Sedmý kontinent

Pro mnohé depresivní, pro mě vrcholně popuzující pohled na stereotypní opakování běžných denních činností, ke kterým nás nepřímo nutí styl doby, se záměrem vyhnout se co nejvíc lidskému kontaktu (vzhledem k nesympatickým hercům-nehercům pro mě velké plus), aby si divák nebyl schopen vytvořit jakýkoliv vztah, což je každopádně způsob novátorský, nicméně pro psychologické drama vykalkulovaný a umělý. K samotné zápletce - její společenský význam není v systému, ač ho Haneke zřejmě viní, ale v lidech, všichni máme na výběr, možná by Annu s Georgem udělala šťastnými tuzemská sociální podpora s minimem na osobu, která by jim rozhodně zostřila vnímání a připravila napínavé zážitky, ale jejich hlavní problém spočíval v naprosté neschopnosti prožívání radosti, za což by nebylo od věci spakovat do Austrálie i ty, kteří jim tuto emocionální reakci nedokázali předat a výsledkem byli lidé natolik prázdní a bezcenní, že by mně nestáli ani za nákupní cenu filmového materiálu, zvlášť poté, co ze své cestovní horečky nevyjmuli malou Evi. Mám rozporuplné pocity - umělecká stránka mě neoslnila a memento má neadresný vykřičník, takže "jen" zneklidněná mysl, a ta má cenu 60%. (19.04.2013)

Temnota která vyráží dech a nedá spát. Haneke s mistrovskou úsečností zobrazuje lidskou hloubku, krvácející všednost, která z větší části vzbuzuje u diváka nechápavý pocit (dcera ve škole "nevidím"), který se postupně v divákovi mysli rozkládá ("Austrálie") do úplného závěru, tam Haneke tvoří brutální obraz rozkladu a destrukce diváka (titulky). Michael Haneke je démon a král Evropy. (19.12.2014)

Fiktivní příběh podle skutečný události, kterej je mnohem pravdivější a skutečnější kritikou kapitalismu než cokoliv od Michaela Moora. Zbožňuju Hanekeho záběry na předměty místo postav. Haneke odmítá nechat diváka ztotožnit se s jakoukoliv postavou nebo jí hodnotit, on totiž dlouho postavy mnohdy zabírá jen tak mimochodem a pouze jejich jednající části, zpravidla končetiny, tím dostává do filmu přímo diváka a dělá z něj postavu samotnou. V poslední části mu pak předkládá možný řešení. Emoční síla a deprese z filmu nevychází kvůli aktu samotnému, ale kvůli pocitu diváka, že Hanekem popisovaný svět je totožný s divákovým. Vztahová nefunkčnost je zachycena skrz neochotu komunikovat. Film je postaven na mozaikovitém stylu, kdy až poslední fáze nám podává vysvětlení k opakujícím se sekvencím a záběrům. (21.01.2011)

Môj štvrtý film od Hanekeho. Už po prvých troch som ho zaradil do mojej Top 10 a Siedmy kontinent iba potvrdil, že to bola dobrá voľba. Hlboko ma sklamalo iba jeho 71 fragmentov. Práve Siedmy kontinent (alternatívny názov Cesta do Austrálie je tiež nápaditý) mi pripadá ako nejaká skladačka, mozaika, u ktorej každý pridaný kúsok približuje divákovi hrozivú podobu výsledného diela. Obraz spokojnej rodiny, žijúcej v materiálnom dostatku začína deštruovať pre mnohých nepochopiteľná žieravina, ktorej účinkom sa plánovite, systematicky (inak to aktéri snáď ani nevedia) približuje neodvratný koniec. Ešte aj rybičky na koberci, tak ako v správnej tragédii, poskytli chvíľkovú nádej, že to nakoniec neskončí až tak zle. Ale Haneke, to je kat všetkých nádejí. Pre niektorých ľudí by mal byť na recept. (14.12.2010)

Silná káva. Extrémne. Povedal by som, že sa jedná o cca. 10 násobne ťažší film na strávenie, ako legendárna Apokalypsa, režiséra Coppolu. Som, až by som argumentoval, skrytým účastníkom udalostí troj - člennej rakúskej, dobre zabezpečenej rodiny, ktorá sa rozpadá, rozkladá, a bohužiaľ všetko sledujem cez depresívnu ľudskú optiku, kde nemôžem zasiahnuť, len sa tíško prizerať, a čakať, čakať, keď sa dostaví vytúžená Austrália, ktorá znamená KONIEC - smrť ! Neviem, či to má na príčine absolútna jednotvárnosť životov Anny, Georga a ich dcéry Evi, keď stratili akúsi chuť do života, ktorá by ich uspokojovala, a namiesto nádychu, nových výziev, zvolia výdych, čo rezignácia je hnacím motorom blížiacich sa deštruktívnych rodinných príhod, v ktorých som svedkom toho, ako si ničia hnuteľný majetok, obľúbené akvárium s malinkými rybkami, nedospelej Evi, padne za obeť taktiež ostatným veciam, ktoré sú už dávno zničené, totiž OTEC nakúpil náradie, ktorým sa systematicky začali likvidovať úplne všetky nábytky, ošatenie, televízor, skrátka, obsah domových izieb sa blíži totálnej katastrofe, alebo peniaze ich nezaujímajú ( rakúsky šiling ), tie kompletne roztrhajú na franforce, a spláchnu do HAJZLU ! Bolo mi ľúto Evi, ktorú títo nezodpovední a ľahostajní rodičia zatiahli do strašnej „apokalypsy” , z ktorej nebolo návratu ! Sledovanie scén, kde sa oddávajú náruživým likvidačným prácam, nie je nič jednoduché, práve naopak, zaťaží vám to žalúdok, až sa z toho pomaly ani nespamätáte ! Statická a priamočiara, uhlová kamera je nasmerovaná lišiacky tak, aby sa tieto pocity čoraz viac a viac znásobovali, umocňovali, až to zachádzalo do úmoru ! Haneke je skľučujúci, a dá sa povedať, že týmto ťaživým filmovým debutom si zvolil smer, ktorým sa bude uberať do „budúcnosti” , a vôbec, počas toho nemieni nikoho šetriť ! Veľmi nebezpečný snímok, ktorý ma zdeptal, až mám problém - vzchopiť sa ! Majstrovsky temný film, ktorý pomaličky ide do pekla ! Geniálna záležitosť, ktorá ale zabolí na duši človeka, ktorý sa na to pozerá ! Michael Haneke ma normálne FASCINUJE svojim pohŕdaním ku Homo sapiens sapiens... (03.09.2017)