Obsahy(1)
Kdyby spolu David Lynch a Dario Argento měli dítě, nejlépe zplozené za bezměsíčné noci v tajné chodbě starobylého domu s temnou minulostí, pravděpodobně by v dospělosti mohlo natočit film, jako je Podivná barva slz tvého těla. Autory snímku, bruselské filmaře Hélène Cattetovou a Bruna Forzaniho, ostatně lze v jistém smyslu považovat za Lynchovy a Argentovy potomky. Podivnou barvu stvořili jako filmový labyrint, ve kterém se lze ztrácet stejně snadno a opojně jako v Lynchových snímcích. Samotná podoba jejich kinematografického bludiště je přitom inspirovaná spíše Argentem a žánrem italských krvavých krimifilmů giallo. Zápletka o muži, který pátrá po své pohřešované manželce, se brzy rozprskne do matoucího sledu filmařsky intenzivních výjevů, které často odkazují na ikonické prvky giallo filmů jako jsou tajuplní vrahové oblékaní v černé kůži či estetika chladných zbraní přejíždějících po holé pokožce. Většina snímku se natáčela v secesní vile, z níž režisérská dvojice udělala prostor, který si co do tajuplnosti a hrozivosti nijak nezadá s domy Tří matek z Argentových klasik Suspiria a Inferno. Z italských hororů a žánrových filmů ostatně pochází i hudba, která je ve filmu použitá. Snad ještě více než pro uznávaný celovečerní debut Cattetové a Forzaniho Amer platí pro Podivnou barvu tvrzení, že jde o filmovou přehlídku obsesí a fetišů i nepředvídatelnou a dravou audiovizuální zkušenost, kterou se rozhodně vyplatí sledovat na velkém plátně. (Festival otrlého diváka)
(více)Recenze (86)
Vizuálně zajímavé, ale neúnosně natahované a bezpointové. Ze začátku mě skutečně zajímalo, kam se to vyvine a hledala jsem možné výklady. Po čase je ale absence jakéhokoliv smyslu tak ubíjející, že už se jen modlíte za brzký konec . ()
Z počátku se L'étrange couleur des larmes de ton corps ještě tváří, že pod pojmem "děj" nerozumí jen zbloudilý náznak akce ověnčený řetězcem detailních záběrů na oční bulvu, odhalenou bradavku, břitvu, znovu bulvu, secesní divoženku, postel, vlasy a rozšklebené hlavy, připomínající ženský klín. Dvojice Cattet - Forzani si bezpochyby v zacyklené nedějovosti doslova libuje, což se dá nějak překousnout u jejich kraťasů (které jsou mimochodem s tímto snímkem jako vejce vejci), ale u skoro dvouhodinového záznamu barevných očí je to prostě k uzoufání nudné. 20% ()
Pánové a dámy, omluvte mne, jsem v lese. ()
Blbost. Až budu chtít poletující barvičky, pustím si hudbu a k tomu grafický ekvalizér a ne takovouhle hovadinu. Jediný přínos tohoto filmu může být u experimentů v oblasti dlouhodobějšího působení takovéhoto videa na vývoj duševních poruch. ()