Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Nejen vizuální orgie, stylizovaný příběh absolutní moci (která, jak známo, absolutně korumpuje) a vášně. Náležitě orgiasticky zvrhlé, což, obávám se, je přesně to, díky čemu je tento opus mnohými pokládán za umění. Mně to ale nic objevného neřeklo. V podstatě se tam šuká, blije a sprostě řve, a kvůli tomu nemusím chodit do drahé restaurace, v naší vesnici je taky taková, ceny lidové, kecy i zvratky stejné. Akorát to tak barevně neladí. Tož jestli mi za to dobře zaplatíte, tak já ty scény barevně vytónuju a můžete mě pokládat třeba za umělce. Váš problém, já budu vědět své. (25.09.2011)

Tenhle výstřední Greenwayův pokrm není soustem pro každého. Dějem se vlastně odehrává jen v oné luxusní restauraci a po celou dobu člověka drží v šachu, protože absolutně nemáte tušení, kam se příběh bude ubírat. Točí se kolem extrémně cholerického a hlavně extrémně nevyzpytatelného zbohatlíka mafiána Alberta (Zloděj), který podnik vlastní a stravuje se zde se svoji ženou Georginou (Jeho žena) a ostatními společníky. Ta pokukuje po nápadníkovi Michaelovi (Její milenec) se kterým začne svému tyranskému manželovi zahýbat doslova přímo za jeho zády. A od toho se začne vše odvíjet a komplikovat, přičemž v pozadí vesele tahá za nitky také pan Kuchař. Snímek má velmi specifickou atmosféru v poněkud šarmantním prostředí plné lahodných pokrmů, drahého pití a nablýskaných příborů. Tento přepych kontrastuje s Albertovou výbušností, která nebere ohled ani na zákazníky a ani na pracovníky. Vy jen mlčky celou tu groteskní situaci nevěřícně sledujete a na jejím konci vás čeká "chod" skutečně nestravitelný. Je to vlastně "pohádka", resp. "hodně bizarní pohádka" ve které je zlo potrestáno vlastní vášní a pýchou. (07.04.2014)

Peter Greenaway je hodně svébytný filmař, který neodolatelně přitahuje vytříbené estéty, nepočetné filmové fajnšmekry a početnou armádu snobů (neškareďte se, já dobře vím, že právě vy patříte do těch prvních dvou kategorií), zatímco průměrný filmový divák nad ním krčí rameny a neví si s jeho dílky rady. Greenaway ani tak netočí filmy, jako spíš inscenuje obrazy. Posuzovány samy o sobě můžou být považovány za vrchol estetiky, jenže je to celé strašně přestylizované, pozérské a odtržené od reality. Příběh vůbec není podstatný a myslím, že by bylo lepší navštívit nějakou galerii, než sledovat více než 2 hodiny samoúčelné dekadentní hříčky. Za řemeslo, tzn. scénu se spoustou vychytaných detailů, kameru a herecké obsazení jsou to 2* a 40 % celkového dojmu. To ostatní jde mimo mě... (19.05.2011)

Po predchozich 2 filmech jsem dal Greenawayovi ultimatum - jestli me i po treti bude nudit artem a ukaze mi penis, tak u me konci. A co udela Greenaway? Zacne me nudit uz v prvnich 5ti minutach a pero na me jako naschval vytahne hned v prvni scene a jeste toho cloveka pomaze hovnama. K tomu Tim Roth blijici musle, sex sceny seschle Helen Mirren, odbarvene vykastrovane pistici cosi a odpudive prase, ktere non-stop mele hovadiny prisernym britskym prizvukem. Vysledek je jasny - Greenaway u me skoncil. Art neart - 1 hvezda za uzasnou hudbu Michaela Nymana a druha za finale. 4/10 (24.02.2012)

Jeden z těch filmů, které zobrazují něco tak hnusného, až je musíte obdivovat. Tady se neskutečně silně zobrazuje lidská nenávist a zloba, která doslova prýští z postavy, kterou zahrál Michael Gambon. Přitom je to film plný chtíče i lásky, ale ta zrůdnost je zobrazena tak dokonale, že ani netušíte, jak bylo možné, že se Gambon stal Brumbálem. (09.02.2016)