Ohňostroj

Je to dosť dobrá čiastočne kriminálne ladená dráma od Takeshiho Kitana. Má veľmi dobrý príbeh o drsnom policajtovi, ktorý trávi čas hlavne prácou, pričom jeho manželka pomaly v nemocnici umiera na leukémiu. Ale keď v práci zažije niekoľko nepríjemných situácií, z ktorých sám síce vyviazne, ale jeho kolegovia boli ťažko zranení, obzvlášť priateľ, ktorý skončil na vozíku, z práce odíde. A tak si zaobstará peniaze a vydá sa so svojou ženou na posledný výlet. Spracovanie sa mi páči, film by sa dal rozdeliť na dve dosť odlišné polovice, prvá je výrazne kriminálne ladená s niekoľkými zaujímavými flashbackmi a už toto ma dosť bavilo, keďže tých vydarených situácií je tu mnoho, ale ešte viac mi sadla druhá polovica. Tá je tak príjemne melancholická, celý tento výlet pôsobí tak zaujímavo, je tu skvelá chémia medzi hlavným hrdinom a jeho manželkou, ktorí nepotrebujú ani slová, toto mi skutočne sadlo. K tomu samozrejme tradične výborný hlavný hrdina s množstvom svojich trademarkov, čo sa postará ešte o ďalšie výnimočné scény. Jedine musím vytknúť všetky tie občasné myšlienky muža na vozíku, ktorý vidí obrázky s kvetmi a podobne, toto mi tu vôbec nesadlo, ale inak je tá celková poetika dosť kvalitná. Pochváliť musím aj akciu, moc je tu samozrejme nie je, ale všetky tie nekompromisné zneškodnenia gangsterov ma zaujali, hlavne prestrelka v aute. A výborne zvládnuté je aj celkové žánrové prevedenie, žiadny neprevláda, ale je to taký príjemný mix humoru, drámy a tej krimi. Herecké obsadenie je výborné, opäť perfektný Takeshi Kitano, veľmi príjemná postava jeho manželky a z vedľajších postáv ma potešili hlavne Ren Osugi a Susumu Terajima, ktorí sú už v KItanových filmoch takmer samozrejmosťou. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, Kitano tu skvelo zvláda vizuálnu stránku, svoju tradičnú poetiku a aj ten spomínaný mix žánrov, tu nemám čo vytknúť. Kitano má na svojom konte mnoho vydarených filmov a Fireworks patrí medzi tie najzaujímavejšie. Veľmi príjemný zážitok. 78% (19.09.2013)

Detektiv Nishi (Takeshi Kitano) má těžce nemocnou ženu. Od yakuzy si vypůjčí peníze na zdravotní péči pro ženu, které ale není schopen vrátit. Proto se rozhodne vykrást banku. V podstatě jednoduchá zápletka, která slouží filmu jako katalyzátor. Celý snímek stojí zcela na jiném pilíři – vykreslení vztahu Nishiho k jeho ženě a okolí. Film je vyprávěn hlavně obrazy, ze kterých si musí divák odečíst emoce a rozpoložení postav. Jde o precizní ukázku Kitanova stylu – dlouhé záběry, statická kamera, zdánlivá roztříštěnost děje, kdy se prolínají jednotlivé časové roviny díky tomu působí film nezvyklým klidem a vyrovnaností, což je často v kontrastu se zobrazovanými událostmi, které jsou tak ještě umocněny (brutalita detektiva Nishi, násilí a agresivita). (02.01.2006)

Tak tu máme ďalšieho mafiánskeho hrdinu, ktorý má svojim spôsobom dobré srdce a násilie ním páchané je v tomto prípade tak exoticky cool, že sa naňho nemôže hnevať ani týmto násilnostiam apaticky prizerajúca jeho chorá žena. Gangster s dobrým srdcom sa o svoju ženu príkladne stará, dotuje maliara na vozíku, takže mu treba v zabíjaní naničhodníkov z Yakuzy držať palce. Ohňostroj je tým pádom samozrejme viac o štýle, o nadsadenej forme a o obrazoch. V duchu japonskej mentality sa tu príliš nerozpráva, zobrazené je dostatočne všehovoriace samo o sebe. Najmä pohľad na drsnú nemú Kitanovu tvár, zakrývajúceho si oči slnečnými okuliarmi. Asi som po predchádzajúcich skúsenostiach s Kitanom čakal niečo iné, takže poriadne neviem, nakoľko sa mi film páčil a verejne prehlasujem, že hodnotenie filmov precentami a hviezdičkami je blbosť :). (11.03.2014)

Filmy Takešiho Kitana patří pro mě k nezaměnitelným zážitkům a obvykle mě na chvíli unesou do zvláštního transu a odlišné dimenze, v níž jakoby existoval jenom režisér a jeho osobité dílo... v tomto případě nejen režisér a herec, ale ještě navrch autor krásných poetických obrazů (jež se objevují celým filmem) v jedné osobě. Slůvka zvláštní se tady zatím neumím zbavit, jelikož přesně taková mi přijde hodně neobvyklá kombinace objevujících se výjevů plných násilí a krvavé smrti, se všemi příhodami hlavní postavy a jeho nemocné ženy, které jsou zase plné dojemného prozření ze smutku, nákažlivé radosti, nevšední romantiky bez klišé a hýří příjemnou náladou. Jednou tedy tříská velký ohňostroj plný lásky a energie, jednou se stejnou intenzitou tříská krev po palbách... I přes pomalé tempo si mě Kitano svým filmem ale dost podmanil a to i v mnoha dlouhých statických záběrech, nabízejících možnost hlouběji procítit niterné pocity, a dokázal na mě zapůsobit i ukázkou dvou jakoby zcela odlišných osobnostních světů jednoho člověka – drsného policisty v boji proti japonské mafii a milujícího partnera. Přesto jsem se ne vždy zbavil jisté pachuti a hlavně dojmu, že opakování pár sdělení či výjevů občas jen prodloužuje film navrch, což mi brání sáhnout po plném počtu... ač po nejedné scéně, co mě Ohňostroj svou atmosférou, poezií, vytříbenou vizuální stránkou či Kitanovým minimalistickým výkonem ohromil, jsem k němu neměl daleko. [85%] (28.01.2023)

Melancholický romantika s gangsterskou nástavbou, která přichází tak nečekaně a ostře jak je u Kitana zvykem. Drama (a to nejen romantické) funguje na jednu stranu mimořádně, protože je natočeno velmi úsporně bez zbytečných slov a utahaného patosu o který nikdo nikdy nestojí. Příběh, který nic redundantně nehláskuje působí realističtěji a tím pádem je výrazně silnější. Na druhou stranu v o čtyři roky mladším Sonatine Kitano předvedl velmi podobný mix drsné yakuzárny a melancholie a tam tento žánrový koktejl fungoval o třídu lépe. Ale být o třídu slabší než Sonatine a zachovat si veškeré (zejména technické a výpravné) přednosti Kitanova specifického stylu, je stále setsakramentsky dobré. 4+ (24.04.2015)