Městečko prokletých

Vynikajúci námet i vizuál. V čiernobielom prevedení azda vynikajú žiarivosvetlé deti ešte lepšie ako vo farbe. Starosvetské šokujúce pohľady i zlovestná hudba - to všetko sú znaky kvalitného čiernobieleho hororu. Bohužiaľ film nemá ucelené dávkovanie napätia a "storytelling" je strašne zastaralý. Film budí dojem akoby ani strašiť nechcel a i počas tej kratučkej minutáže neraz upadne do nudy. Carpenterov remake je záživnejší. (03.08.2010)

Horror! Blood! Gore! (alias "Horor! Krev! Násilí!", jak je v české verzi) Těmito slovy je uváděn The Bloodening, film, jímž tvůrci Simpsonových parodovali a zároveň vzdávali roztomilou poctu právě tomuto spektáklu (a mimochodem zatraceně povedeně). Krev tu sice není a násilí skoro taky ne, ale vše je vynahrazeno vynikající atmosférou a napětím až do závěrečných titulků. Je možná škoda, že od našlapaného tajuplného začátku to malinko klesalo, hlavně když pak bylo jasné, že děti nejsou děti, ale cizí entity, výhrady bych měl i vůči snad až příliš jednoduchému závěru, ale jinak je všechno vynikající. Od vzhledu blonďatých spratků se svítícíma očima přes jednoduchý děj, který v krátké stopáži dodává na působivosti (pořád se něco děje, není tam ani vteřina na vydechnutí), a konče třeba vynikající hudbou. Navíc kdykoli a kdekoli potěší účast nádherné Barbary Shelleyové, slušně hrají i ostatní herci (George Sanders v hlavní roli je typově dost podobný Vincentu Priceovi). Extra oceňuji i to, že ledacos zůstalo nevysvětleno - tím onen punc tajemna přetrvává, nevysvětlitelná hrozba vždy působí strašidelněji než něco explicitně vysvětlené. Zkrátka vysoce nadprůměrně udělaný film. Četl jsem od Wyndhama ledacos, ale Midwichské kukačky ještě ne. Už vím, pro co si v pondělí půjdu do knihovny. (07.03.2015)

V roku 1957 napísal spisovateľ John Wyndham sci-fi román "Midwichské kukučky". Pojednáva o tom ako sa v malom pokojnom anglickom meste Midwich jedného dňa stane niečo veľmi podivné. Všetko živé razom stratí vedomie. Tento jav trvá len niekoľko hodín. Potom sa opäť všetci preberú. O deväť mesiacov po tejto udalosti sa miestnym ženám narodia velice zvláštne deti, ktoré majú desivé schopnosti. Dokážu vstúpiť do ľudskej mysle. Tieto deti nemajú žiadne city. Vypadajú ako ľudia, ale vo vnútri nimi nie sú. Tri roky po vydaní knihy tento horrorový príbeh sfilmoval režisér Wolf Rilla a o tridsaťpäť rokov po ňom natočil remake John Carpenter. Carpenterova zmodernizovaná verzia a aj starý čiernobiely anglický originál sa mi páčili, takže teraz sa budem musieť poobzerať už len po literárnej predlohe. *** (23.11.2015)

Jednoho dne v jednom městečku usnou všichni místní, zvířata i náhodní příchozí. Za 9 měsíců už mají všechny ženy (i panny) novorezeně. Dětičky vyrůstají v malé stvůry, se svítícíma očima. Moc jsem se při tomto filmu nebála a přitom jsem se na film dívala docela pozdě v noci, ale i tak celkové zpracování se mi líbilo. Ty děcka opravdu nebyla roztomilá. Zvlášť ten chlapeček, který hrál vlastně za všechny děti. Pokud si vzpomínám tak v celém filmu ze všech dětí mluví pouze on. Ostatní si jen svítí očkama:) (31.07.2006)

No, vrcholem propracovanosti tohle postarší scífko sice není, ale koukalo se mi na něj víc než dobře. Já zkrátka podobná střetnutí lidstva s vyspělejším "něčím" můžu v podstatě v jakékoli podobě a nutně od nich nepotřebuji žádnou zvláštní přidanou hodnotu (ale ne že bych se zlobil, kdyby nějaká byla). A když se do toho přimíchají děsiví haranti se svítícíma očkama ... brrr :-D. Horror movie of the Year (07.06.2011)