Osmy

Po dlouhé době pořádná česká komedie s hrdinou sympaťákem, který krom, inkriminované opilecké příhody, má zkrátka nešťastný celý den, a každou situaci smolnou a zapeklitou. Chvílemi, v určitých situacích mi Ivan Trojan přišel jako Pierre Richard. I když ve vzduchu visí nádech dramatična, o čemž vypovídá i popis děje, pan Strach, zkrátka nedopustil toho, abychom se dočkali nějakých hořkých konců, dramatických linek, či jiných katastrof. Zkrátka úsměv vydrží od začátku až do konce. A to je přesně to, čeho je v novodobé české filmařské company nedostatek. Ty čtyři hvězdice dávám pouze za zbytečně nedořešené situace, které by mohly filmu pomoci, jak v délce, tak i k větší spokojenosti. (15.12.2014)

Na komediálním překvapení Osmy mi vlastně vadí jen jedna věc. Že neměla Česká televize dost odvahy na to, aby snímek i přes jeho nesmírné kvality procpala do kin. Nejen, že by film strčil hravě do kapsy většinu celovečerní konkurence svými kvalitami, bezchybnými herci a silnou myšlenkou. Ono by se mu to povedlo také hodně povedeným retro vizuálem, o němž se většině tuzemských režisérů ani nezdálo. Takhle humorně našlapanou komedii s prvotřídním timingem by navíc česká kina opravdu potřebovala. No nic, jejich škoda. Takhle si můžeme jeden z nejpovedenějších českých filmů roku vychutnat (téměř) zadarmo ve vašem obýváku. (22.12.2014)

No konečně. Epstein se tentokrát dobře vyspal (a vypsal) a je vidět, že Trojanův osvědčený "něžný zmatkař" v úderné "povídkové" formě sedí scenáristovi výrazně líp, než když má tvořit nějaké hlubší příběhové kejkle (Signál bolí dodnes). Rozjezd je trochu žánrově nejasný, ale na pomezí bakalářské etudy a normalizační deprese nakonec nezůstávají Osmy přehnaně dlouho a jasně si vytyčí za úkol vydestilovat ze všech (i těch nejtemnějších zákoutí tehdejšího režimu) aspoň špetku té legrace. Trojan ladně proplouvá situačním humorem a kličkuje mezi povídkovými karikaturami (o nikom nic pořádně nevíme), aniž by se výrazně zaškobrtnul. Do karet mu přitom moc nehraje fakt, že je film pomyslně časově ohraničen a díky tomu se množství náhod a nehod zdá poněkud neuvěřitelné (na jeden den trochu moc!), na druhou stranu to do sebe všechno relativně zapadá a jednotlivé scény dramaticky fungují i bez kontextu těch dalších. Celkově hodně příjemně strávených 80 minut, kterým by slušelo i to plátno. Palec nahoru za oživení Josefa Dvořáka, který s věkem herecky zraje jako víno a odpustíte mu i ten Vodafone. A druhý palec nahoru za scénu s prasklou trubkou a zdevastovaným bytem, kde se hrdinové brodí v normalizačních hov*ech svých a doslova i cizích. 70-80%. P.S. Brainstorm zůstal nepřekonán, na to se bude muset Epstein vyspat ještě líp ;) (25.10.2014)

Fraška z doby normalizace mě překvapila. Nečekala jsem, že někdo u nás dokáže zvolit tenhle žánr pro popsání právě té nejšedivější možné doby. Stalo se. Jenomže mi to úplně nesedlo. Postavy sice byly dobře napsané a charakterizované, nebyly to žádné šablonovité figurky (nejsympatičtější mi byla Stivínová), ale laciný mi připadal příměr, že ta doba stála za hov… a že se všichni museli brodit ve srač… podpořeno prvoplánovým zobrazením prasklé kanalizace a splašků, ve kterých se musí hlavní hrdinové brodit i reálně. Na druhou stranu, na televizní a český počin je to hodně dobré. (21.11.2017)

„Aspoň v tomhle nám nelhali …“ Absurdita totalitního režimu dotažená s vtipem a nahledem do naprosté dokonalosti. Člověk žijící pod neustálou hrozbou toho, že bude potopen v totálních s…ách, je tam nakonec vinou vlastního neuváženého činu skutečně vržen a pak už se to na něj z potrubí valí ze všech stran … Pro půlku národa se okamžitě stává hrdinou, pro tu druhou padouchem. On sám se snaží jen se v tom neutopit. Režisér Jiří Strach opět prokázal svůj cit pro filmařské řemeslo, schopnost dokonale zpracovat jakékoliv téma a vybrat si pro svůj záměr ty nejlepší herce i pro ty nejmenší role. Vynikající černý humor v českém podání: „Vadilo by Ti moc, kdybych jezdil s multikárou? … Tak já jim to podepíšu … - Budou Ti ji půjčovat i na víkendy?“ (15.12.2014)