Kidzu ritān
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrají:
Ken Kaneko, Masanobu Andó, Leo Morimoto, Júko Daike, Susumu Teradžima, Ren Ósugi, Makoto Ašikawa, Kandži Cuda, Kótaró Jošida, Moro'oka Moro, Sei Hiraizumi (více)Obsahy(2)
Setkání dvou přátel po letech iniciuje pohled do jejich minulosti, přesně řečeno na konec posledního roku střední školy. Oba hrdinové chodí za školu a životem prochází spíše nahodile, než plánovaně. Shodou okolností se pro oba začnou rýsovat slibné kariéry, pro jednoho na poli boxu a pro druhého v řadách jakuzy, japonské mafie. Paralelně s hrdiny film sleduje i profesní a osobní osudy jejich spolužáků. Snímek vznikl podle autobiografické knihy režiséra Takešiho Kitana, který skrze postavy rozehrává různé cesty, kterými se on sám mohl po střední škole vydat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
Trochu moc rozvleklé a lehce předvídatelné. Průměr. ()
Ze zacatku se to vubec nezda, ale vyklubal se z toho nadherny film o zivotnich cestach a osudech, ktery tucne zvyraznil Joe Hisaishi, jehoz hudba je naprosto bozska. Dlouho se mi nestalo, ze bych si kvuli hudbe poustel finalni titulky asi 5x za sebou. Dalsi z uzasnych kousku Takeshiho Kitana. 8/10 ()
Ze života Japonců. 1) Zajímavé je především prostředí japonské chlapecké nevýběrové střední školy. 2) Režisér diváka nenutí vciťovat se do hlavních postav, zobrazuje je izolovaně od jejich rodinného zázemí či minulosti. Ostatně si ti flákači sympatie ani nezaslouží. ()
Japonci mají v tomto filmu dva druhy účesů a dva druhy obličejů a proto jsem měl často problém rozeznat kdo je kdo. .Asi to není vůbec špatný film, ale hlavní hrdinové mě nezaujali. tři hvězdy jsou za vynikající bojové scény v ringu. ()
Scénáristicky další z řad typických novodobých japonských tragi-dramat, nejvíc připomínající vynikající Blue Spring. Díky specifické režii a citlivému uchopení postav režisérem Takeshi Kitanem si ale toto dílo zaslouží pozornost. ()
Vy jste mě naučili kouřit! Vy jste ze mne udělali slabocha! Snaživý snímek vytvořený na objednávku Mezinárodního svazu skautské mládeže. Příjemný obrazový styl, hrozná hudba, naštěstí relativně málo vtipů (obávám se, že to není jen Kitanova úchylka, tahle doslovnost v humoru). Exotická pohlednice ze spořádaného Nipponu, děkuju pěkně. ()
Prvy z autobiografickych pokusov Kitana. Oddych medzi Sonatine a Hana Bi. ()
Box a dospívání. Dva chlapci, kteří vyjdou ze stejného základu, ale končí každý jinak. Nebo stejně? Ve škole problémový žáci, nad kterými visí hrozba vyloučení (jejich maléry tu působí jako typické Kitanovské gagy založené na postavičkách nejrůznějších nekňubů). Jako východisko z nevyrovnané situace volí box. Postupně se jejich role vymění, když Masaru, původně hlavní iniciátor boxerské myšlenky, vzdává sport a vstupuje do místní yakuzy. Shinji vydrží, upne se na trénink a velký zápas, který je před ním. Právě Shinji vypadá celou dobu jako ten „správňák“, co jde tvrdě za svým cílem a dosáhne ho. Nechá se ale strhnout jiným odpadlíkem k popíjení v barech a svůj zápas prohrává, nestačí na něj. Kitano tak ukazuje paralelu mezi oběma osudy a relativnost jakýchkoliv snah o úspěch, když zároveň s prohraným utkáním sledujeme ztrátu důvěry Masara, coby pohlavára yakuzy a jeho propad. Neexistuje pravidlo, že jen tou „správnou“ cestou se dojde k úspěchu. Film je vlastně celý rámován setkáním obou přátel po letech. Vše ostatní je jen vložená retrospektiva. Když se na konci filmu opět příběh vrátí na začátek, objevuje se cosi jako optimistický závěr – Shinji: „Myslíš, že už jsme vyřízení?“ Masaru: „Vždyť jsme ještě ani nezačali.“ ()
Životní osudy dvou blbečků, kteří stejně dostanou šanci dotáhnout to vysoko, ale jejich blboňství jim v tom klade určité překážky... krásné japonské devadesátky, ze kterých na mě osobně promlouvají jisté výrazné rysy, které se objevují v pro Evropana neuchopitelné japonské kultuře kontinuálně a pravidelně: pracovní dril, smysl pro společenské kodexy, nebo i třeba školní šikana. Do toho Kitanův subtilní humor, který chtěně nebo nechtěně překlene i ty největší kulturní propasti. Když si z tohoto světa vezmu zase nový poznatek či pojem, jsem tomu rád. Tentokrát jde o manzai. ()
Tradiční příběh dvou přátel by samotný, i přesto že mu není co vytknout, asi kdovíjak nezaujal. V Kids Return jsou na něj však netradičně kusým stylem našroubovány osudy vedlejších charakterů. Ty výsledný efekt filmu až překvapivě účinným způsobem dotvářejí. A výslednému efektu rozhodně neubral ani dokonalý soundtrack a jednoduchý ale pro Kirana asi tradičně precizní závěr. ()
Kitano se nezdá, ale tohle bylo opravdu pěkné. Až na pár hluchý míst, to byl příběh dvou výrostků ze střední, kteří dělají ve škole bordel a totálně na ni kašlou. Tak si hledají jiné zájmy. Jeden se přidá k Yakuze a jeden začne boxovat, ale nedopadne to podle jejich představ.... ()
Na poměry Takeshiho Kitana svižný snímek, nezúčastněně sledující obtížný přerod dětí v dospělé, náhle nucené hledat svou vlastní cestu životem. Zpočátku bezstarostná a rozpustilá komedie ze školních lavic se mění v hořký komentář deziluze, neujasněnosti a nevyhraněnosti, kde z nedostatku zkušeností a pokory a ze snadné ovlivnitelnosti se mladí lidé vhození do pracovního procesu nedokážou vyvarovat hloupých chyb a zaškobrtnutí. Po pádu na dno ale naděje nemizí a následuje nový začátek. ()
Málo z yakuzy, veľa zo srdca. Film o dvoch kamarátoch, ktorí majú rozdielne povahy. Jeden je pasívny a nechá sa unášať udalosťami, druhý doplatí na svoje prehnané ambície, ktoré nekráčajú ruka v ruke so schopnosťami. Takeshi Kitano natočil film o dospievaní a prvých prešľapoch, ktorý padne ako pohladenie po duši. ()
"Jednoho dne budeš šampion a já budu boss." Jenom už za ten přechod, když se přátelé po letech náhodně setkají na ulici... Shinji doručuje balík a Masaru hledá práci... a řeknou si, kde jsou teď (jeden chce druhého vzít na kole, druhý s úsměvem odmítne)... přičemž mu první řekne že "dřív spolu na kole jezdili" a střih do minulosti (s tou devadesátkovou hudbou) na jejich jízdu na kole - to dá člověku hodně dobrej feel toho, jakej tenhle film bude. Hidden gem v Kitanově tvorbě, řekl bych. Vzpomínání dvou přátel se vrací do posledního roku střední školy, kdy oba životem spíše proplouvali, dělali kraviny - chodili do kavárny, kde ukradli milostný dopis studenta číšnici a při jízdě na kole si ho se smíchem četli, strašákem s vytuněným dickem trollili oknem vyučování, zapálili učiteli auto, snažili se obejít vrátnou pro filmy pro dospělé, trefili při matematickém výkladu házení šipky šipkou spolužáka do hlavy, šikanovali a okrádali studenty (nutno dodat, že tyhle věci na iniciuje vždy Masaru)... a právě to poslední dovede Masarua k tomu, že si šikanovaní spolužáci domluví mladého boxera, který mu dá přes hubu. Masaru se pak rozhodne začít trénovat box, aby to borcovi vrátil, jenže brzo zjistí, že v boxu zkrátka není tak dobrej, zatímco Shinji, kterýho s sebou přitáhne do gymu, je přirozenej talent, kterej začne box chytat velice rychle. A tady se cesty dvou přátel tak nějak pomalu rozejdou. Shinji pokračuje v tréninku a slibné kariéře boxera. A Masaru se začne zaplétat do života gangstera v klanu yakuzy. Kitanovo zamyšlení nad cestami má tentokrát děsně ladnou režii. Film doslova plyne. To ale neznamená, že se tu neobjeví Kitano se svým klasickým trollením. Většina toho, co kluci dělají, je něco, co je na hranici vyloučení ze školy, ale zdá se, že ani jeden nemá v plánu studovat dál. Navíc je tu fakt skvělý vyobrazení boxu, tréninku, sparingů, což zabere značnou část filmu. Shinjiho pád je nakonec zapříčiněn tím, že se příliš dá dohromady s Hayashim, starším boxerem, který Shinjiho sice naučí spoustu užitečných špinavých triků jak v ringu zvítězit, ale taky ho přivede ke špatným zlozvykům, alkoholu a vůbec se zdá, že jeho problém leží hlavně v tom, že trenér nechce kluky nechat se "bavit" a sic je Shinji poněkud naivnější a lehce ovlivnitelnější, jednodušší, lehce spadne od disciplíny k tomuhle lelkování, od tréninku, změkne, prohraje zápas, nakonec ho to odvede od boxu (ale v pohodě, jak je dobře ukázáno, za chvíli přijde další novej-mladej-hladovej objev, co je plnej testosteronu a chce se ohánět). Na druhé straně opět absolutně nečekaná (a brutální) odpravovačka bosse yakuzy zapříčiní že ambiciózní Masaru si příliš horlivě otevře pusu ve špatný moment na špatné lidi. Skvělé jsou střihy v závěru, kdy sledujeme oba borce dostávat nakládačku v jejich "polích". Na konci se vracíme, protože celou dobu průběžně ve filmu sledujeme dva borce, jak dělají klasický japonský stand-up, a celou dobu jsou upozadění, ti jediní, to nakonec, stejně jako Kitano v reálu předtím, než začal natáčet filmy, zmáknou a dočkají se skrze svou konzistenci úspěchu. Na scéně se objevuje nový talent v gymu, jak už jsem řekl. A servírka z kavárny už roky pořád kouří svoje cigarety sama v rohu. Člověk by nečekal takhle profound movie, ačkoliv Kitano nezačal filmy natáčet dřív, než mu bylo 42, ale nutno dodat, že v tomhle období byl velmi aktivní a tohle je snad první film, kde ho i nevidím hrát nějakou roli a je pouze za kamerou. "Nic se nezměnilo. Myslíš, že pitomci jako my tu pořád jsou?" "Nejspíš jsme poslední. HEJ, PITOMCI, UČÍTE SE PILNĚ?!" To přátelství jsem ale filmu ne tak úplně věřil (ne ve všech momentech), ty zničehonic a bezdůvodné odtržení na dlouhou dobu, pak zase shledání "jakoby nic, vše je stejný". A chvílemi se film i trochu vleče. Ale od Kitana něco takovýho člověk úplně nečeká. 7.5/10 () (méně) (více)
"Myslíš že tým náš príbeh končí? Ešte ani nezačal......" Áno to som práve v tejto etape svojho života potreboval počuť. Po dlhej dobe konečné intenzívny filmový zážitok. ()
Zajímavý příběh několika chlapců a jejich osudů. ()
Kitano se tímto snímkem připojil k řadě filmů, které neúprosně kritizují autoritativnost hraničící se šikanou ve školním systému, sportu i yakuze. Tři různá prostředí, která spojuje víc než se může na první pohled zdát. Skvělý casting ústřední dvojky i zajímavá hudba Džó Hisaišiho jsou největšími přednostmi tohoto netradičního bromance. ()
Jsme, jací jsme. A stejnými zůstaneme, ať se vydáme jakoukoliv cestou. ()
Film křehký, jak projížďka na jednom kole. Inu Takeši Kitano je naprosto geniální. Jedna z největších osobností současného filmu!!! ()
Japonská high school verzia o hľadaní samého seba, zmyslu a spôsobu predierania sa životom. Dvaja hlavní hrdinovia sú síce rozdielní, ale svojim flákačským spôsobom žitia sú si viac než podobní. Jeden je priebojneší, ale svojou horkokrvnosťou to nevie nikde dotiahnúť. Druhý je rozvážnejší, ale svojou ľahko ovplyvniteľnou povahou to taktiež nikdy nikde nedotiahol. Obaja sa vydajú svojou vlastnou cestou, ktorá za každým končí tam, kde začali. Kamaráti naveky. ()
Reklama