Fair Play

Rozporuplné pocity. Putování v čase pod nadvlády kománčů kdy omezení neomezeně vládli se vším všudy - persekucí, láskou, výslechy, odposlechy, emigrací ... Téma jako u Pelíšků, Pupenda, Báječných let pod psa, Konfidenta ... Hepík se nedal čekat, ale přece jen bych čekala i nějaký bonus navíc, než že nám Andulka skončí u soustruhu a matinka v lochu. U témata dopingu by bylo mnohem zajímavější, kdyby se matka i dcera vzepřely a začali to řešit přes Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky, nahlásili to na nějaké mezinárodní asociaci sportovců. Zajímavé by bylo sestoupit ze stupňů vítězů a jít odevzdat medaily ... Ne, už vážně končím, abych nebyla nařčena, že zase radím, rýpu a já nevím co ještě. Film je natočený pěkně, měl skvělé momenty, pěkně vykreslený charakter trenéra, který je neosobní a jde pouze po výsledku. Jenom tam chybělo to něco, co by z toho mohlo udělat špičkový zážitek. Jméno paní režisérky rozhodně stojí za uložení do dlouhodobé paměti, než ho ten němec, co ustavičně schovává po baráku věci někam zašantročí. (03.09.2014)

Doping ve sportu před rokem 1990 je u nás pořád tabu. Stále čekám na to, až Kratochvílová chlapsky (ženské rysy jsem u ní totiž nikdy nepozoroval) přizná, že anabolika byly tou dobou cool, každý sportovec je do sebe házel jak lentilky a ona by bez nich nedokázala zaběhnout ten dosud nepokořený světový rekord. Ale toho se asi nedočkám, stejně jako jiných odpovědí. A už vůbec ne v tomhle filmu, i když nám dává alespoň nahlédnout pod pokličku rychlého vzestupu našeho vrcholového sportu v osmdesátých letech. Ale Fair Play není jen o čistotě v atletice, vidím ho zároveň jako metaforu oné doby, kdy místo steroidů byl národ očkován sérem ve formě zastrašování či vyhrůžek a jen ti nejodvážnější dokázali vzdorovat a svou dávku, i za cenu represí nebo rovnou přísného trestu, odmítli .. (17.11.2014)

Doping v socialistickém Československu je téma, které se čas od času vrací, probírá a zase ustupuje do pozadí. Tento film otevírá téma, které nebylo dosud nijak detailně zpracováno, a už proto je zajímavý a výjimečný. Životní příběh mladé atletky, která má skvěle našlápnuto, ale přichází její zařazení do dopingového programu, je plný vzestupů i pádů, a o tom přesně je život. V podstatě zajímavý film z mého pohledu sráží z pomyslného piedestalu pouze fakt, že scénář si neodpustil kritiku na to, jak za socialismu bylo vše špatné, přišlo mi, že autorka má jednostranný pohled na tehdejší dobu a příběh vyprávěla značně tendenčně. Ale v pořádku, když to tak paní Sedláčková cítila, proč to tak nepojmout, mně ale už přišlo moc, aby ve filmu o dopingu probíhala šťára STB. Jistě, pro samotný závěr filmu měla tato zápletka svou důležitost, ale věřím, že by šel konec filmu pojmout i trochu jinak. Ovšem celkově film vnímám značně pozitivně, krásně je zde zachycen smutek a bezradnost hlavní hrdinky a jejího okolí, herecké výkony pak byly naprosto výborné a je fajn, že ve filmu byli k vidění především neokoukaní herci. Na závěr si neodpustím poznámku, že si dovedu představit vyslání tohoto filmu do boje o Oscara, pokud tedy u nás nevznikne něco lepšího. Uděluji lepší čtyři hvězdy. (01.09.2014)

vynikající. nebýt toho šíleného záchvatu kašle v počátku filmu, kdy jsem přes slzy neviděla. překvapil mě detail, s jakým filmaři vytvořili atmosféru 80 let a to do nejmenších podrobností. od povlečení peřiny po původní vestibul metra muzeum. Judita hraje perfektně. Snad nejlepší byl ten její pohled při vyšetření, kdy jí došlo, že jí tajně dávají stormbu. Tyto pohledy "prozření" (např. Harry Potter při dozvědění se, že musí zemřít) při správném zahrání role prostě trhají srdce. Možná bych ubrala nějaké ty sexuální scény (dívat se na to a mít vedle sebe babičku....), myslím, že se tam moc nehodily. Film možná trochu kombinuje moc věcí najednou - a pár chvil mám dokonce pocit, že se dívám na Životy těch druhých. Ale film mi uvízl v hlavě, Aňa byla v roli perfektní, ten trenér, kterého jinak neznám taky a vůbec. Jsem ráda, že máme v českém repertoáru zase kvalitu. (18.03.2014)

V polistopadové filmové produkci hrané kinematografie patří FAIR PLAY do mírného nadprůměru a je také pozoruhodný tím, že se obírá sportem, v tomto případě vrcholovým. Tato temná kapitola našich předlistopadových dějin mohla být ještě o něco přesvědčivější buď tím, že by vypustila poněkud samoúčelnou vazbu na Chartu 77, nebo pokud by založen na skutečném případě, řečeno polistopadovštinou, pokud by narativ byl opřen o dokumentárně doložitelnou skutečnost. Herecky i režijně byl film zvládnut na profesionální úrovni. (07.04.2023)