až neskutečně banální... (11.01.2011)