Ruka

Nadčasový snímek. Vynikající protikapitalistická alegorie. Neviditelná ruka trhu, kterou prvně definoval v druhé polovině 18. století Adam Smith ve svém díle BOHATSTVÍ NÁRODŮ, je v Trnkově filmu tím úplně nejzákladnějším symbolem zla. Divák tak sleduje soudruha harlekýna, pracujícího v potu rukodělné práce, v klidu svého domova, přičemž jeho dílo, které má svůj význam a přínos pro společnost, je neustále nesmyslně haceno zlou rukou, před kterou není obrany. Nadpřirozená síla ruky vede k vykořisťování, zotročení lidské individuality a tvůrčí svobody. Vytrvalým důrazem ruky na zhmotnění neexistujícího bludu, tvorbu nesmyslných kýčovitých symbolů imperialismu, jako je Socha Svobody, postupně maže lidství člověka kousek po kousku. Není divu, že člověk se postupně stává doslova loutkou všudypřítomné ruky, která tahá za provázky a drží člověka ve zlaté kleci. Za to se člověku dostává imaginárních vavřínů a odměn, což není nic jiného než narážka na bohatství kapitalismu, které přináší člověku pouze umělý pocit štěstí, jež zakrývá fakt, že člověk je pouhopouhou otrockou loutkou neviditelné všudypřítomné ruky. Smrt na sebe nenechá dlouho čekat a vystrojený pohřeb je již pouze cynickým závěrem této pitoreskní hry. ___ Je jen s podivem, že se doboví straničtí funkcionáři rozhodli považovat Ruku za symbol totalitního režimu v našem státě, když jde vlastně o nejlepší antiimperialistickou agitku. Holt tenkrát soudruzi znali jen těžbu uhlí a kultuře rozuměli jako zelinář analýze funkce. V době socialistického „blahobytu“ Gottwaldových Pětiletek reálnou hrozbu a varovný apel Trnkovy Ruky nikdo neviděl. Zůstala tak nepochopena. Když se na film podívá dnešní divák, zjistí, že je i po padesáti letech velmi aktuální. A dokonce mnohem více kdy dřív. Už je na čase pro jednou zatočit se všemi těmi korupčníky, kmotry a kmotříčky. Těmi, co tahají za provázky. Nastolit diktaturu proletariátu! V uranových dolech poznají, co je vůle lidu! A jak za nás bojují naši soudruzi? Místo aby hrdinně zpívali Internacionálu a agitovali ve fabrikách, vysedávají v Evropském parlamentu a ruku v ruce budují zkorumpovaný byrokratický moloch evropské sedmiletky. ___ Pozn. Tento komentář nabízí jen jeden z možných úhlů pohledu na hodnocený film. Nejedná se o přímou parafrázi Trnkova díla ani o cílenou kritiku. (30.03.2012)

Stydím se, ale od Trnky jsem první dílo viděla v roce 2009, byl to až tento film. Je skvělý, všechno hezky promyšlené, po zhlédnutí ve vás zůstávají otázky, musíte přemýšlet, což je určitě dobře. Kvalitní snímek, mimojiné se skvělou zvukařskou prací, který rýpe do bývalého režimu a je jen na vás, co si v něm najdete. (15.06.2013)

Pokud jde o děj je "Ruka" nejpovedenější Trnkův film. Po předchozích Trnkových filmech, které jakoby spadaly do žánru "loutkového velkofilmu" působí tento minimalistický příběh jako zjevení. Je těžké film vnímat jinak, než že v něm Trnka podává svědectví o své tvorbě a údělu. Nositel státní ceny nám ukazuje, že se nestotožňuje s tím, jak je státem oslavován a představován. - Alegorický příběh "Ruka" vypraví o harlekýnovi vyrábějícím květináče, jehož největším snem je přání, aby vykvetla jeho růže. Jeho prostý život se náhle zcela změní ve chvíli, kdy je konfrontován s rukou - s rukou mnoha gest - budující, hrozící, manipulující, všepřítomnou. Rukami laureován umírá v důsledku vlastního strachu. - Celý tento příběh vykouzlil Trnka prostřednictvím pozoruhodně malého množství rekvizit, jen prostřednictvím náznaků. Složitý příběh je možno vyprávět prostřednictvím tak mála prostředků jen díky jejich symbolicky mnohoznačnému užití. Kromě ruky samotné může být příkladem toho skříň, která kromě své původní funkce v průběhu děje poslouží Ruce jako vchod do harlekýnova pokoje a v závěru se promění v harlekýnovu rakev. (01.02.2004)

Zcela souhlasím s brilantním a přesvědčivými argumenty podloženým komentářem soudruha GilEstela. Trnka byl skutečný génius-vizionář a vidět v jeho Ruce modelovou agitku o údělu umělce v totalitním režimu je krátkozraké. Interpretace, která chápe Ruku jako metaforu kapitalistické společensko-ekonomické formace, je myslím Trnkově intenci práva. (06.07.2013)

Film jsem viděl již několikrát, ale až teď jsem si uvědomil, že jsem ho zapomněl ohodnotit... Co k tomu říci??? Myslím, že celý film se dá charakterizovat asi takto: Jedná se o nádhernou ukázku toho, jak se dá obrazem říci víc než pomocí tisíce slov. Film je temnou výpovědí o nelehkém životě umělce v totalitním státě. Vzhledem k tomu, o jaký typ filmu se jedná, nebudu se tu rozepisovat o příběhu. Ovšem musím říci, že při závěrečné scéně se mi vybavil krátký úryvek písně Karla Kryla Pochod Gustapa: "A když ho vodstřelí, po smrti dáš mu řády." V tomto případě našeho hrdinu sice nikdo neodstřelil (veškeré zlé věci si nakonec díky svému strachu z Ruky přivodil sám), nicméně je zde krásně vidět, jak dokáže totalitiní propaganda všeho využít. I po smrti může člověk dostat vyznamenání, která nechce, od lidí ke kterým se nikdy nehlásil... (07.03.2012)