Das Bett
The Bed
Režie:
Oskar ReifScénář:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrají:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (více)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (137)
"Kdo nedá svojí staré alespoň dvakrát týdně pořádnou rychtu, tak u mě není chlap. Ono se sice říká, že nemáš jít přímo na xicht, ale to já neuznávám. I když je fakt, že ji nechám sundat si alespoň brejle..." Snové sekvence, symbolismus, filosofování a opravdu dobrý černo - absurdno- vulgární humor. Jojo, tohle je přesně to, co bych nazval experimentálním filmem. Scéna z fotbalové tribuny u nás na vesnici ze dne na dne totálně zkultovatěla, takže tuhletu pětiminutovou hlášku uslyšíte vyřvávat štamgasty v každé místní hospodě. P.S. Plakát je skutečně povedený. ()
kdyby to byla krátká povídka typu té Kvidovy v Báječných létech pod psa, asi by to bylo bývalo lepší... takhle už jsem se trochu v těch snových vizích ztrácel a poměrně brzy to začala být celkem nuda, kterou tu a tam rozčísla nějaká ta zajímavá nebo vtipná scéna... originalitu a umělecký look tomuto dílu nelze upřít, ale hlavní hrdina mi byl extrémně nesympatický a děj prostě divný. nejsem zrovna požírač popcornu a pič :) kolaloky, experimentálním filmům se nebráním, ale tenhle snímek se povedl prostě jen tak napůl... 50% ()
Snad jediný český polistopadový film (snad ještě Tycův Vojtěch, řečený Sirotek), který jede na vlně v českém kontextu světových šedesátých let a který za touhle vlnou zdvíhá onu příslovečnou novou vlnu, na kterou tu všichni čekáme... Ozvěny surrealismu. Záměrná rezignace na komerční úspěch a úmysl dělat skutečně umělecký film. Nádherná kamera. Magický černobílý obraz. Snové vize. Umění... ()
Výborný a originální počin. Obrazová a vůbec celá technická část filmu je bravurní. Příběh a jeho snové prolínání a surrealistické obrazy jsou načrtnuty jistou rukou. Oskar Reif v tomto svém díle předvádí jak velkým je talentem, bohužel jedna se jen o jeden jediný důkaz. Což vzhledem ke kvalitě tohoto filmu mírně zaráží. On to není rozhodně film pro každého a "artová" stránka je zde nadřazená ději, ovšem bohužel originálním a skvělým filmovým počinům u nás pšenka nekvete (pokud výrazně nepřesáhnou svým významem hranice, nejzářivějším příkladem je Jan Švakmajer).Ke škodě filmu také přispívá slabší závěrečná gradace a stavba příběhu,ovšem nikoliv podstatně. Postel tak zůstává pouze jedním z výborných a nedoceněných solitéru, škoda. 85% ()
Dějiny poválečného Československa genderovou optikou. Film jiný i za cenu vlastní schizofrenie. Navenek feministický, v jádru šovinistický, útočný i omluvný, v němž se mužský divák najde stejně snadno, jako ztratí. Díky Lutherově kameře bezpochyby vizuální vrchol polistopadové kinematografie. Zatím nepřekonaný. 75% Zajímavé komentáře: Flipper, Pražák ()
Galerie (21)
Photo © Barrandov Biografia
Zajímavosti (8)
- Orchestrální hudba, která v několika částech ve filmu zazní, je skladbou George Bizeta „Farandola z Arlesanky“. (sskrblik)
- Postel vznikla v letech 1994 - 1995, ale svou premiéru měla až v únoru 1998, bohužel byla propagační kampaň podceněna a film promítalo jen několik českých kin. Kritiky na reklamě nepřidaly. (charlosina)
- Na MFF v Seatlu získala Postel zvláštní cenu poroty. (charlosina)
Reklama