Sedmý kontinent

Je to celé zabalené do industriálneho šatu kde vám už iba pohľad na nevýrazné farby a jesenné počasie spôsobuje depresie, až by som povedal, že pozorujem príbeh odohrávajúci sa v socialistickej krajine. Sledovať rozklad nukleárnej rodiny ma bavil hoci mohlo byť tempo troška zvyšnejšie. Bolo to dobré ale odsýpalo sa to pomaly, presne ako filmy Béla Tarru. Tým pádom som sa nedokázal sústrediť počas sledovania na 100%.. S tohoto maniodepresívneho stavu polo-bdenia ma prebudil až nečakane brutálny koniec. Takto symbolický záver totálneho rozkladu som ešte hádam nikdy nevidel. Abstraktný symbolizmus v tom najlepšom možnom duchu. S minúty na minútu klesla slušná rodina strednej vrstvy na absolútne dno.. váááu. To som vyvaľoval oči. (24.12.2014)

Prečo posadol amok rodinu S....Pokiaľ by som nevidel nie príliš slávny film Rainera Wernera Fassbindera Prečo posadol amok pána R, pojednávajúcom v podstate o tom istom, bol by som s režijne dokonalým Hanekeho filmom o niečo a možno aj omnoho viac spokojný. Tam, kde je Fassbinder minimalistický v zobrazovaní každodennej rutiny života, Haneke je silný v detailoch materiálnych vecí, zobrazujúcich náš každodenný život. Počúvať v súčasnosti vo filme "osterreichische rufnung, die nachrichtung", je pre našinca, ktorý zažil onú dobu, nečakaným wtf bonusom. Siedmy kontinent je absolútne vážny a psychologicky výborne vykreslený film, kde platí napríklad aj pravda Joža Ráža, že najťažšie výčitky sú tie nemé, vďaka Hanekeho výraznému autorstvu mu ale nechýba aj cynizmus, bez ktorého to s obžalobou kapitalizmu, mestského života a konzumu proste nejde. Pri počúvaní správ sa síce zamyslíme nad bavlnkovou situáciou západného sveta v porovnaní so Sovietische union, Irakom, Iránom a ďalšími spomenutými krajinami, stabilitu vnútorného sveta jedinca ale blahobyt spoločnosti nezaistí. Ja by som to na mieste našej rodinky tak čierne nevidel a kľudne by som sa zbalil a vybral by som si radšej kontinent pôvodne zamýšľaný, čiže piaty. Rozhodne ma potešil Hanekeho dá sa povedať že trademark s náhle prerušenou hudbou (dcéra pred loďou), ktorá sa ukáže ako diegetická. Tento prvok použil minulý rok v Láske, iné jeho filmy som videl už dávnejšie.... (19.03.2013)

Už ve svém debutu se Haneke projevuje jako nelítostně krutý vypravěč. Sedmý kontinent není klasicky odvyprávěn, ale připomíná spíš skládanku, jejíž jednotlivé díly utvářejí celkový obrázek rodiny směřující k tragédii. Celý film je prezentován se striktní lakoničností, až chirurgicky přesnou odsobnělostí (což předznamenává jeho další snímky), jejíž vrchol je ve scéně ničení domu. Sama scéna je svou destruktivností nejradikálnější – zasahuje víc, než kdejaký patetický blockbuster. Haneke je nemilosrdný v použití detailů, nevšedním rámováním, které je málokdy zaměřené na výraz obličeje, nepoužitím nediegetické hudby... Co naplat – to jsou přece atributy dalších Hanekeho filmů. Jakkoliv je ale Sedmý kontinent mým teprve čtvrtým seznámením s režisérem, jeho debut mě přišel vůbec nejmrazivější. Předně svou zprvu nenápadnou gradací, jež je v závěru dotažena do zničujícího výsledku. (20.04.2012)

Pozor!!!!! SPOILER TÉMĚŘ NA KAŽDÉM KROKU!!! Vzhledem k doživotním následkům na psychice, které mi pravděpodobně tento film způsobil, se zřejmě neubráním spoilerům, proto tento koment nečtěte, máte-li s tím problém. Upozornění: trpíte-li chronickou či akutní depresí,očekávejte, že tento film vám ji zaručeně zhorší, ale vlastně vůbec nebudete vědět proč! Zlatá Hanekeho Pianistka!! Přátelé, tenhle film, to je něco pro opravdové masochisty!! První třetinu filmu jsem se sice nudila k uzoufání, ale pojala jsem to jako lekci němčiny s rakouským dialektem a nostalgickou sondu do života rodiny v předrevoluční době, kdy každý průměrný Čech po Rakušácích pokukoval s hraným despektem, nicméně lehkou závistí ..holt chudší Němci, ale s obchoďákama, žejo. Takže nebojte se u té úmorné nudy, která zdánlivě nemá konce, klidně dočíst knížku, vyvenčit psa, pustit si vaše oblíbené hity nebo dopracovat účetnictví. O nic nepřijdete. Maximálně o dlouhé záběry na to, jak pani chystá snídani. Dlouhý záběr na kukuřičné lupínky..další dlouhý záběr na lžíci, míchající lupínky..další několikaminutové záběry na pani, pána a děcko, jak žvýkají a blbě po sobě pokukují..Nebudu vám nic nalhávat , ničeho výrazněji zajímavějšího se ani do tři čtvrtiny filmu nedočkáte. Jídlo se opakuje často. Budete pořád dokola šílet z nudných detailů, zejména z těch, kde si tvůrce uchylně libuje v záběrech na postavy bez hlav. Detail na ruku…kus svetru...tankování benzínu..už v půlce filmu jsem si velmi vroucně přála, aby otec alespoň tu dceru zneužil. Pak už jsem si přála, aby ji zneužila i matka, otec , bratr a prarodiče, jen aby se konečně něco dělo. Teprve v závěru filmu, kdy fotr dotáhne domů vercajk, který by v pohodě slušně vybavil profesionální dílnu, začnete se malinko probírat z mrákot. Krev v žilách se vám o půl centimetru pohne vpřed a těšíte se, že třeba konečně někdo někomu začne řezat končetiny...Nebudu vám lhát, takové štěstí mít nebudete. To si jen familie rozmlátí kvartýr a máme z toho dalších třicet minut záběrů na ničení každé pitomé píčoviny, kterou průměrná středostavovská rodinka nashromáždí. Závěr excelentní. Rodinka do sebe nasype umrtvovací dávku sedativ, bez větších emocí pochcípá v sutinách katalogového bungalovu vzor 82 a vy máte chuť to skoncovat taky. Protože i kdybyste si místo sledování takhle prázdného a nudného filmu o hovně dali kupříkladu novoroční projev Kim Čong-una, určitě by to byla větší zábava! (02.01.2012)

Už dávno ma nejaký film tak vnútorne nerozsekal ako toto majstrovské dielo od Hanekeho. Sociálna dráma o rozklade jednej rodiny, ktorá nemôže nikoho nechať chladným. Bezcieľnosť, bezútešnosť a chladné vytriezvenie... Je natočená veľmi dobre, realisticky, pre diváka nie je žiaden problém dosiahnuť empatické vcítenie do charakterov jednotlivých postáv. Je tu množstvo momentov, ktoré postupne budujú chladnú, mrazivú atmosféru od scénky ku scénke a to až do mrazivého pekla kdesi hlboko pod Siedmim kontinentom (manželkin tichý plač v aute, dcéra v škole...). Čo Haneke ubral na racionalite a istej mindfuckovosti snímku (tak ako to je u jeho neskoršej tvorby), to pridal k emotívnej stránke a celkovej dusivej a nepríjemnej atmosfére, výsledkom čoho je drvivá priamočiarosť. Záver je šokujúci, strhujúci, depresívny, presne podľa môjho gusta čo sa týka priamočiarej, chladnej a depresívnej drámy s maximálne realistickým účinkom. Film bude vo mne ešte dlho rezonovať. (29.07.2015)