Popelka

Kreslíř, inovátor, režisér a zejména producent Walt Disney už stál v čele animačního studia v Burbanku, když vznikaly postavičky jako pes Pluto, myšák Mickey, kačer Donald, kolouch Bambi nebo slůně Dumbo. V roce 1950 v jeho studiu vznikl i barvami hýřící známý příběh o Popelce. Má šanci oslovit také dnes, i když někteří diváci na nejznámější tuzemskou verzi „s oříšky“ prostě nedají dopustit. Pohádka doplněná o líbivé melodie a hudební čísla disneyovsky roztomilých zvířátek je typickým produktem továrny na kreslené sny. Jen, co se otevře barevnými kresbami prozářená kniha, vypravěč spustí nestárnoucí příběh, kterak krásná dívka musí odolávat trpkému údělu služky ve svém vlastním domě. Nakonec ji ke štěstí nepomůžou ani holoubci natož kouzelné tři oříšky, za vším totiž stojí čarovný proutek kouzelné kmotry. Princ na rozdíl naší nadčasové verze od Václava Vorlíčka nedostane prakticky žádný prostor, jeho minuty na scéně mu berou Popelčiny myší kamarádi, kteří se až na příliš velké stopáži snaží o komické vsuvky či přelstění kocoura Lucifera. Milý humor v tradičně naivním hávu padesátých let tak přebíjí momenty, které dětský divák nemusí tak úplně skousnout – třeba když jsou z Popelky bez servítků strhávané části šatů. (27.01.2013)

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)

Naprosto úžasná podívaná.Krásná animace, skvělé dialogy, roztomilé postavičky (hlavně myšky krásně hláškujou).Prostě překrásná pohádka ze starý Disneyho školy, která má neuvěřitelné kouzlo a doslova šarm, o čemž si drtivá většina dnešních animáků může nechat jen zdát.Dneska sem na to náhodou po letech narazil a uvědomil jsem si, že je na čase oprášit Disneyho pecky z 50.let, páč se na ně prostě krásně kouká.95%. (17.03.2013)

Po všech stránkách příjemná podívaná s animací, jež stále dokáže okouzlit, a s jednoduchým příběhem okořeněným nezávadným humorem a honičkami myší a kocoura Lucifera, které se očividně inspirovaly u Toma a Jerryho. Překvapila mě (na poměry disneyovek určitě) lehce erotická scéna ranního oblékání, při níž Popelku vidíme sice zezadu a "jen" od lopatek výš, nicméně je nahoře bez a bezstarostně si přitom prozpěvuje. Zřejmě aby si také tatínkové v kině něco užili. (08.08.2015)

Toto jednoduché kreslené prevedenie Popolušky od Disneyho má niečo do seba. Samozrejme, porovnaniu s naším českým "originálom" sa nedá vyhnúť. Pri tom mi tu mnoho vecí chýba a spievajúcich zvieratiek je zase príliš. Ale je to pre deti, tak nech tam sú. Za mňa, aj v porovnaní s inými animákmi tej doby, iba priemer, aj kvôli príliš rýchlemu záveru. A tiež mám aspoň dôvod na Snehulienku z ešte staršej doby, ktorej nahrávku skladujem v rekordéri už vyše dvoch rokov. (17.02.2017)