Ve spárech yakuzy

Už to tak asi bude, že inteligentnějšímu středoevropanovi je prostě bližší japonská verze akční surovosti a humoru skrytého v rázné neúprosné cestě novodobého mafiána, než podobné akční mafiánky US výroby (vyjma filmů s italoameričany v hl.roli a Kmotra, kde ovšem nemůže být o nějakém humoru ani řeč). Ráznost, svižnost, jasnost i bez zbytečného vysvětlujícího remcání a nenapodobitelný úsporný herecký styl Takeshiho Kitana. (30.09.2005)

Kitano jako nelítostný yakuzák? Nu, proč ne? Tento všestranný a osobitý režisér každým svým dílem dokazuje, že jeho všestrannost se neomezuje jen na natáčení, ale projevuje se také v herectví. Dokonalé dílo, které mimo jiné také zajímavým způsobem poukazuje na problém multikulturality, hlavně pokud jde o soužití různých mafií. (27.12.2009)

Klasická yakuzácká zápletka o vzestupu a pádu jedné rodiny posunutá do amarických reálií. Ovšem zas tak klasické to není. Kdo čeká zběsilou jízdu ve stylu Miikeho tak bude zaskočen velice pomalým tempem filmu. Kitano si vyhrává s charaktery a je to fajn pokoukání vyšperkované poctivou japonskou řezničinou. (30.09.2006)

Gangsterky mam velmi rad. Ked vsak niekto dokaze do takehoto pribehu vlozit este hlboke emocie, to je kombinacia, ktora ma dostava do kolien. Taky je aj Brother. Drsna krvava gangsterka, ktora je vsak v podstate velmi pomalou a velmi emotivnou melodramou, obvplyvajuca od zaciatku az do konca smutnou atmosferou, za ktorou stoji hlavne nadherna hudba a samozrejme - Beat Takeshi. Jeho postava dodava ako v kazdom jeho filme obrovske caro. Az komicky posobiaci chlapik so smyslom pre humor a zaroven nemilosrdny zabijak s kamennou, strach nahanajucou tvarou. Kitano mnohymi dlhymi, statickymi scenami fillm naplna priam poetickou atmoserou, a klasicky gangstersky pribeh tak dostava uplne novy rozmer, ktoryho posuva uplne inam od podobnych žánroviek. Chcel by som vyzdvihnut aj skveleho Omara Eppsa, ktory spolu s Kitanom vo filme vytvoril fantasticky zohranu dvojku. Ktorym sa paci, odporucam podobne ladeny, rovnako skvely kusok A Bittersweet life. (9/10) (22.12.2007)

Prvních 20 minut po sobě japončíci řvou, uklánějí se a řvou a uklánějí se, jeden vypadá jako druhý a všichni jsou mi těžce u celulitických polokoulí, tak jsem si pro zábavu začala čistit nehty vidličkou. Ale jakmile ten ústřední Yamaha Suzuki Kawasaki našel svůj životní cíl v nové vlasti, po obrazovce začala stříkat krev, lítat mozky a odvíjet se kluzké smyčky střev, zjihla jsem, odložila příbor a věnovala filmu plnou pozornost. Ta sice po čase začala zase ochabovat, postavy mi totiž stále odmítaly přirůst k srdci a nadále mi vlály zavěšeny v oblasti zadního vertikálního úsměvu, ale "Brother" se (naštěstí!) nesnaží diváka k smrti unudit přepálenou stopáží a ukončí příběh plný násilí dřív, než se začnu vidličkou šťourat v uších. Sice tu samurajskou kamikaze mentalitu žeru, přesto s ní nejsem kompatibilní a většina žluťáckých kulturních počinů míří více či méně mimo mě. Takeši Kitano bohužel nepředstavuje výjimku. 66% (12.08.2013)