Jako nikdy

Tomáš: "Tohle nejde, přece tady nemůžete sedět a jíst nějaký brambory." Jaruna: "Zapečený." Karla: "Můžeme." Tomáš: "Hele, musíme něco udělat. Nějakej rituál. Zazvonit na zvon... Nebo aspoň pořádnej oheň..." Karla: "Je mokrý dřevo. Podal bys mi kečup?" Tomáš: "No ne, nepodal." Ak mi chcete tvrdiť, že toto na papieri fungovalo, nepíšte! Tiež vám budú musieť film zachraňovať herci... A treba to? Treba? (23.02.2014)

Tak takhle nějak to prostě v životě chodí. Ztrápeni zákeřnou nemocí a bolestmi si často vybíjíme zlost na našich nejbližších... Tohle určitě není film pro každého, na mě ale silně zapůsobil. A to nejen proto, že Jiří Schmitzer tady vypadá, jako kdyby opravdu umíral. Roli nerudného, svérázného malíře, kterému se nikdo nedokáže zavděčit, ztvárňuje naprosto nepřekonatelným způsobem, až z toho mrazí. Velmi přesvědčivé herecké výkony ovšem podávají také Petra Špalková a Taťjana Medvecká. Každopádně se jedná o zdařilou komorní vztahovku plnou trefných situací a dialogů. (75%) (14.03.2024)

Herecké výkony kvalitní v mnoha ohledech, byť jsem měl na lvech jiné favority. Jenže film trpí v posledních letech typickým českým neduhem, zobrazuje bez debat vážné téma, tváří se děsně seriózně a pak tam přijdou scénky, které celé tohle shazují na úroveň nějaké frašky. Jednání postav místy značně nelogické. Z těch několika rozehraných linií se mi nejvíc líbila ta o vztahu obou žen „sokyní“, byla nejlépe dotažena. (27.02.2014)

Viděno na festivalu Finále 2013. O tehdejší předpremiéře bylo nepovoleno psát. Nezklamal, navnadil. Na české poměry ve filmové tvorbě posledních let jde o to lepší, co se dokázalo vyrobit. Na můj vkus ale přesto tento psychologický snímek nezachází do hloubky, kterou bych rád dostal. Nevyužívá tak úplně zcela svého potenciálu, který se zde tak příhodně nabízí. Určitě stojí za to vidět Jiřího Schmitzera v roli malíře Vladimíra. Jeho projev je to nejlepší, co film nabízí. Za zmínku stojí I Petra Špalková v roli Karly a Taťjana Medvecká v roli Jaruny. Další jsou zde víceméně zbyteční. Smrt je modrozelená a zelenomodrá, dělá hluboké díry do duší i do tělesných schránek. Život a touha. Strach, skřeky, chroptění, slzy, smrt, konec... (23.09.2014)

Obsahuje SPOILERy. Dle mého soudu by měl každý snímek zanechat v divákovi nějaký dojem. Buď pozitivní, negativní a nebo nějaký jiný. Ale smutek z toho, že umírá Jiří Schmitzer alias Vladimír Holas se nějak nedostavil. Celou dobu jsem si říkala - proč se vlastně na tenhle film díváš, když ti nic neříká? Jednoduše mě akorát zajímalo jak se s tím vyrovná postava Karly, která kromě toho nemocného budižkničemu neměla vůbec nikoho. Nějakým svým nezkušeným způsobem trochu chápu ženu, která když přijde o dítě, tak cítí prázdnotu a potřebuje ji něčím zaplnit. Ovšem by mě ani ve snu nenapadlo, že by to měl být starý nemohoucí a mrzutý chlap. Konec? Naprosto nesmyslný a trochu nucený. Jednoduše řečeno - kategorie psychologický se mi tam nehodí podobně jako nedokážu uvěřit, že Schmitzer je syn pana Sováka. (01.02.2014)