Umělcova smlouva

I když je obvykle těžké se k podobným filmům věcně vyjadřovat, nedá mi to a podělím se o pár svých vlastních dojmů. Především tato Greenawayova sonda, do dob škrobených šatů a pompézních paruk, do dob anglického baroka, zdá se, mluví o vrstvení a stírání tehdejších společenských rozdílů. U daných postav převyšují vlastnosti jako arogance, megalomanství, bezcitnost, sebestřednost, vlastně tu moc těch kladných ani nenajdeme a celé je to stylizované jako hříčka, poskládáná do minimalistických výjevů, s krásně líbivou minimalistickou hudbou, v prostředí skvostných, obrovských zahrad a staroanglických, zbohatlických usedlostí, se vším, co k tomu patří a nemalou roli tu hraje i ovocnářství a jiná zahrádkářská témata, která prolínají celý film a tvoří jeho nedílnou část. Fakt, že film má také kriminální podtón asi není potřeba více rozvádět, důležité je hlavně to nepřeberné množství obrazů, metafor, odkazů a neustálé tlachání, mezi kterým se občas skrývají podstatné informace, zkrátka je to umělecký film o pocitech a jako k takovému je třeba k němu přistupovat. Co se týče intelektuálních filmů, jako je tento, tak dávám spíš přednost filmům s minimem dialogů a bez komediálních prvků, ale i tak jsem se dokázal naplno vžít do Greenawayových, 300 let starých vizí a vychutnával si kapku po kapce, doušek po doušku šťávu z ovoce jeho rozsáhlých zahrad. 70% (20.07.2013)

Mám pocit, že jsem si z tohoto filmu odnesla něco úplně jiného než ostatní. Ano, kostýmy a hudba a anglický venkov byly fajn, ale nějaký hlubší skryté významy mi z toho unikaly. Dlouhé dialogy plné narážek jsem vůbec nestíhala sledovat. Přesto se mi Umělcova smlouva ve chvíli, kdy jsem zjistila kdo je ve skutečnosti ovládající a kdo ovládaný, a skutečná zápletka se začala tak nějak ukazovat, začala opravdu hodně hodně líbit. Na co jsem se ale během sledování filmů těšila nejvíc, byly scény s chlapíkem - sochou. Viděli jste v jiném filmu podobného žánru něco tak absurdního?? (14.12.2008)

Kdysi dávno jsem v rádiu slyšel Nymanovu hudbu z tohohle filmu a říkal jsem si, že to chci vidět. Tak jsem to konečně viděl. Atmosféra a vizuální podívaná je to libová, jenže stejně jako kostýmy jsou přeplácané i dialogy a našinec se v tom lehce ztrácí. Takže nadále zůstává zážitek z hudby. Ta je jedna z nejlepších, co jsem kdy ve filmu slyšel. (01.06.2016)

Druhej film Petera Greenawaye co jsem viděl a můj výborný dojem z Kuchaře, zloděje jeho ženy a jejího milence si sice nepokazil, ale rozhodně ho nepřekonal! Barokní komedie/drama/detektivka, chvílema působí až mysteriozně o zvláštní smlouvě mezi umělcem a bohatou aristokratkou mě zaujalo přdevším naprostou absencí kladných emocí! Hlavní hrdina - malíř Neville má do klasického austenovského klaďase velmi daleko! Je to namyšlený arogantní umělec, jehož vztah k ženám je horší než zvířecí! Film krásnými obrazy anglického venkova navozuje právě atmosféru uhlazené bezproblémové pohodové nudy bohaté šlechty, jako známe právě od Austenové, vzápětí je ale střídá scénami s perverzním sexem, nechutnýma řečma a syrovou brutalitou! Úžasná je především prostřední část filmu, kdy sledujeme vznik kreseb venkovského sídla, na kterých se objevují záhadné předměty patřící osobě, jež by měla být na uplně jiném místě!V tu chvíli má film opravdu atmosféru nutí diváka se bedlivě dívat na každý záběr, aby něco odhalil! V této části jsem se filmem kochal, ale ke konci ztratil tempo které chytl zase až v uplném závěru! Nicméně vzhledem ke spoustě náznaků a alegorií, které mi jak zjišťuju unikly by stálo za to, podívat se na to ještě jednou, vadit mi to nebude! (12.08.2007)

Takové intelektuální obžerství, kde postavy celou dobu vedou kašírované dialogy plné skrytých významů, metafor, hyperbol, elips a dalších kuželoseček, přitom samotný příběh by se dal shrnout do dvou vět. Něco takového bych si dovedl představit na divadle nebo v rozhlasu, ale ne v kině. Zdaleka nejlepší na celém filmu je malebné prostředí anglického panství a hezká barokní hudba Michaela Nymana. (30.06.2004)