Ve spárech yakuzy

Protagonista Aniki Jamamoto, síce kompletne zmenil svoje prostredie, no podstata veci ostala i naďalej zachovaná... • Presne tak, nakoľko už podľa jeho mena a priezviska, je viac než zrejmé, že má japonský pôvod, s pôsobením v tokijskej yakuze, pričom na základe predchádzajúcich, pomerne i dosť vyhrotených udalostí, sa tentoraz snáď už konečne nadobro presídli do slnečnej Kalifornie, kde by si mal údajne na čas「odpočinúť」od svojich naprosto vyčerpávajúcich aktivít, spájajúcich sa so vskutku divokými praktikami, nad ktorými koľkokrát normálne ostáva rozum stáť. • Áno, totižto som sa ani nestačil poriadne čudovať, keď pôsobil v『Krajine vychádzajúceho slnka』, čo ešte nie je nič v porovnaní s tým, čo všetko na neho vlastne čaká na území osadníkov, čiže na západnom pobreží Spojených štátov, konkrétne v「Meste anjelov」, a to s mimoriadne prekvitajúcou korupciou nielen zo strany bezpečnostných zložiek, ale zároveň tu predovšetkým vari úplne najviac dominoval i drogový biznis, na čom práve rozprávkovo zarábajú dodávatelia & dealeri, čo je v podstate hlavnou myšlienkou tejto drzej "kitanovky" , a to ani nehovoriac o tom, keď sa do tohto procesu postupne pridáva i povedzme taká talianska mafia, tak je celkom vymaľované s potenciálnymi konfliktmi na viacerých stranách, ktoré určite vôbec neostanú nepovšimnuté, skôr naopak, treba sa pripraviť na brutálne masakre, čo mi napokon predsa dali trochu zabrať... • Takeši Kitano zobral so sebou japonský štáb a hercov, aby spoločne s americkým obsadením, nakrútil drsný thriller tam, kde to mimochodom spomínam už o pár riadkov vyššie, a to s mierne predvídateľným dianím, za to s nepredvídateľnými postavami, od ktorých môže divák očakávať splna čokoľvek, a vedzte, že je tomu bez akéhokoľvek prikrášlenia stopercentne tak, až som býval občas totálne zaskočeným, či zarazeným zo scén, ktoré mi ponúkol tento herec, strihač a režisér v jednej osobe, ktorá si u mňa napravila pošramotenú reputáciu po predošlom Ohňostroji, keďže toto je absolútne odlišný ohňostroj, ako bolo tomu zrovna predtým. • Až som na záver milo prekvapený, ako dobre mi sadla táto porcia nekonečného násilia, s našťastie nesamoúčelným charakterom, no súčasne s prehnaným zovretím ako v celku, na ktorý sa v súčasnosti nechytajú ani podobné napodobeniny od výmyslu sveta... (15.04.2023)

Prvních 20 minut po sobě japončíci řvou, uklánějí se a řvou a uklánějí se, jeden vypadá jako druhý a všichni jsou mi těžce u celulitických polokoulí, tak jsem si pro zábavu začala čistit nehty vidličkou. Ale jakmile ten ústřední Yamaha Suzuki Kawasaki našel svůj životní cíl v nové vlasti, po obrazovce začala stříkat krev, lítat mozky a odvíjet se kluzké smyčky střev, zjihla jsem, odložila příbor a věnovala filmu plnou pozornost. Ta sice po čase začala zase ochabovat, postavy mi totiž stále odmítaly přirůst k srdci a nadále mi vlály zavěšeny v oblasti zadního vertikálního úsměvu, ale "Brother" se (naštěstí!) nesnaží diváka k smrti unudit přepálenou stopáží a ukončí příběh plný násilí dřív, než se začnu vidličkou šťourat v uších. Sice tu samurajskou kamikaze mentalitu žeru, přesto s ní nejsem kompatibilní a většina žluťáckých kulturních počinů míří více či méně mimo mě. Takeši Kitano bohužel nepředstavuje výjimku. 66% (12.08.2013)

S upřímným politováním jsem nucena konstatovat, že mě japonská yakuza do spárů nedostala... Krvavý příběh, ve kterém hlavní postava změní své působiště, ovšem zabijácké návyky ne, mě příliš neoslovil, tohle holt není můj filmový šálek... Ona je to taková drsná chlapácká záležitost se spoustou mrtvých, krve, střev, uřezaných hlav i prstů a ač to své nepřehlédnutelné kvality má, vím o tom, místy zazní i nádherná hudba, hodnotím za tři, žádné emoce ze mne tvůrci nevydolovali... (21.07.2022)

Film pouze pro Kitanovi fanoušky nebo pro ty, co od snímku o jakuze chtejí něco jiného, než by většina očekávala. Dílo se zvláštně vleče, aby pak důležité momenty nepochopitelně naporcovalo a tam, kde by jeden čekal vyvrcholení akční zápletky, nastaví zrcadlo dramatickému přibrždění (o ano, nesmyslně dlouhé a prázdné prostřihy oničem mi pijí krev). Do kontrastu se tak dostává až přehnaně bezohledné vraždění s vykreslováním charakterů postav, které se ale zároveň jaksi ztrácejí v nevyváženém žánrovém poměru akční / drama. Hodnocení bych dal i nižší, ale nechávám za tři, protože mi film buďto nesedl nebo jsem ne zcela pochopil autorův záměr o vyznění. (09.01.2013)

kto nemá rád brutálne filmy a násilie vo svojej neskrývanej surovej podobe, istotne pri tomto filme vydrží len po prvú scénu odrezávania prsta či flegmatického vystreľovania mozgov z hláv, príde však o veľmi podarené dielko so skvelým čiernym humorom a nezameniteľným takeshiho filmárskym rukopisom. super (31.01.2005)