Zloději kol

Bez sentimentu ukázaná povojnová tvár talianského veľkomesta v scenári Cesare Zavattiniho, kde je na malej ploche dokonale vykreslená bezútešnosť a nešťastie muža, ktorému ukradnú bicykel. Ten potrebuje k práci, inak je opäť nezamestnaný. Film ani po toľkých rokoch nestráca na sile, nebojím sa povedať, že sa jedná o jeden z najlepších talianskych filmov vôbec. (16.09.2009)

V každém případě zajímavý film. Většinou hodnotím nejvyšší známkou biják ve kterém jsou dokonale skloubeny skvělé herecké výkony, režie, kamera, výprava a samozřejmě samotná hlavní myšlenka filmu. No jo neorealismus. Ve zlodějích kol hráli jen neherci. Kameraman si nijak nepomáhal k zajímavějšímu obrazu. A příběh je velice prostý. Přesto vidím že i tak může vzniknout skvělé dílo. Nejvíc mě dostávala asi melancholická "osudová" hudba a posledních pět minut filmu. (19.08.2006)

Na jednoduché zápletce o ukradeném kole vybudovali tvůrci dokonale realistický a dojemný příběh o zcela obyčejných lidech poválečné Itálie. Neherci v hlavních i vedlejších rolích jsou úžasní. Příběh podává jasné a výstižné poselství. Zloději kol zcela právem vstoupili do historie jako jedno z nejpřelomovějších děl své doby. (09.02.2012)

Vittorio De Sica nás zavádí do poválečné Itálie, kde se dře bída s nouzí. Lidé jsou na tom velmi špatně a nepohrdnou žádnou z nabízených prací. Film mi trochu připomíná o víc než půlstoletí mladí Božské děti. Tam jsou dětské botičky pro malého chlapce alfou a omegou života. Zde se jedná o kolo, pro které by hrdina filmu snad i zabil, neboť jen díky němu má práci. Každý se živí jak umí; je zde vědma, která říká lidem nesmysly, jim ale v tíživé situaci nic jiného nezbývá, než si jít pro radu, ze které nebudou moudří. Italský neorealismus ve své nejčistší podobě. Z osudu zobrazovaných lidí můžeme mít leda tak depresi. A jak už to tak chodí, zloděj se zdálky směje, zatímco poctivka dostane na hubu. Báječně natočeno! (10.05.2009)

Jeden z nejvýraznějších reprezentatnů italské poválečné tvorby neztrácí nic ze své působivosti ani po půl století. Vypovídá o životě v poválečném Římě více než leckterý dokumentární materiál a to proto, že zachycuje morální hodnoty své doby. Je zde patrný levicový avšak zároveň nikoliv komunistický podtext. I přes to, že třou bídu, nevěnují revolucionářským agitátorům pozornost. Tím, se film odlišuje od soudobých děl a od politického klimatu poválečbých let. A také se mi líbí poselství, že na zločin musíš být gauner, dobrák se vždycky spálí. To platí i dnes. (25.09.2007)