Pianistka

Bylo to trochu zdlouhavý, chvílema nudný, ale hlavně to celý končí někde na půl cesty. Já čekal nějakou šokující pointu a kde nic, tu nic. Na druhou stranu sledovat hereckej výkon Isabelle Huppert je zážitek už sám o sobě. Ta hraje tyhle divný a zvrácený postavy tak skvěle, že snad musí bejt do jistý míry divná a zvrácená i v civilním životě. Spojení Hanekeho s Isabelle Huppert jsem viděl zatim ve dvou filmech a docela to zafungovalo. Né, že bych měl potřebu tohle vidět znovu, ale asi se zkusim podívat i na jiný filmy týhle dvojice. (21.06.2024)

Pianistka se velmi těžko vstřebává a ještě hůř se o ní píše (komentář může obsahovat spoilery). Předně musíme sledovat dva komplikované, vyhrocené vztahy (matka x dcera, učitelka x žák) a navíc v průběhu filmu přehodnocovat názor na jednotlivé postavy. Haneke opět, jak je jeho dobrým zvykem, nechutně manipuluje s divákem, když ho nejprve donutí Eriku za její jednání nenávidět, aby ji posléze učinil obětí prachsprostého, čítankového znásilnění. Na jednu stranu se v tu chvíli vkrádají nebezpečně misogynní myšlenky jako "to má za to", na straně druhé se objevuje lítost a vztek nad bezmocností hlavní (anti)hrdinky, která je navíc do značné míry dílem přehnaně protektivní a incestuálně-despotické matky. Tahle morální facka, kterou nám režisér uštědřuje, není nepodobná té z Funny Games nebo z Tarantinových Hanebných Panchartů (inferno v divadle) a vytváří možná ještě silnější kognitivní disonanci. Nakonec to vše můžeme číst jako tragický příběh o ženské (nebo i obecně lidské) impotenci, kde neschopnost zdravě se sexuálně vyjadřovat úzce souvisí s neschopností plně se realizovat v profesním/uměleckém/tvůrčím životě. _____ Nejprve jsem vůbec netušil jak film hodnotit, ale za takhle výjimečné zprostředkování protichůdných emocí musím jít na max. Haneke je ďábel. (19.02.2011)

Když si pročítám komentáře na Pianistku musím smutně poznamenat, že z obsahu filmu se uchytil především "hnus ze sexuality perverzní ženštiny". Takže hnus necháme stranou, vyvážíme to docela jinou interpretací: Haneke měl s Jelinekové knihou vyšší ambice než pouhou adaptaci, a k tomu potřeboval dostat na plátno mentální a osobnostní rozsah. Zamysleme se nejdříve nad tím, jakými prostředky lze dnes na plátně zdůraznit temnou stránku osobnosti. Brutralita, sadismus vás neponižuje ba naopak, a co kdyby to byl třeba perverzní muž: neštěkne po tom ani pes, platí totiž, že genderově k mužům "perverzivo" jaksi neodmyslitelně patří a bylo by to tudíž k smíchu - takový ubožák! Jaksi jediná varianta spojení nízkého s vysokým je žena a perverze a takováto žena, která prožívá celé své složité a mnohorozměrné já, se nikdy neodvážila někoho či něco chtít, protože tušila, že takový život je jí odepřen. Na druhé straně muž (taková partie!), který je duševně i fyzicky krásný a vyrovnaný, který nicméně postrádá jakýkoli rozměr, jakoukoli bolest a zkušenost. Ti dva se setkají - oběma to otřese. A ta žena se pak vrací do své každodenní tragedie, kterou bude palčivě prociťovat do konce života, ale bude cítit, že žije a bude cítit, že ví. Muž se tragicky navrátí do své blažené nevědomosti a odžije průměrný a spokojený život. Otázkou je: Na čím místě byste raději byli a na čím místě jste. (22.11.2008)

Vubec jsem nevedel co od toho cekat, navic podle nazvu se Pianistka tvari jako vcelku poklidny, umelecky zalozeny film, piano a hudba zde nastesti dostanou spoustu prostoru, to chvalim, ale to co se skryva pod povrchem v temnych zakoutich mozku tehle klavirni profesorky je az prekvapive politicky nekorektni zvracenost. To, ze jsou umelci prevazne totalne ujeti je znamym faktem, ale jestli se podobny chaos odehrava v myslich vsech profesoru na hudebnich konzervatorich, tak tam musi mit asi hodne veselo. Kdyby Pianistka vysla nekdy pred 15ti lety, mohl z toho byt i docela solidni shocking material. V dnesni dobe internetu a vsudypritomneho sexu uz to maji tyhle filmy trosku slozitejsi. Kdyz se 15ti lety klucina dneska podiva na proslulou ziletkovou scenu z Pianistky, kterou chtel Haneke ocividne sokovat, tak mu to prijde naprosto bezne, protoze si hodinu predtim prohlizel fotky Suicide Girls nalozenych v krvave vane, pro ktere jsou podobne interakce vaginy a ziletky kazdodennim ritualem. To ale nic neubira celkovemu efektu, ze Pianistka je stale velmi pusobiva a narocna psychologicka hra a excelentni one-women show Isabelle Huppert. Nejvetsi "WTF?" feeling jsem mel uplne na zaver pri sledovani zpusobu, kterym to Haneke cele zakoncil, ale nechci spoilerovat, takze si to pekne zcheknete sami, stoji to za to. 8/10 (28.11.2008)

Jeden z filmů, kterým se můžete pokusit dohnat průměrného chlapa k sebevraždě, kterou rád podstoupí, než by ho měl dokoukat, případně pochopit. Abych to k něčemu stručně přirovnala... Kupříkladu nedávno okomentovaný snímek Toma Sixe-Lidská stonožka označuji za dílo uchyla. Tento film označuji za dílo „intelektuálního úchyla.“ Pokud se vám podaří první třetinu filmu přetrpět mnohaminutová preludia vážné hudby , dostanete se té bláznivé brunhildě pod kůži a zjistíte, že umělkyně musela příliš často navštěvovat stránky pro perverty www.bondage .com. Kdyby nebydlela do svého pokročilého věku u své matky, mohla jí seznamka na zmíněném serveru vyřešit většinu jejích problémů. Bohužel její geronto-incestní porucha situaci značně zkomplikovala a pravděpodobně ji z těch sraček nevytáhne ani její student-božský sexy chasník (vypadá dokonale, zrovínka jako by si odskočil z programu Lebensborn), ačkoli snahu mu upřít nelze. Profesorka tedy ve finále zažije i trochu toho S/M a vzhledem k nejednoznačnému závěru si vlastně nejsem úplně jistá, zda se jí to tedy líbilo, či nikoli. Rozsáhlé intelektuální polemiky o jejím duševním stavu přenechám místním vysokoškolákům, já bych to s pí profesorkou viděla mnohem jednodušeji: za a) razantně zvýšit dávky lithia bez ohledu na bezkonkurenční interpretaci Schuberta za b) kulka do hlavy by také nebyla od věci. (27.11.2011)