Ohňostroj

Po kultovom Akira Kurosawovi je podla mna Takeshi Kitano /japonsky Quentin Tarantino - on sam to odmieta/ opat dalsou japonskou reziserskou legendou. Po nevyraznom Kidzu Ritan prisiel reziser Kitano s majstrstykom o byvalom policajtovi, ktory ma vycitky svedomia za to, co urobil kolegovi v praci. Mix hlboko skrytych a hlboko vo vnutri prezivanych citov sa miesa s drsnou japonskou realitou, ktora je sice europskemu divakovi hodne vzdialena, ale o to je fascinujucejsia, aj s interiermi, ale najma s exteriermi. Napriklad taka zaujimavost : je obrovsky rozdiel medzi cesko -slovenskou mentalitou, kde sa kamenny xicht chape ako herecke poleno a suchoparny poker face, zatial co v Japonsku je kamenny xicht synonymom dobreho vzdelania a kvalitnej vychovy. Na tomto priklade sa da pekne ilustrovat ten fakt, ze japonska kinematografia je maximalne zaujimava a pre mna aj ovela lepsia nez cinska a hongkongska. 89 % (12.05.2015)

Filmy Takešiho Kitana patří pro mě k nezaměnitelným zážitkům a obvykle mě na chvíli unesou do zvláštního transu a odlišné dimenze, v níž jakoby existoval jenom režisér a jeho osobité dílo... v tomto případě nejen režisér a herec, ale ještě navrch autor krásných poetických obrazů (jež se objevují celým filmem) v jedné osobě. Slůvka zvláštní se tady zatím neumím zbavit, jelikož přesně taková mi přijde hodně neobvyklá kombinace objevujících se výjevů plných násilí a krvavé smrti, se všemi příhodami hlavní postavy a jeho nemocné ženy, které jsou zase plné dojemného prozření ze smutku, nákažlivé radosti, nevšední romantiky bez klišé a hýří příjemnou náladou. Jednou tedy tříská velký ohňostroj plný lásky a energie, jednou se stejnou intenzitou tříská krev po palbách... I přes pomalé tempo si mě Kitano svým filmem ale dost podmanil a to i v mnoha dlouhých statických záběrech, nabízejících možnost hlouběji procítit niterné pocity, a dokázal na mě zapůsobit i ukázkou dvou jakoby zcela odlišných osobnostních světů jednoho člověka – drsného policisty v boji proti japonské mafii a milujícího partnera. Přesto jsem se ne vždy zbavil jisté pachuti a hlavně dojmu, že opakování pár sdělení či výjevů občas jen prodloužuje film navrch, což mi brání sáhnout po plném počtu... ač po nejedné scéně, co mě Ohňostroj svou atmosférou, poezií, vytříbenou vizuální stránkou či Kitanovým minimalistickým výkonem ohromil, jsem k němu neměl daleko. [85%] (28.01.2023)

Takeši Kitano se po těžké dopravní nehodě vrátil s filmem, ve kterém se vyrovnává s touto zkušeností a předvádí svůj nejspíš vůbec nejlepší filmařský výkon. Hlavní postava policisty Nišiho toho moc nenamluví, ale přesto se do ní dokáže divák vcítit a pochopit jeho chování a jednání. Tragická událost jednoho pracovního dne týmu policistů odstartuje Nišiho snahu všechno co jde napravit ať už to bude stát cokoli a jeho cesta za lepším životem pro svou nemocnou ženu a pro kolegy, za jejichž neštěstí cítí odpovědnost, přináší spoustu mlčenlivých dojemných scén i plno tichého ale tvrdého násilí spolu s nečekaností tragédie, která může přijít kdykoli. K tomu by Takešimu stačila snad i ta jediná scéna ve filmu, kdy si Niši v nemocničním pokoji své ženy zapaluje cigaretu. V Ohňostroji se objevuje snad úplně všechno co k životu patří a Takeši Kitano to předvádí velmi osobitým způsobem s velmi strohými dialogy, ale silnými scénami ať už násilnými, nebo humorně roztomilými, jako několik scén při výletu Nišiho a jeho ženy na horu Fudži. Podobně silné jsou i ty málomluvné scény s policistou Horibem, který je od toho osudného dne na vozíku a snaží se, za Nišiho přispění, vyrovnat s takhle razantní změnou v životě malbou, která mimochodem obsahuje výhradně obrazy Takešiho Kitana, jež vytvořil během rehabilitování se z vlastní nehody, a které jsou přítomné ve většině scén ať už při Horibeho malování nebo jako obrazy pověšené v nemocnici, v sídle jakuzáků a dalších. To všechno je navíc podbarveno krásnou hudbou s tím úžasným hlavním motivem. S ohňostrojem Takeši Kitano vytvořil jeden z nejkrásnějších filmů o životě, co kdy byl natočen a i když jsem ho viděla už asi milionkrát, tak se na něj vždycky ráda podívám znovu. (04.12.2010)

Mluv s ní meets Hranice ovládání meets Americký přítel meets… a to by stačilo, srovnávání s Tarantinem prý Kitano celkem pochopitelně nemá rád. A předchozí přirovnání taky kulhají, resp. postihují vždycky jenom jednu stránku čehosi, co bych pracovně definoval jako existenciální meditace nad zuřivým zápasem o možnost tichého bytí ve světě. Jeden se u toho zamyslí a zůstane pár dní zamyšlený. (13.09.2015)

Nevidím najmenší dôvod dať Ohňostroju vyššie hodnotenie. Z Kitanovho diela som sa pokúsil pozrieť si Kikudžiro, ale bolo nad moje sily. Aj sledovanie tohto filmu bolo dosť namáhavé. Je to taký riadne premiešaný kaleidoskop jednotlivých záberov veľmi rôznorodej výpovednej hodnoty, ktoré si má divák poskladať do niečoho zmysluplného. Táto hra s divákom ma nikdy neoslovovala a tak okrem niekoľkých naozaj zaujímavých záberov ma na celom filme najviac zaujala hudba, a to je dosť málo. (22.03.2012)