Ohňostroj

Miluju Takeshiho kombinaci asijske poetiky, zvlastniho humoru, dojeti, kdyz ho nejmene cekate a v neposledni rade ultimatniho nasili, take jeho herecky minimal a hratky s obrazy, kdyz k tomu pridam uzasnou muziku jeho dvorniho skladatele Joe Hisaishiho, jedna se o dokonaly zazitek, v tomto filmu nachazim vsechny z vyse jmenovanych faktoru... Dlouho jsem mel nejradsi Kikujira, nakonec se ale stal mojim nejoblibenejsim filmem tohoto podivneho genia prave Ohnostroj... (26.06.2012)

Stejně jako v yakuze si zde Kitano střihl prakticky na chlup stejnou roli bezvýznamného prodavače párků s parkinsonem, který omylem zamastí košili hlavnímu hrdinovi. Jinak co se týče stylu tak je ohňostroj prostě Kitanem se vším všudy, kterého byste poznali i se zavázanýma očima a ustřelenou hlavou. Možná tentokrát o něco více poetičtější a romantičtější, všechno to rychlé násilí proto působí ještě výrazněji. Navíc je od první do poslední minuty film vylaďen nádhernou zasněnou hudbou. Škoda jen že to tak přestřelil s tím sentimentem (čekal jsem trochu více humoru a méně slz:), upřímě je to jediný důvod proč nedám plný počet. I tak se ale jedná o moc pěkný filmový zážitek (07.05.2006)

Detektiv Nishi (Takeshi Kitano) má těžce nemocnou ženu. Od yakuzy si vypůjčí peníze na zdravotní péči pro ženu, které ale není schopen vrátit. Proto se rozhodne vykrást banku. V podstatě jednoduchá zápletka, která slouží filmu jako katalyzátor. Celý snímek stojí zcela na jiném pilíři – vykreslení vztahu Nishiho k jeho ženě a okolí. Film je vyprávěn hlavně obrazy, ze kterých si musí divák odečíst emoce a rozpoložení postav. Jde o precizní ukázku Kitanova stylu – dlouhé záběry, statická kamera, zdánlivá roztříštěnost děje, kdy se prolínají jednotlivé časové roviny díky tomu působí film nezvyklým klidem a vyrovnaností, což je často v kontrastu se zobrazovanými událostmi, které jsou tak ještě umocněny (brutalita detektiva Nishi, násilí a agresivita). (02.01.2006)

Neskutočné pôsobívá snímka zameriavajúca sa na život a smrť ale to tak ako ju nepoznáme. Kitano nám ako obvykle servíruje kvantum pomalých minimalistických scén z hutných obsahom a symbolizmom. Dôležitosťou tohoto filmu je všade prítomný hluk ale aj ticho ktoré tvorí jedinečný kontrast medzi životom a smrťou ale aj vnímaním. Sledujeme osudy dvoch hrdinov a obidvaja stratili všetko ale cesto všetko sa vydali ďalej. Jeden začal maľovať jeden sa snažil navrátit späť do života aký žil. Kitano namaloval pre tento film aj obrazy ktoré nám symbolizmom vysvetlujú vnímanie krásy hlavných hrdinov a pomáhajú sa nám stotožniť s ich osudmi. Tiež nemôžeme opomenúť skvelý Kitanov humor ktorý je nevtieravý , príjemný a obohacuje túto snímku o rámec absurdity aké si vlastne celkové zamýšlanie nad smrťou zaslúži - pokus o fotku, hádanie kariet, alebo celkovo zneškodnenie jakúzakov ktoré je zároveň vtipné a zároveň pekne brutálne. Jedno z najlepších diel čo Kitano vytvoril a posledná scéna na pláži je geniálna. (11.07.2008)

Takeši Kitano se po těžké dopravní nehodě vrátil s filmem, ve kterém se vyrovnává s touto zkušeností a předvádí svůj nejspíš vůbec nejlepší filmařský výkon. Hlavní postava policisty Nišiho toho moc nenamluví, ale přesto se do ní dokáže divák vcítit a pochopit jeho chování a jednání. Tragická událost jednoho pracovního dne týmu policistů odstartuje Nišiho snahu všechno co jde napravit ať už to bude stát cokoli a jeho cesta za lepším životem pro svou nemocnou ženu a pro kolegy, za jejichž neštěstí cítí odpovědnost, přináší spoustu mlčenlivých dojemných scén i plno tichého ale tvrdého násilí spolu s nečekaností tragédie, která může přijít kdykoli. K tomu by Takešimu stačila snad i ta jediná scéna ve filmu, kdy si Niši v nemocničním pokoji své ženy zapaluje cigaretu. V Ohňostroji se objevuje snad úplně všechno co k životu patří a Takeši Kitano to předvádí velmi osobitým způsobem s velmi strohými dialogy, ale silnými scénami ať už násilnými, nebo humorně roztomilými, jako několik scén při výletu Nišiho a jeho ženy na horu Fudži. Podobně silné jsou i ty málomluvné scény s policistou Horibem, který je od toho osudného dne na vozíku a snaží se, za Nišiho přispění, vyrovnat s takhle razantní změnou v životě malbou, která mimochodem obsahuje výhradně obrazy Takešiho Kitana, jež vytvořil během rehabilitování se z vlastní nehody, a které jsou přítomné ve většině scén ať už při Horibeho malování nebo jako obrazy pověšené v nemocnici, v sídle jakuzáků a dalších. To všechno je navíc podbarveno krásnou hudbou s tím úžasným hlavním motivem. S ohňostrojem Takeši Kitano vytvořil jeden z nejkrásnějších filmů o životě, co kdy byl natočen a i když jsem ho viděla už asi milionkrát, tak se na něj vždycky ráda podívám znovu. (04.12.2010)