T2 Trainspotting

Asi bych měl být přísnější, ale mám pocit, že (reálně) to o moc lépe zpracovat nešlo. Dějově už to samozřejmě není taková atomovka jako předchůdce, ale v podstatě všechny ostatní jeho stěžejní devizy najdeme i zde - se svými rolemi dokonale sžité herce, Boyleovu zběsilou videoklipovou režii a správně řízný rozmanitý soundtrack, dodávající scénám kýženou atmosféru a energii. A nakonec vlastně i nějakou tu (nenásilnou) reflexi dnešní doby. Míra nostalgie, melancholie a sentimentu je na velmi snesitelné úrovni, vtipných, zábavných a silných scén nabízí T2 rozhodně nadstandardní počet (hodně z nich je kupodivu věnováno Spudovi). Určitě nelituji, že tenhle sequel vznikl. A už vůbec ne toho, že jsem ho viděl, přestože síly a filmově-historického významu svého předchůdce (podle očekávání) nedosahuje... 70 % (18.02.2017)

Svět se mění, i když my ne.....děkuji ti Danny, normálně jsem brečel. Nemám slov, už jsem to viděl asi 20x. Pro někoho prázdné a nostalgické, mě to chytlo za srdce, vytáhlo z depresí, poslouchám soundtrack pořád, herci naprosto úžasný. Johny Lee Miller je neskutečný řízek a z Begbieho šel strach v každé scéně, Boyle je vizuální machr, který má neskutečný cit pro detail a kompozici obrazu s hudbou. V kině jsem brečel, brečel štěstím. Jeden z nejsilnějších a nejdokonalejších návratů filmové historie. Dokonalý film, který dělá čest svému předchůdci, dělá čest hercům, divákům a dělá čest těmto skvělým postavám. Pro mě film desetiletí. (26.02.2017)

Lust for Life! Život jako spirála, ve které s úsměvem na rtech vzpomínáte na historky z nespoutaného mládí a pokud se nepoučíte z chyb, uděláte je znova. Třeba že nejdřív je tu příležitost a potom přijde zrada.. Audiovizuální rauš, v němž je deziluzní současnost metadonem a po pár tónech Born Slippy se nostalgické propojení stává čistým heroinem. Vyčítat tenhle tvůrčí záměr geniálnímu klipaři Boyleovi je stejně pošetilé, jak vštěpovat Francisi Begbiemu zásady buddhismu.. Apropo, Rentonův monolog „Choose life“ se dá směle přirovnat k tomu Edwarda Nortona ve 25.hodině.. (02.05.2018)

"T2: Trainspotting." Sequel k filmu, ktorý vo mne vyvolal skutočne veľmi rôznorodé pocity a patrí medzi filmy, ktoré by som si už druhýkrát nepustil. A hoci si myslím, že "Trainspotting" je reálne lepší film, tak tento by som ohodnotil ako film, ktorý na mňa urobil lepší dojem a páčil sa mi viac. Možno je to trošku zvláštne, no kým v prvom filme bolo veľa desivých a špinavých momentov, tak sequel ich pár má, no nie sú už také silné a tak intenzívne spracované. Už tu nemáme veľké množstvo scénok závislosti na heroíne a s tým súvisiacou experimentálnou kamerou, no viac sa sústredíme na udalosti, ktoré nasledujú po tom, čo sa Mark rozhodol svojich kamarátov okradnúť a vziať peniaze z akcie. Takže je film úplne iný a pritom súčasne to zapadá na svoje miesto a prináša uspokojivé pokračovanie. Myslím si, že všetko ostalo dopovedané a dokonca si myslím, že sú tu momentky, na ktoré nikdy nezabudnem. Napríklad hudobná improvizácia medzi Markom a Simonom "No More Catholics Left." Ak sa nezačnete smiať, tak nerozumiem. Rovnako sa mi aj páčia momentky so Spudom. Ten nemal v prvom filme moc veľkú rolu a myslím si, že tu sa dočká skutočne zaujímavých scénok, ktoré stoja za to. Najmä už len s tým, že sa z neho prekvapivo stane spisovateľ. Ako sa hovorí, závislosť sa dá poraziť tým, že si treba nájsť nejakú novú. Niečo, čo nás bude napĺňať. A to je podľa mňa dobrý odkaz. Tento film sa už odohráva proste v úplne inom svete. A možno to spravilo, že na mňa urobil lepší dojem. Ešte by som mohol spomenúť Begbieho. Ktorý bol časovanou bombou v prvom filme a zloduch v tomto, no súčasne sa mi páči jeho rozlúčka so svojim synom. Dáva to pár pekných momentiek aj jemu. Čo sa mi ešte aj páči je, keď v rámci čítania príbehov, ktoré začne Spud spisovať, dočkáme sa aj pár scénok z prvého filmu v rámci spomienok do flashbackov. A funguje to. A čo sa kamery týka, myslím si, že aj tu sa dostane pár skvelých experimentálnych momentov, ktoré vyzerajú skvele. Či už Spudov tieň, alebo záverečná scénka v Markovej izbe. Mimochodom tá jeho tapeta na mňa vždy pôsobila jemne desivo. Najmä v spojení s tým zeleným kobercom. Hodnotenie: A- (03.09.2017)

Jsem doma. ___ Syntéza mezi oběma částmi, kdy z Porna (knižní název perfektního literárního pokračování) - které je více než dvakrát obsáhlejší - zbyla jen trocha (kostra ohledně návratu Rentona do Edinburghu) a ze všech košatých peripetií z možného natáčení lechtivých videí, hereckých castingů apod. není vůbec nic - jen se tu řeší místo toho stavba bordelu. Ale to je jen povzdechnutí jakožto čtenáře obou knih. Jako diváky mne návrat samozřejmě potěšil a to, co děj přináší má hlavu a patu a celé je to neskutečně prosycené nostalgií (kterou podtrhuje častý prostřih se scénami z prvního dílů) a povzdechnutím, že ani dvacet let toho vlastně nemusí moc přinést resp. odnést. Perfektní je vizuální stránka filmu, Danny Boyle je režijní machr s citem pro každý záběr (podtrhuji každý) a často jsem si liboval, kam si tu kameru dokáže nechat usměrnit, ten vizuální cit a tím divákův požitek je skvostný. Co mne ale lehce zklamalo je soundtrack, tedy - ani ne tak výběr písní, ale občasná práce s nimi. Často jde jen o úseky a u některých mi vyloženě chybí, aby hrály déle a mohly vyniknout společně s obrazem. Hudební střih je často usekne / mixuje s něčím jiným a taky zde zcela chybí nějaká absolutně ikonické pasáž při spojení hudby, textu a obrazu. Opakuji, ikonická. Výborných scén je i tentokrát spousta. Celek je prostě neutěšenou a nostalgickou podívanou, která nikam nespeeduje, ale pozvolna dává nahlédnout do osudů postav, které filmově definovaly devadesátá léta. T2 Trainspotting této pozice ve své dekádě bohužel nedosáhne, ale zbytečný není. Ostatně, vybrat si můžete sami jinak... (16.02.2017)