Fair Play

Doping v športe, ale celkove napravovanie jedálneho lístka mladým športovcom zo strany lekárov, masérov, diétnych poradcov aj astrológov a liečiteľov a výživových poradcov len utvrdzujú, že nacizmus vôbec nezmizol. Nezmizol za nacizmu, nezmizol za boľševickej despocie (respektíve boľševického kapitalizmu), ako ukazuje film a nemizne ani dnes, čo zase potrvdzujú publikované anabolické česko-slovenské dopingové aféry po roku 1989. "Dobre mienené Rady" trénerov a chemikov by sa totiž počúvať mali, nie? Nezriedka ide o výživové príkazy v záujme dobrého výsledku. Na možný rozvrat organizmu po skončení kariéry, pretekov, turnaja sa nemyslí. A vôbec pritom nemusí ísť o zakázané látky. Stačí striktne určiť skladbu jedálnička a zdravie športovca určené na roky dopredu. Film ukazuje celú tú šialenosť poukázaním na štruktúru zodpovedných: od tajomných eštébácko laboratórnych celebrít, ktoré testovací anabolický program zadajú, dajú si od športovca podpísať jeho dobrovoľný súhlas s chemickým zasieraním organizmu, cez následných, strane prispôsobených lekárov - kontrolujúcich a vyhodnocujúcich úspešnosť dopingu, cez kolegyňu - bežkyňu - spoludopujúcu dievčinu. Významnú úlohu zohráva priposraný tréner a matka. A ak si niekto myslí, že ide iba o obraz zvráteného režimu: má pravdu. Akurát, že ten režim tu s jemnými modifikáciami (v podobe preskupenia priorít niekoľkých ľudských práv, uvoľnenia slobody prejavu a cestovania a čiastočne podnikania) existuje naďalej. (18.11.2014)

Velmi smutný film z šílené doby. Je dobře, že i toto téma - doping vrcholových sportovců - někdo převedl na filmové plátno. Kolik asi bylo takových sportovkyň a sportovců co nechtěli nic brát, ale museli... Příběh Anny je o to smutnější, že na její matku už režim něco měl a mohl tedy vesele vydírat vyškrtnutím ze svazu a znemožněním odjezdu na olympiádu... Kolik sportovních ,,lékařů'' za cenu navýšení výkonu vědomě svým svěřeným vytrénovaným ovečkám pumpovalo do žil chemické sajrajty? Ačkoliv film tak nějak zvolna plyne jako celá ta osmdesátá léta v Husákově půlnočním království a nejsou v něm žádné vyhraněnější scény (snad kromě budíčku STB), přesto na diváka plně dopadá celá ta zrůdnost režimu. Herecké výkony byly vynikající ať už se jedná o matku Anny Aňu, opravdu skvěle odporného Bareše a samozřejmě hlavní hrdinku zahranou Judit Bárdos. Ta je navíc velmi pekná baba :-). Jinak ty osmdesátky byly znázorněny naprosto dokonale i s celou tou svou šedí a opadanými omítkami na domech. Žádné barevné Vyprávěj, ale opravdickej hnusnej socík. Říkám stejně jako u Pout: Tfuj, ještě že už je to pryč ! 4 ampulky béčka * * * * (15.10.2014)

Velmi dobrý film se dvěma pro mě docela zásadními "ale", která popíšu až v lehce spoilerujícím P.S. Fair Play je natočeno s lehkostí, dobová atmosféra se povedla a Judit Bárdos v hlavní roli je naprosto skvělá. Kupodivu se mi tentokrát líbila také Aňa Geislerová, jež podává velice civilní výkon. Je to působivý smutný příběh, který chce diváky dovést k zamyšlení, a já doufám, že jich k němu dovede co nejvíce.____Lehce spoilerující P.S.: Nelíbilo se mi, že matka s trenérem do svého plánu podávat dceři tajně strombu nezasvětili také doktora, protože pak by nehrozilo, že jí "to vykecá" (což se stalo). A potom jsem už taky docela přejedený StB zápletek, které vždy začínají, probíhají i končí stejně. (12.10.2014)

To téma bylo tak zajímavé, že mi ani moc nevadilo, že to bylo poněkud divně natočeno (tak nějak bez emocí, že to děvče je třeba podvedeno a opuštěno a mně je to tak nějak jedno) a že tak mizerný výkon jsem u Aňy Geislerové ještě nezažila. I přes ty nedostatky je to příjemné osvěžení v trochu stojatých vodách českého filmu poslední doby. (06.10.2014)

Taková sympatická tuzemská jednohubka, u které ovšem vím, že se k ní už nevrátím. Je to takové spotřební zboží, které si moc přejeme, ale když ho máme, už nás příliš nezajímá. To ovšem neznamená nic negativního, jen prostě napodruhé už neodhalím nic navíc. I tak platí, že Andrea Sedláčková natočila svůj dosud nejlepší snímek. Nelichotivý, nelíbivý. Státem řízený doping byl v osmdesátých letech v Československu veřejným tajemstvím. O tom žádná. Její matka po manželově emigraci maká s kýblem a hadrem v divadle, přepisuje texty disidentského autora a doufá, že se dcera díky úspěchům na závodní dráze dostane z tohohle marastu. Pryč s nadějemi. Určitě „potěší“ ponurá atmosféra, Sedláčková neobrušuje hrany, nepřikrášluje, je taková, jakou ji divák chce mít. Navíc to není až takový depresivní portrét doby, takže to snesou i diváci sluníčkových Babovřesků a dalších tuzemských patlanin. Pro ně bude tahle neprvoplánová látka hnacím motorem k urychlenému spálení svých troškovských sbírek. Slušné drama o nejedněch ušpiněných rukách. Herecky výborné!! (15.09.2014)