Antonia

Film plný vecí reálnych, aj magických. Ľudia sa v ňom rodia, aj zomierajú. Deje sa im dobro, aj zlo. Sú šťastní, aj smutní. Bez problémov dokážu vedľa seba žiť takí, aj onakí. Film, v ktorom sa žije život, lebo žiť ho treba. Zaujímavý film .. zvláštny. Výborný ťah použiť rozprávača a skvelá hudba. Svojou atmosférou mi Antonia pripomenula Anjela nad Teheránom od Giny B. Nahai, či Sto rokov samoty od Márqueza. (05.04.2019)

Zajímavé a poutavé filmové vyprávění o jedné zvláštní ženské rodině s překrásnou hudbou. Antonia přijíždí se svou dcerou do rodné vesnice a její rozhodnutí - žít po svém - je obdivuhodné. Tomu, jak úsměvně rozšiřovala rodinu, podávala pomocnou ruku tam, kde bylo zapotřebí, s upřímností a vřelým srdcem, jsem neodolala. A pak taky ta nádherná hudba... (19.05.2018)

SPOILER!!! "V těchto osvícených dobách"... je jedna replika z tohto krásneho a nebezpečného filmu zároveň. Krásny je preto, lebo sledujeme každodenný život a tvrdú prácu na holandskom vidieku. A osvietený je preto, lebo hlavné hrdinky degradovali mužov na druhú koľaj a vystačia si samé, až do tej miery, že otcovia ich detí ani nevedia, že sa stali rodičmi. Ten feminizmus a lesbická láska mi nevadili. To, čo mi vadilo viac, bol negativistický pohľad na cirkev a náboženstvo a filozof, ktorý číta Shopenhauera a Nietzscheho, až sa obesí, lebo svet je zlý. Popritom, každý oprávnene a vierohodne hľadal svoj kus šťastia. Všetky tieto problémy dokážem pochopiť. Myslím si, že každý z nich by bol hodný samostatného filmu. Toto je však len náčrt - koláž, v ktorom hlavná hrdinka akceptuje veci aké sú poukáže na nich, a málokedy ich rieši. Napriek tomu, že s mnohým, čo film obsahoval sa nestotožňujem v tej povrchnej podobe s akou to bolo prezentované, musím mu dať 5 hviezd pre silu a pozitívnu energiu, ktorá vo mne ešte aj na druhý deň rezonuje. (09.01.2009)

/Nizozemský a vlámským film/ Místo Antonie v novodobé nizozemské kinematografii je nepopiratelné z několika důvodů. Zemi přinesla druhého Oscara za Nejlepší neanglicky mluvený film, k němuž se o dva roky později připojil třetí. Zaznamenala nevídaný finanční úspěch na mezinárodním trhu, přičemž v amerických kinech zdvojnásobila svůj rozpočet. V neposlední řadě byl film průlom pro režisérku Marleen Gorris a díky explicitnímu feministickému vyznění snímku i pro režisérky obecně. Je to zároveň film velmi lokální, pracující a polemizující ve vyprávění s národní i kulturní identitou. Posoudit věrohodnost této rozpravy je na někom povolanějším, jen ze zdejších komentářů ale soudím, že každému je jasné, že k představě sevřené národní pospolitosti přistupuje režisérka a scenáristka v jedné osobě dost podvratně. Antonia je feministická oslava života, ve které se aktivitou hrdinek rozkládají ztrouchnivělé tradice. Jako problém shledávám, jak průhlednými stereotypy musí být jak obžalované zrůdy, tak dobráci. Antonia se při charakterizaci postav zaštiťuje poetickým realismem – tím si v médiích vysloužila přízvisko „feministická pohádka“. Osobně mi kombinace této odlehčené stylizace a vážnosti, s jakou snímek nakládá s tématy emancipace, sexuality nebo rozkladu rodiny, bránila v napojení na cokoli, o čem film zrovna vyprávěl. Vyskytuje se tu mnoho postav – vše jsou karikatury sloužící k různým argumentům, nejčastěji proti mužské sebestřednosti a společenské a církevní krátkozrakosti. Film je to formálně zvládnutý, ale stylem docela jednotvárný, utápějící se v účelově malebných záběrech a ve hře s barevností dekorací a kostýmů, které se mění ve vztahu k náladám a době. Nic nového pod sluncem, tohle je crowdpleaser, který své myšlenky umí podat srozumitelně a přitom líbivě. (13.02.2017)

Krásný, vtpný, smutný film o ženě, která na svém statku stvořila malý ráj pro všechny dobré lidi. Antonia na mě mě působí jako Amelie. Stejně pozitivně, ale narozdíl od ní není tak nereálná. Její krása tkví v její realičnosti, že někdě na světě jsou lidé jako Antonie. Jaká škoda, že jsem o VHS s ní přišel. (17.10.2007)