Jen 17

Nuž, taktiež forma zárobku. Neviem čím to je, ale zatial čo som videl film o nynfomanka, tak bol z francúzskej dielne. Čajka si niečo vyskúšala, chcela viac, zapáčilo sa jej to a už to išlo. Nie nadarmo sa hovorí, že kto ochutná niečo lepšie, do horšieho už nechce ísť. Pekne vystavaný dej, s pútavým úvodom do deja, zlomom, úpadkom a sľubný, záverom. Nie nejak zbytočne naťahované, ale bez väčšej emočne vypätej scény, ktorá mi tam jednoducho chýbala. Nezvrhlo sa to, postavy ostali v medziach scenára, možno ten záver bol prekvapivejší ale rozhodne nie neočakávaný. Ako bolo povedané, experimentovala. A mala chuť v tom aj pokračovať. Je to len o psychológií a ponímaní toho, čo je správne a čo nie v danú chvíľu. 3 z 5 (09.06.2014)

Každá na to myslí, ale jen málokterá to zkusí. No, nevím, zda tato myšlenka pronesena zkrze postarší deux ex machina v závěru filmu, uspokojí potřebu diváka po vysvětlení. Ženská sexualita je opravdu něco neuchopitelneho (tedy určitě pro muže), a Ozon si s ní jako scénárista vůbec neví rady. A tak raději první půlku filmu sleduje hlavně nahé anorekticke tělo hrdinky, což dost nudí. Během těch souloží jsem spíše uvažoval, jak se ta holka rychle naučila všechny ty sexuální praktiky. Asi podobný talent jako hrdinka Padesáti odstínů šedi, a docela se mi zdá, že tento film je jen jeho artovou variací. (03.11.2016)

Schválně jsem si v kině dal za sebou dva provokativní snímky poslední doby, Vlhká místa a Jen 17. A mohu říct, že o co víc mě Vlhká místa zklamala, o to víc mě tento snímek potěšil. Provokace a kontroverze tu naštěstí nestojí v centru, jsou jen doplňkem skvěle vystavěného psychologického příběhu. Zatímco Helen z Míst je podivnou postavou, která vás už po deseti minutách začne šíleně iritovat, Isabelle (jistě i díky neuvěřitelně kouzelné Marine Vacth) je podivnou postavou, která vás zajímá a příjemně provokuje celých 95 minut. V jejím úsměvu je až cosi z Mony Lisy. Proč dělá, to co dělá? Proč jí nikdo nemůže pomoct? Co se to v ní odehrává? A je vlastně až tak velký problém, když mladá dívka dělá společnici starším pánům? Proč nám to připadá tak hrozně nemorální? Ozon natočil příběh v nejlepší tradici evropských uměleckých filmů -tichý, pomalý, ale báječně provokativní. Jeho pohled na ženy zbožňuju už od Osmi žen a stejně jako tam, i zde se vyplatí počkat na nenápadnou, ale o to krásnější pointu. (05.12.2013)

Charlotte Ramplingová má ve filmu štěk. Část podzim je pokusem o instantní porno s velkou dávkou emulgátorů. Zima se snaží o dramatickou vyhrocenost a jaro o náznak psychologického dramatu. Jenže jarní podíl na snímku je příliš nepatrný, Ozonovi se nepodařilo rozehrát naznačené tóny, které mohly za něco stát. Film zůstává zajímavým pokoukáním pro milovníky lolitkovské krásy. Ostatním nemá co nabídnout. (31.05.2015)

Prostě puberťačka evidentně hledá sama sebe, zkouší, riskuje, je zvědavá... naprosto normální v tomto věku, ovšem Isabelle ty svoje hranice velmi posouvá až na samý okraj prostituce a leckdy se i ona musela cítit zneužitá. Evidentně to nedělala pro peníze, pro své vlastní potěšení /teda já neviděla, že by si to nějak užívala většinou/, proč to dělala možná ani neví ona sama... prostě to bylo něco jiného než její běžné starosti s rodinou a školou. Jsou to velmi silné 3*, skoro až 4*, jsem dost na vážkách. Marine je rozhodně neskutečně přirozeně krásná, tím lépe se na film dívá. Trošku podivný mi přišel ale vztah s jejím bráchou... velmi otevřený a intimní, to se jen tak nevidí. (14.02.2014)