Prosperovy knihy

Ve všech těchto odlišných oblastech se filmový či fotografický obraz mění z okna rozevřeného do znázorněného světa v plochu, na níž se jedna obrazová vrstva skládá na druhou nebo vynořuje z druhé a vytváří tak kolážové efekty, které spíše než efekt hloubky prostoru navazují efekt tloušťky obrazové plochy a vzájemnou koexistenci, kdy je střih vnesen dovnitř obrazu a prostoru za účelem vrstvení či klíčování významů. Neb vázáním listů vzniká kniha, stejně jako chronologií stran a namáčením brku do kalamáře, když dojde roztřesené ruce v návalu inspirace inkoust či dech. Love it. (01.08.2008)

"Renesanční sbírky měly ukázat spojitost přírodních a uměleckých forem, přechody mezi zázraky přírody a lidskými výtvory. Kunstkomora tak podávala plastický obraz světa v jeho mnohosti a šíří, podle principu přírodní filozofie a magie, že 'vše je obsaženo ve všem' (omnia ubique)". (popiska v Umprumu) Greenawayovy filmy jsou touto kunstkomorou, v níž se mikrokosmos autorovy umělecké vize obtěžkané tolika vnitřnímy obrazy temnou komorou projektuje v makrokosmos barokně přetékající mizanscény, kunstkomorou, která chce říct vše a která skutečně říká vše: nestačí jeden filmový obraz, superpozice obrazů zdvojuje listování knihou, která je definitivním výčtem všeho vědění - u Greenawaye jsou filmy třeba nahlížet jako přirozené přecházení knihy ve film a naopak, jelikož písmo a vědění mohou být v každém okamžiku estetizovány a obrazivost kdykoliv pohlcena alchymií slova, jež 'bylo na počátku' všeho a z něhož se zrodil i autorův manýrismus, v němž se jediná esence božího demiurga - režiséra manifestuje zdaleka nejen sedmerem svobodných umění, ale všemi uměleckými formami v dosahu ducha klasiky. (27.03.2023)

Prosperovy knihy jsou mým teprve druhým setkáním s Mistrem. Možná by to bylo i pět hvězdiček, ale dostala se ke mně verze s naprosto příšerným obrazem z videokazety. A protože Greenaway stojí na vizuálnu (i když zde mi to přišlo jako kompilace tance, baletu, poezie, divadla a erotiky v jednom), nemohl jsem si to užít tak, jak bych chtěl. Ale jak někde vyjde DVD, dám si to určitě ještě jednou... EDIT: nakonec jsem DVD sehnal a dal si Prosperovy knihy jeste jednou. Naopak musím jít s hvezdou dolu.:-( (25.09.2007)

Kdybych Shakespearovu Bouři neznal, asi by se mi ve filmu oriantovalo dost těžko. Ale ono to není ani tak podstatné - surreálné výjevy nemyslí na minulost ani budoucnost a ač jde teprve o druhý Greenawayův film, co jsem viděl, mám pocit, že právě to je jeho trademarkem - výtvarné řešení každé scény a její okamžitý účinek. Co se dekadentních shakespearovských adaptací týče, nicméně vede Titus od Taymorové, který dokazuje, že podobného efektu lze docílit i bez zbytečné dezorientace a ztráty (nebo spíš odmítnutí nalezení) nitě. V druhé polovině, když jsem si na styl filmu zvyknul, už mě pak moc nepřekvapoval a spíš jsem jen čekal, až už skončí - což je asi nejhorší, co se mohlo stát a po začátku, kdy jsem byl vyloženě fascinován, mě to mrzí. (05.08.2013)

Po druhom filme v poradi od Greenawaya (prvou nemilou skusenostou bol The Cook the Thief His Wife & Her Lover) som siahol z jedineho dovodu - o hudbu k nemu sa ako inak postaral Michael Nyman. A opat sa potvrdilo, ze som sliapol uplne vedla. Preco? Pan reziser ponuka vizualne obzerstvo najhrubsieho zrna, ktore vsak pre normalneho divaka je len znoskou vulgarnej erotiky, cikajucich chlapcekov a prazdnych obrazov. Totoze ma byt adaptacia Shakespeara? Na mieste Williama vyleziem z hrobu a Greenawayovi dolamem ruky-nohy a nieco odfiknem... Spocitane a zratane... Budem si nadalej vychutnavat skvele minimalisticke hudobne kreacie Michaela Nymana, ale filmom jeho kolegu Greenawaya davam definitivne zbohom. (23.12.2007)