Zrzavá veverka

No konecne sa reziser Julio medem vydal do artovych vod a natocil moc fajny artovy film - o laske dvoch ludi /on+ ona, to je jasne/, o hrach, medziludskych vztahoch medzi chlapmi a zenskymi.paci sa mi ale to, ze reziser nesklzol do lacneho a prazdneho tlachania omedziludskych vztahoch,m svoj priestor dostali aj spanielske mesta, ale aj taborak, kde holka si spatne spomina na svoje zalezitosti a tie potom riesi. Zanrovo sa La Ardilla Roja neda zaradit - nie je to ani mysteriozny film, ani drama, o komediu snad nejde uz vobec. Tak ako Almodovar riesi zenske a casto aj ich psychiku, medem nejde jeho cestou. Jaxom uz spominal, skuma vztahy, ale samostatnu kapitolu tvoria aj exteriery, kde sa odohrava podstatna cast pribehu, Medem dokaze byt na rozdiel od uchylneho Almodovara snovy a abstraktny - cize filmova basen. A to ja, jakozto artak vzdy vitam- milujem totiz filmy Yngmara Bergmana, a Tarkovskeho, ba casto aj moj oblubeny Orson Welles tocil artove veci. To moc dobre, a hlavne nech to nepozera stuntmanmike a ani verbal : 89 % (31.07.2018)

Muž se postará o ženu, která havarovala na motorce. Na nic si nepamatuje, což muži vnukne nápad živit v ní jistotu, že on je jejím partnerem. A zatím ..... ne, dál už nic neprozradím, přestože, jak už to u Medemových filmů bývá, nejde ani tak o to, co se stalo, ale jak nám to je podáno. Ve srovnání se Sex a Lucía a Milenci ze severního pólu je Veverka žánrově malinko jinde, ale metafory, vsugerované otázky a matení, cestičky a střípky k jejich objasnění, to je stejné a mně, i když dnes hodnotím trochu níž, je jen líto, že Medem nenatáčí tak rychle, jak moc jsem jeho filmů dychtivá. (16.04.2006)

Medemův magický realismus už tu nepůsobí tak uhrančivě a přirozeně jako v Kravách, ale stále si zachovává přitažlivé a provokativní tajemství (jež zde ale nutí k interpretaci, zatímco v předchozím snímku na člověka působilo jako přirozená součást světa, kterou chápe v afektivní rovině) a vytváří cosi víc než pouhou dějovou skládačku. Vyprávění opět plyne samo, staví na postavách, které se nemění v ploché figurky vláčené narativní hrou, ale v plnohodnotně prokreslené charaktery, jejichž motivy a záměry zdaleka nejsou závěrem vyčerpány a nutí k dalším úvahám. Po stylistické stránce je film doslova lahůdka - kamera svými pohyby neustále překvapuje, nachází si nejnemožnější pozice, prolézá větvovím stromů či vysokou travou a podílí se na celkovém oparu tajemna a neznámého napětí. Zrzavá veverka je tak nečekaný odklon od Kravami nastoupené Medemovi cesty, který dokazuje, že jeho "podpovrchové" vnímání světa a jeho nejednoznačnosti výborně funguje i v zábavném filmu s ryze současným a mladým námětem. (09.01.2013)

Zrzavá veverka je o atmosfére, ktorú vie Julio Medem navodiť svojským spôsobom a ktorá ma vždy dostane, pričom ma vždy dokáže vtiahnuť aj do príbehu okolo postáv. Ten bol síce v tomto prípade jeden zo slabších než na aké som u tohto režiséra navyknutý, no i napriek tomu mám zo snímku dobrý dojem. Najmä vďaka tomu, že sa tu autor slušne vyhral s postavami a ich tajomnosť a nepredvídateľné chovanie ma bavili celý čas. Slabší nadpriemer. 70/100 (23.04.2018)

Povedený film, sice se mi "nelíbí" tak jako Lucia y el Sexo... ale "všudypřítomná" veverka je unikátní... je fakt, že pokud si člověk nepřečte o čem ten film je a pak ho vidí, tak "nepozná", že tu amnézii předstírá, ano pocítíte to až po chvíli, budete také vtáhnuti do děje a veverka vás bude pozorovat :-) (14.08.2008)