Jen 17

S panem režisérem máme takové tiché souznění. Jeho poťouchlý styl vyprávění mě baví, vybírá si témata provokativní, nikoliv však za hranou. Tím se výrazně liší od Larse Tiera, který ve mě vyvolává dojem nemocného člověka, který si vzal diváka jakou rukojmí a háže na něj všechnu vnitřní špínu, s níž se nedokáže vypořádat. Ukazuje zvrácenost nepochopitelnou až nereálnou (Antikrist, Nymfomanka, Prolomit vlny) Oproti tomu Ozon nastolí téma tak přirozeně a lehce, že nastolí otázky, ale nezanechá žádnou pachuť. (11.10.2019)

Ozon se tímto filmem pustil do zajímavého fenoménu, který zpracoval poctivým francouzským filmovým řemeslem, takže se na to dobře kouká, ale hledíce více pod povrch dojdeme k závěru, že se drží v mělkých vodách; v něčem je plytký, ve spoustě věcí nepřesvědčivý. Neřekne nám všechno (což by nemuselo být na závadu), ale těžko se chytají i jakékoli náznaky: Proč se krásná sedmnáctiletá Isabelle vlastně pustí do sex-byznysu? Je to z nudy, z mladického vzdoru, touhy experimentovat, nebo je to jen zoufalé hledání štěstí materiálně naprosto zabezpečené dívky s dobrým rodinným zázemím, přesto z nějakého důvodu nešťastné (psychicky nevyrovnané)? Je to kvůli penězům (ve filmu je jim věnován silný důraz; k čemu je potřebuje?), nebo kvůli ukojení její specifické sexuální úchylky, touhy dominovat, manipulovat? Protože Ozon nenabízí žádné vysvětlení, můžeme si pouze domýšlet vlastní teorie - čímž se ale vytrácí smysl celého filmu. Málo (nebo spíš vůbec) se věnuje vnitřnímu životu Isabelle (jejím problémům, touhám apod), zato velmi mnoho se věnuje jejímu tělu (což je z uměleckého hlediska fiasko, protože to zavání prvoplánovostí a v době snadno přístupného porna extrémní nekonkurenceschopností). Ještě plytčejší a nepřesvědčivější je Ozon v popisu praxe sexuální profesionálky: Popírá ekonomické zákonitosti byznysu, v kterém je jistě obrovská konkurence (jednou si řekne o 300e, jindy střelí požadavek na 500e - a ti chlapi bez problému solí), nezabývá se mechanismem získávání zákazníků (že má nějaký profil na internetu mi nestačí), bezpečnost je adresovaná jen několika banalitami. Nejzajímavější částí byl vztah k zákazníkovi Georgesovi, ale Ozon to docela zabil hloupým monologem jeho ženy v závěru filmu. La conclusion: Jednou se na tento film podívat dá, ale jinak je poměrně prázdný (srov. s Bunuelovou Kráskou dne, kde je sice méně nahoty, ale více všeho ostatního...). (06.09.2013)

Marine Vacth je jistě velice pěkná slečna a člověka baví se na ní koukat, nicméně mu je chvilkama až zle, když to vidí. Není to žádné veledílo, které by vás nějak oslovilo. Plyne si to pomalu svým tempem. Chvilku vás naštve a potom zase zklidní. Ničím však nijak zvlášť nepotěší. Je z toho hodně cítit taková ta francouzskost a určitě to stojí za to vidět. Jednou však stačilo a příště si musím pustit něco veselejšího. (07.11.2014)

Jedno se musí přiznat - Marine Vacth je půvabná a vyzařuje z ní " decentně vyzývavá " sexualita, z fleku by mohla být jednou z klasických bond girl minulosti. Na Marine je znát, že pracuje jako fotomodelka, umí dobře pózovat, nabízet se. Na rozdíl od jiných modelek je nesporně schopná podat nějaký herecký výkon, byť limitovaný. Na novou Marion Cotillard to zkrátka nevypadá. Tento typ dívek bývá u filmu hodně využívaný v mládí, v určitém věku obvykle z plátna mizí... Pokud jde o sám film - je zvláštní, že se mi chce opět psát o smyslnosti Marine... Ozon je nesporný profík, ale tenhle film k jeho nejlepším kouskům patřit nebude. Je to nedotažené, povrchní a psychologicky nevěrohodné. Srovnání s tematicky spřízněnou Buňuelovou Kráskou dne se logicky nabízí, Buňuelovi ale šlo evidentně o něco jiného a jeho film byl víc k zamyšlení, Jen 17 svádí možná tak k masturbaci... Ozonovi evidentně šlo o to zaprovokovat námětem nezletilé prostitutky ze spořádané středostavovské rodiny. Ve Francii, stejně jako kdekoliv jinde v západní Evropě je prostituce na nižší úrovni provozovaná obvykle narkomankami a jinou " spodinou", na té vyšší emigrantkami, které nemohou ztratit společenskou prestiž. Holka z lepší rodiny si zatraceně rozmyslí riskovat ztrátu morální integrity, která by mohla mít ničivý dopad na pracovní kariéru a stávající i budoucí rodinu. V Česko to máme jinak a ne náhodou bylo Česko ve své poslední fázi zlaté éry porna před zkázonosným příchodem internetu rájem pornoprůmyslu. Isabelle mě neuráží, ale ani pro ní a její chování nemám omluvu a nehledám složité významy tam, kde s největší pravděpodobností žádné nejsou. Můžete pochopitelně nekonečně dlouho debatovat nad rozervaným dívčím nitrem a hovořit o hluboké sondě do ženské duše, já budu přízemně v Isabelle vidět unuděného eurospratka, skvěle materiálně zabezpečeného, který nikdy díky rodinnému zázemí nepoznal skutečné problémy a tím pádem ani odpovědnost... Vzhedem k tělu Marine zůstávám na třech hvězdičkách, ale bez jakéhokoliv nadšení. Celkový dojem: 50%. (03.12.2013)

Každá na to myslí, ale jen málokterá to zkusí. No, nevím, zda tato myšlenka pronesena zkrze postarší deux ex machina v závěru filmu, uspokojí potřebu diváka po vysvětlení. Ženská sexualita je opravdu něco neuchopitelneho (tedy určitě pro muže), a Ozon si s ní jako scénárista vůbec neví rady. A tak raději první půlku filmu sleduje hlavně nahé anorekticke tělo hrdinky, což dost nudí. Během těch souloží jsem spíše uvažoval, jak se ta holka rychle naučila všechny ty sexuální praktiky. Asi podobný talent jako hrdinka Padesáti odstínů šedi, a docela se mi zdá, že tento film je jen jeho artovou variací. (03.11.2016)