Ray Donovan

Ray Donovan není soukromé očko z klasických noirových filmů a nevlastní detektivní kancelář. Spolu se svými kolegy provozuje úklidovou firmu, která uklízí svinstvo, které zůstává po úspěšných celebritách a bohaté smetánce z Los Angeles. Pokud má možnost volby, rozhoduje se jít cestou práva, ale nedělá mu ani ten nejmenší problém použít široký rejstřík nelegálních aktivit včetně vydírání, zastrašování, manipulace a leckdy i brutálního násilí. Ve svém oboru patří k nejlepším, a tak se dostává do prostředí, které je drtivé většině smrtelníků nepřístupné. Seriál je skvěle obsazený, Liev Schreiber je ostřílený matador hollywoodských projektů a do role bezkrupulózního tvrďáka, který ale zároveň stíhá být citlivým otcem a bratrem, se hodí dokonale. Ani z hlediska scénáře se seriálu mnoho vytknout nedá, patří zaslouženě k tomu nejkvalitnějšímu, s čím televizní produkce momentálně disponuje. Prostředí smetánky filmových studií a hudebních a sportovních hvězd je pro diváka přitažlivé a navíc seriál se dokonale strefuje do dekadentních představ o jejich zhýralém životě. Zkažení floutci, hvězdičky ponořené svým rypákem do koksu a promiskuita, kam se podíváš. Pravda, v tomto prostředí se těžko hledá někdo, s kým je možné se bez zábran ztotožnit. Celkový dojem: 85 %. (28.04.2020)

Ray Donovan aneb „pan Wolf, co řeší problémy odvrácené tváře Hollywoodu“ a jeho melouchaření mezi smetánkou v LA, kdy se snaží vybalancovat osobní život s ne vždy striktně legálními prácičkami (čti drogy, vraždy, milenky) pro mafiány, bezpečnostní složky, celebrity, porno magnáty a kdo ví koho ještě stylem „já na bráchu, brácha na mě“ a tak jako slepička běhá (resp. v jeho případě jezdí v meďáku) od rána do noci po LA a tu vydírá, tu uplácí, tu ututlává, tu přistihává inflagranti, tu někoho majzne a tu zakopává mrtvoly. Aby toho snad neměl málo, tak ještě musí řešit problémy své rozvětvené vyvedené rodiny, kde co jedinec, to vykuk a potíže na dohled. A do toho všeho jeho střelený taťka, dlouholetý to mukl a bývalý gangster buran/poskok, co neví co se zbytkem života v okouzlujícím podání Jona Voighta. Dokud/pokud je na scéně jeden z dua Ray/Mickey, tak tomu nelze co zásadnějšího vytknout; nechybí tomu napětí, zvraty, nápady, vývoj postav ani tempo. Problém (a to tak že zcela zásadní) je, že mají prostor tak přibližně ve dvou třetinách jedné každé epizody. Zbytek zabírají vztahové peripetie Rayových bratrů, první lásky dcerky či eskapády nezvedeného synátora a podobné zhůvěřilosti, které samozřejmě jdou pojmout i zajímavě a nosně, to zase ne že ne, ale představte si vatou vyplněné rodinné pasáže z pozdějších sezón Dextera či Homelandu (když už jsme na poli tvorby stanice Showtime). Udělalo se vám blivno? Tak tady je to to samé, jen o poznání horší, protože zdejší vztahové segmenty jsou podány tak, že by to neprošlo snad ani v pozdějších notně vyvanulých řadách Beverly Hills 90210. A co hůře, přešlapují na místě a to ne v rámci několika epizod či snad jedné série, ale klidně po několik sezón. Chtěl bych vidět tu hlavičku, která přišla s konceptem „budeme mít respekt vzbuzujícího drsoně, co se v jedné scéně ohání basebalkou a pak střih, budeme se věnovat dceři a jejím SMSkovacím flirtům a muchlování a to ne v jednom díle, ale po několik sezón, z toho budou diváci paf a nedočkavostí nebudou moci dospat, jestli u toho rappera uspěje či ne“. Ovšem není to jen o dcerce, její brácha, jejich matka i Rayovo příbuzenstvo jsou to samé v bleděmodrém. Čili platí, že cca dvě třetiny epizod/sérií/seriálu jsou na plný počet a ta zbylá třetina hluboko pod hranou snesitelného odzívatelného podprůměru. Přesto to jako divák s multitaskingujícím Rayem táhnu již několikátý rok, protože jakkoli mi výše uvedené pije krev, tak žánrová (zpočátku notně rozdrobená) linie za sledování chtě nechtě stojí a s postupujícím časem dokonce čím dál tím více. (11.07.2016)

1. série 80%, 2. série 80%, 3. série 100%. Skvěle napsané a zahrané ultrahusté drama jednoho tvrďáka. Postupně , sezónu od sezóny, se pozornost nesoustředí pouze na hlavního hrdinu, ale na širší okruh postav kolem něj a to neuvěřitelně zvyšuje kvalitu. Ve třetí sérii jsem měl pocit, že sleduju Kmotra. Podobnost kvalitou, ne příběhem. Liev Schreiber, Jon Voight, Dash Mihok a Eddie Marsan tomu skutečně vládnou, ale skvělé jsou i vedlejší postavy, které i na malém prostoru dokážou být nezapomenutelné. Jeden z mála seriálů, který zraje věkem. (22.09.2015)

po prvním díle solidně rozjeto,Schreiber vynikající,uvidíme co z toho nakonec vyleze...klasická Showtimeovka...80% po konci série zaslouženě plná palba.Jak už bylo napsáno,Ray Donovan není taková smršť jako Dexter,nebo Homeland,ale i seriál,kde se celou dobu zdánlivě nic neděje dokáže ve finále divy.Poslední epizody byly tím pravým finále...100% (07.08.2013)

Za archetyp >macho< , který je ústřední postavou, se scénáristka A.Biderman vůbec nestydí. Ví, o čem mluví. Režisér A.Coulter( mj. House of cards) ji pochopil a dali nám s požehnáním Showtime zajímavý vhled do světa, který je tak jiný nejen pro nás, ale i pro jinou část samotných USA. Stránka lidských emocí je však univerzální. (25.12.2013)