Obsahy(1)
Jiří Trnka natočil v roce 1950 volně podle pohádky Boženy Němcové slavný loutkový film. Bajaja je v jeho pojetí chlapec, který nebyl princem, ale osiřelým hochem. Žil v chudé chalupě se svým smutným otcem. Pro lásku k zemřelé matce, proměněné v koně a trpící v očistci, se vydal do světa. Přijel do země, ohrožené hrozným drakem, jemuž měly být obětovány tři královské dcery. Třikrát se Bajaja vydal do boje s drakem, pokaždé po vítězství nad ním zase zmizel. Tři princezny čekaly ženichy, nakonec měla rozhodnout náhoda, zakutálené jablko. Když nejmladší princezna hodila jablko a to se zatoulalo k sluhovi Bajajovi, pyšně odhodila jeho kytici. Pak se konal slavný turnaj, v němž Bajaja ve slavnostním rytířském postroji vyhrál, ale opět zmizel. Ani tentokrát ho nejmladší princezna nepoznala. Nakonec ale prozřela a Bajaja se s ní vrátil do otcova domu. Duše matky vykoupena odlétla jako bílá holubice k nebi… Děj je rozdělen do kapitol: Bajaja, Cesta, Zaklínání, Námluvy, Bolest, Svatby. Film nemá klasické dialogy, je doprovázen verši V. Nezvala a promlouvá jen postava koně-matky. Vedle výtvarné poetiky J. Trnky uměleckému působení napomáhají hudba V. Trojana a zpěv Kühnova dětského sboru. Zakladatelské dílo české i světové loutkové tvorby svou poetikou ovlivnilo tvůrce celého světa. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Trnka dokáže loutkám vdechnout život. Bajaja je proto velmi živou a ukřičenou lidovou pohádkou. I zde však platí, že vizuální stránka pohádky již nestačí s dechem a divákovo náročné oko nemůže plně uspokojit. ()
Do scény Námluvy (tj. prvých 45 minút) je to síce jednoduchý, ale vizuálne veľmi pôsobivý príbeh so silnou atmosférou, najmä vďaka hre so svetlom. Potom však režisérovi Trnkovi úplne došla inšpirácia a od scény Bolest je to už len hoci zručné, ale bezcieľne 27-minútové animačné cvičenie. Davy bábok, ale príbehu na stvárnenie zúfalo málo. Okrem režisérskeho je to aj jeho scenáristické zlyhanie, keďže nielen vykradol starú nedomyslenú rozprávku, ale ešte ju aj osekal o časť pointy. Veď vysvetlite dieťaťu, čo je to za neschopného kráľa, ktorý sa ani nepokúsi zohnať pár žoldnierov, ktorí by s drakmi spravili krátky proces a zachránili tak jeho dcéry? A čo sú to za princezné, ktoré si vyberajú ženícha podľa toho, ku ktorému sa zakotúľa jablko? Azda sú to dáke zúfalkyne z Ukrajiny, ktoré sa rozhodujú medzi najbohatšími miliardármi planéty? Sa potom nedivím, že jedna z nich takého náhodného ženícha odmietla. V duchu veršovaného spievaného komentára (naozaj; a po celý čas): kto sa ani na námluvy neumyje, princeznú si neužije.↵ Úprimne, nechcel by som vyrastať v 50. rokoch na filmoch ako tento či Staré pověsti české (1952), kde má forma zjavne prednosť pred obsahom. Lebo to vyzerá, že vojna a komunistické čistky tak preriedili rady schopných režisérov, že sa do prítmia kinosál dostali aj takí exhibicionisti ako Trnka. ()