Kikudžiro

Kitana sa proste nedá nemilovať, či už je to jeho herecký prejav alebo perfektné režisérske schopnosti. Všetky jeho filmy sú akoby ušité presne pre mňa a ja ich proste žeriem ! Postava Kikujira nie je tá ktorú by ste si len tak obľúbili a fandili jej od začiatku. Kikujiro je gambler, zatrpknutý pošuk ktorý nemá rád nikoho a naopak nikto nemá rád jeho. Nájde sa však jedna výnimka ktorá ho spraví znesiteľným a veľmi zábavným... Všetci spomínajú ako je film pomalý alebo primoc dlhý, ja som si užíval každú minútu a veľmi dobre som sa pri ňom pobavil + タコ bola proste najlepšia :) (09.06.2012)

Tohle bylu utrpení servírované za studena. Nelíbilo se mi tady takřka vůbec nic. Nesedl mi ubohý příběh. Přičem jsem neměl problém se samotným nápadem, který je sice milionkrát okopírovaný, ale skrýval potenciál. To by se ovšem nesměl táhnout odnikud nikam. Nesedl mi ubohý humor postavený na tom, že hlavní hrdina je hulvát a rád uráží lidi kolem sebe. Nebylo to moc vtipné ani poprvé, natož to sledovat v podstatě 2 hodiny. Nesedlo mi ani zpracování, které se snaží působit děsně svěžím dojmem, ale v podstatě pouze zhoršuje orientaci v extrémně nezáživném ději. Tuhle sračku bylo třeba zhruba v polovině zrychlit na dvojnásobnou rychlost a zkrátit si tak utrpení. Zcela nesmyslně byl takhle mělký scénář roztahán do 2 hodin, a tak nebylo možné se vyhnout extrémně častému stereotypu. Jediné, co mi zde nevadilo byl hudební motiv, který ovšem nápadně připomínal jiné filmy. [9 %] (01.04.2024)

Road-movie mísíci "laskavou" lyriku s infantilně groteskním humorem by stylem každý zařadil spíš například do Francie, než do Japonska - země samurajů, úchyláků, milovníků mangy a gangsterů. Přesto právě díky takto nezvyklému prostředí získává Kikudžiro punc neobvyklého dílka které chytrého diváka nechce jen dojmout, pobavit a pokud možno neurazit, ale zaujmout ho trochu víc, unést ho mimo reálný svět do fantasie a hravě anarchistického blbnutí. Ve většině komentářů se tu zmiňuje Kolja... to je těmi stopovými prvky děje snad i pravda, ale mě napadá spíš srovnání s Michelem Gondrym, kterému je tento styl nepomněrně bližší. A o děj tu opravdu vůbec nejde, respektive se tu takřka nevyskytuje - a to je nejspíš i největší vada filmu, který přestává být filmem a stává se pouhým slepencem scének bez nějaké vnitřní provázanosti, což rozmělňuje i jinak vcelku zajímavou závěrečnou pointu. 8/10 (03.08.2009)

Takze Takeshi Katana je i dokonaly komik. Kikujiro je film, u ktereho se permanentne priblbe usmivate a cas od casu dostanete nejaky ten zachvat (jako treba kdyz si jde Takeshi zaplavat). Obcas to ma tendence byt i dojemne, ale kdyz uz se zacinate citit dojate, tak Joe Hisaishi spusti svoji uzasne prijemnou magickou hudbu, vyborna hlavni herecka dvojice na sebe zacne stekat ve sve roztomile japonstine a zase je vsechno ok. Nevidel bych to sice jako nejlepsi Kitanuv film, jak se snazi naznacovat zdejsi hodnoceni, ve finale uz tomu trosku dochazel dech, ale jako jeho nejvtipnejsi kousek, kde si to navic temer tradicne diktuje v hlavni roli a jako extremne povedenou road movie, urcite. 8/10 (06.02.2010)

Nádherná lyrická báseň o chlapci, který měl byl o prázdninách sám, ale nakonec bylo všechno jinak. Masaova pouť za maminkou, kterou touží spatřit, je nevšedně pojatou road movie, které dal Takeshi Kitano výtvarným hereckým i režijním pojetí svojský styl, který je někde mezi dětským deníčkem a poetickou vřelostí evropského vypravěčského filmu. Epická žíla je defacto druhotná a příběh v pravém slova smyslu vrcholí tehdy, když má film odslouženu asi polovinu stopáže. O něj ale tak dalece nejde. Jde o požitek a procítěnost. Kitanovo umění udělat z cesty chlapce a jeho průvodce – "strýčka" hrubána, vejtahy a kašpara od nátury – nevšední a s labužnickou pomalostí recitovanou báseň o lásce, naivitě a dětství, dosahuje absolutní dokonalosti. Kamera se často distancuje od přímé dějovosti a libuje si v lyrickém panoramatizování, střih zdánlivě rozbíjí tok času a podává často střípky událostí, výtvarné doplňky a Masaovy sny dodávají všemu magický ráz. Kikudžiro je v jádru takový Kolja po japonsku, ale tam, kde byl Svěrák dojičem slz, je Kitano působivým básníkem, který dobře pochopil, že kouzlo není v explicitnosti sdělovaného. Jeho film má neobyčejný humor, který zajišťuje sám režisér svou rolí obhroublého klauna (svým způsobem velice podobného postavě Shinkichiho z pozdějšího Kitanova filmu Zatoichi). Humor "strýčka" je plný přehmatů, přehnaného sebevědomí a velmi křupanského chování, pod kterým se ale skrývá dobrá duše. "Strýček" přitahuje různé další podivíny, s láskyplností stvořené a sehrané figury, které Masaovi zařídí ty nejpodivnější a nejhezčí prázdniny. Ohrané? V tomhle balení nikoli. Navíc hudba dvorního kapelmajstra Hisaishiho je prostě a jednoduše geniální a svojí křehkou krásou a nestylizování přesně vystihuje hořko-sladkou notu Kikudžira. Protože Kikudžiro není jen filmem o nacházení a radosti, ale především o ztrácení, která nás nutí nacházet. Je to film, který se jako mozaika složí a ještě pozdě v noci jsem těžko dusil záchvaty smíchu, když jsem pozoroval celý obrazec z odstupu. Pohlazení po duši, nic lepšího mě nenapadá. (24.01.2005)