Ve spárech yakuzy

Další skvostné zobrazení nelítosného yakuzáka, jenž je silnější sama sebe, ale proti nelítostnému osudu, nezmůže ani on pranic. Přece jen mi vadí přenesení místa děje a částečné potlačení výjimečných kulis země Vycházejícího slunce. Kitanův pokus o moderní cosmopolitismus vyzněl trošku do ztracena a scény, ve kterých nebyli hlavními "kladnými" hrdiny japonští válečníci film potápějí tam, kam rozhodně nepatří. I kdyby si však Kitano přizval do filmu ještě početnější plejádu černochů a Italů (Proti nimž vůbec nic nemám. - Právě naopak), musely by pravé kitanovské úseky přebít cokoli ostatního. Je to prostě tak, ale tu pravou asijskou, syrově nádhernou krutost nám musí předvádět zase jenom Asiaté! Ať Kitano zůstane v Japonsku! Je tam ještě mnoho nerozpáraných břich. (08.10.2004)

Takeshi Kitano točí prostě tak trochu jinak. Záměrně tvoří mezi scénami neladné přechody, má jaksi zvláštně posunutý střih, který podtrhává absurditu určitých momentů. Film pracuje s nadsázkou, černým humorem, ale dokáže také vykreslit střet americké konzumní a japonské samurajské kultury. Členové Yakuzy jsou možná zločinci, ale stále je pro ně na prvním místě kulturní tradice, úcta k autoritám, čest a schopnost dodržet slovo. Smrt pro ně nepředstavuje konec, ale pouze prostředek k trestu, k vykoupení, nebo k podpoření argumentu. Velkou nevýhodou filmu je, že se postupem času mění ve sled přestřelek a vražd bez většího smyslu, příběh ustupuje kamsi do pozadí. Divák se přestává ztotožňovat s postavami a přestává chápat, proč se vlastně věci dějou, tak jak se dějou. Na čtvrtou hvězdu to s odřenýma ušima vytáhne zpět až úplný konec filmu. 7/10 (05.04.2015)

Gangsterky mam velmi rad. Ked vsak niekto dokaze do takehoto pribehu vlozit este hlboke emocie, to je kombinacia, ktora ma dostava do kolien. Taky je aj Brother. Drsna krvava gangsterka, ktora je vsak v podstate velmi pomalou a velmi emotivnou melodramou, obvplyvajuca od zaciatku az do konca smutnou atmosferou, za ktorou stoji hlavne nadherna hudba a samozrejme - Beat Takeshi. Jeho postava dodava ako v kazdom jeho filme obrovske caro. Az komicky posobiaci chlapik so smyslom pre humor a zaroven nemilosrdny zabijak s kamennou, strach nahanajucou tvarou. Kitano mnohymi dlhymi, statickymi scenami fillm naplna priam poetickou atmoserou, a klasicky gangstersky pribeh tak dostava uplne novy rozmer, ktoryho posuva uplne inam od podobnych žánroviek. Chcel by som vyzdvihnut aj skveleho Omara Eppsa, ktory spolu s Kitanom vo filme vytvoril fantasticky zohranu dvojku. Ktorym sa paci, odporucam podobne ladeny, rovnako skvely kusok A Bittersweet life. (9/10) (22.12.2007)

Tak to by mě tedy zajímalo, jak by na tenhle film reagoval Tosim - člověk, kterému jsou neustále cizí filmy o mafiánech, gaunerech obecně. Když už se zvládl "nějak" prokousat skrze Kmotra, myslím, že Ve spárech jakuzy by těžko hledal záchytný bod - tedy emoce a svého hrdinu. Přitom je zde obého vrchovatě, jen je to vše pro našince, odkojeného až pohádkovým Kmotrem poněkud drsné. Ale musím se přiznat, že i na můj vkus to byla příliš velká vybíjená. Ale holt jakuzáci jsou v podstatě mimozemšťani - lidé z jiného světa. Jen škoda, že nevím, co všechno můžu filmu věřit. Tato problematika by mě skutečně hodně zajímala. Moc se mi líbil styl vyprávění, s čímž je velice úzce svázán Kitanův překvapivý střih (film si stříhal sám). Občas si film rychlým střihem odskočí do minulosti, do vzpomínek, občas až násilně přejde s klidné scény přímo do akce. Působivé. Několikrát jsem se zahloubal a pak jsem málem vyletěl z kůže. A v herecké sebeprezentaci je také zatraceně dobrý. (06.11.2007)

Už to tak asi bude, že inteligentnějšímu středoevropanovi je prostě bližší japonská verze akční surovosti a humoru skrytého v rázné neúprosné cestě novodobého mafiána, než podobné akční mafiánky US výroby (vyjma filmů s italoameričany v hl.roli a Kmotra, kde ovšem nemůže být o nějakém humoru ani řeč). Ráznost, svižnost, jasnost i bez zbytečného vysvětlujícího remcání a nenapodobitelný úsporný herecký styl Takeshiho Kitana. (30.09.2005)