Fallové

Řekl bych, že jde o nejoriginálnější film Petera Greenawaye, který připomíná některé skeče skupiny Monty Python's Flying Circus. Za tu nápaditost a hravost dávám čtyři hvězdičky, i když je pravda, že jde o svého druhu experiment, kterému chybí příběh a který je lepší sledovat po etapách. Každý z mystifikačních portrétů je natáčený jiným stylem a v podstatě pro diváka představuje jakousi školu režijních stylů. Je to vtipné, ujeté, originální. Celkový dojem: 75 %. (31.05.2009)

Minimálně v první hodině takřka geniální výsměch veškerým zdánlivě nezpochybnitelně platným nárokům jazyka na objektivní konstrukci sociálního života. Greenaway rozehrává vpravdě lingvistickou hru, v níž je dokonale ukázána nahodilost každého lingvistického systému - v tom smyslu, že význam věcí a tedy jejich pojmenování není dáno pozitivně, ale je odvozeno negativně pomocí diferenciace od všech ostatních jmen (ze slova "stůl" se samo o sobě neodvodí nic, ale představu stolu získáme díky tomu, že je vymezen vůči "židli", "zdi", "dítěti", "raketoplánu" atd........). Nahodilost konkrétních výrazů je proto zjevná. Jazyk, jímž každodenně mluvíme tak může být hravě narušen, což umožní autorovi vybudovat zcela nový systém, který se může díky výše zmíněné nahodilosti/ arbitrárnosti utvořit např. okolo celosvětového ptačího spiknutí... A stejně jako je rozbita stereotypní představa o jazyce, tak je rozbito i naše tradiční očekávání co se týče filmu. Dílo je to po této stránce perfektní, ale prostě mělo být kratší. (29.04.2014)

Nesmírně náročná podívaná i pro fanouška Monty Pythonů - první půl hodinu jsem se bavil, druhou čekal, na další dvě už jsem neměl. Obdivuju všechny, kterým soustředění vydrží až do konce - já bych to bral spíše na tři čtyři části jako minisérii... Nemohu hodnotit, oceňuju hravost a představivost autorů... [LFŠ 2012] (30.07.2012)

Všechno je tu tak pozoruhodné a sofistikované a přesto tak ubíjející, i přesto, že jsem si z toho udělal 9-ti dílný seriál. Po nějakém 40. Fallovi mi nepřišlo, že by snímek už přišel s něčím opravdu novým. A Nymanova hymna Katalogu ptáků je....jak to říct...nějaké cizí slovo...transcendentní, asi se mi bude o kasuárovi zdát. Potěšila i úloha jiných skladatelů vážné hudby 20. století (kromě Nymana), jako jsou Anton Webern nebo Olivier Messiaen. (16.02.2010)

Očekávám nadšené ovace, protože jsem tento opus dal na jeden zátah, v kině na 38. LFŠ. Tříhodinová stopáž naznačuje, v jakém duchu je film vytvořen - přináší medailonky 92 fiktivních osob, přičemž kdyby jich bylo 40 a film trval 80 minut, vůbec nic by se nestalo. Ale i stopáž je součástí bizarního uvažování Petera Greenawaye, jeho pobaveného pomrkávání na diváka. Tento opus je jednoduše neskutečný, vytváří svět sám pro sebe. Žena, co sbírá papírové krabice; pán, který v důsledku syndromu NNJ nedokáže rozeznat dobrý vtip od špatného; muž, který seskočil z Eiffelovky - ale asi je to podvod, protože se to stalo dřív, než byla Eiffelovka postavená; neustálé více (Messiaen, Max Ernst) či méně (Alfred Hitchcock) důmyslné narážky na ptactvo, vodu, nesmrtelnost, číslo 92 a asi milion dalších surrealit, bizarností, narážek, zabalených v suchém typicky britském "montypythonovském" hávu, ale díky hudbě Briana Ena a dalších až s určitým mystickým nádechem. Zkrátka mnohovrstevnaté umělecké dílo obřích rozměrů. Rozebírat ho dopodrobna by zabralo minimálně 92 dní, tak se na to radši podívejte... (05.08.2012)