Podivná barva slz tvého těla

Lyrizácia filmového vizuálu, ktorej opar na diváka dýcha priamo z obrazovky. Toto je teda giallo? Nevedel som, že som to nevedel. Díky za vysvetlenie. Asi sa mi ten žáner odrazu začne páčiť. A asi odrazu aj surrealizmus. Môže to ale mať súvislosť s faktom, že som sa pred pozeraním sfajčil ako dredatý botanik. Mimochodom, snažil som sa pozbierať slzy z môjho tela, ale už ich nemám kam dávať. Kým otvorím svoje srdce dokorán, vždy sa stihne rozpršať. Nie, nevadí mi, že do tohto komentára nepíšem úplne relevantné a koherentné informácie. Snažiť sa L'étrange couleur des larmes de ton corps adekvátne opísať, by bolo úrovňou niekde medzi vysvetľovaním kresleného vtipu a rozprávaním hluchému o obľúbenej pesníčke. P.S.: Príbeh zobrazený vo filme je fiktívny. Akákoľvek podobnosť s osobami alebo udalosťami z vašich snov je náhodná (no to som zas raz vymyslel pičovinu). Keď už nič iné, fanúšik pokleslej zábavy si to užije kvôli bodným ranám, ktoré tu spravidla majú tvar vedžajny. A posledný dodatok: Ten (vraj) secesný dom, ktorý tu zohráva tak dôležitú úlohu, sa podobá na hotel z filmu Byzantium. Pre horor je to výborné atmosférické prostredie. (21.07.2014)

Muž vracajúci sa zo služobnej cesty nachádza prázdny byt. Jeho manželka zmizla bez stopy a on nemá žiadne informácie kde by sa mohla podieť. Zúfalí vybehne z domu a bezhlavo zvoní na každý obytný dom, ktorý stojí v jeho bezhlavom blúdení uličkami. Keď už sa konečne niekto cez mikrofón zvončeka ozve, je slovne odbitý aby nerušil. Prvá pozitívna reakcia prichádza od neznámej ženy bývajúcej v malom byte na siedmom poschodí. No kiež by radšej neprišla. Tomuto režisérovi som dal druhu šancu, nakoľko jeho artový umelecký snímok "Amer" na mňa nijak pozitívne z hľadiska hororových prvkom nezapôsobil. No a je jasné, že tomuto som sa taktiež mohol smelo vyhnúť. Chýba filmu to ale nie je. Skôr moja. Giallo proste ide úplne mimo môj obzor. Napriek dokonalej vizualizácii, nemám nastavené vnímanie, ktoré by mi pripravilo rovnako príjemné chvíle ako iným užívateľom. Prepáčte. (30.01.2015)

Argento, jasně, hned na první druhý pohled, Strickland, určitě, protože z něj taky vychází, Lynch, u černobílé části rozhodně. Koho mi to ale - aspoň v poslední třetině, kde postavy prakticky oněmí - připomínalo nejvíc, byl Švankmajer, a to tím precizním důrazem na zvuk a detaily: oči, rty, prsty, předměty, požívání, vyprazdňování etc. (13.11.2022)

Nesporně zajímavé vizuální orgie, ale Carax nabízí přeci jen lepší. Mimořádná se mi jevila audio stránka filmu. První půl hodiny nezazní ani jeden tón, jen skvěle úsečné zvuky. Když se konečně hudba probere k životu, na oko se zdá nepatřičná. Musím říci, že chvílemi jsem se i bála, což by mě bezpochyby vedlo k absolutnímu hodnocení, jenže to by se tvůrci nesměli některými svými nápady nadchnout tak, že by je několikrát opakovali. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (13.06.2015)

Vizuálně nádherné! Ano, Argento z toho kouká na každém kroku (nejen barvy červená a modrá, tajemný dům či smysl pro detail), nekončící záběry lidských očí jsou od Fulciho (jen chybí jejich propichování, rozřezávání a vydloubávání, i když k jedné menší krvavé scénce přeci jen dojde) a překrásné secesní interiéry včetně všech možných doplňků k tomu patřících (mozaiky, šperky, světla...) skvěle doplňují snový, surrealistický snímek. Tohle není mozaika, ale kopice střepů z obřího zrcadla, na němž byl příběh napsán. Filmařské postupy snímků 60.let (zdánlivě donekonečna se opakující záběry), hudba evokující snímky 70.let a Valerie, která spolkne kouzelnou perlu. Černá kůže, lidská kůže, břitvy, nože, pouta...trochu giallo, více však s/m. Za novými zdmi jsou ty staré a do každého bytu se dá nepozorovaně vejít řadou tajných dveří. Chvílemi jsem měl dojem, že sleduji vysoce estetizovanou reklamu na Campari, což mi nevadilo.... (27.02.2015)