Bez kormidla

Po shlédnutí mám celkem smíšené dojmy. Film si hraje na příběh o otci, který tragicky přišel o svého syna a snažil se s tím bojovat. Později pak pochopí, že i na této události byla jedna pozitivní věc a to synova tvorba, která ho vytáhla mezi lidi a vystupování. Tam se seznámí s dalším kytaristou a začíná další minipříběh o o pozvolném založení kapely se vším, co k tomu patří. (SPOILER: Děj nabírá jiný směr, když se dozvíme, že jeho syn nebyl nešťastnou obětí přestřelky, nýbrž samotný útočník, který zabil 6 studentů. Najednou se vysvětluje počmáraný hrob i nenávistné chování jeho přítelkyně.) Film má spád a rozhodně jsem nečekal podobné rozzuzlení ani poněkud smutnější závěr. Přesto to na mě působilo, jako hudební drama a v žádném případě komedie. Nebo se snad někdo zasmál? Nejsilnější stránkou je rozhodně scénář, který si nadprůměrné hodnocení zaslouží. 75% (09.07.2015)

Malý a poctivý film, který si na nic nehraje. Silné téma, které je výborně uchopeno a s lehkostí odvyprávěno. Netlačí se zbytečně na pilu, postavy se nechovají přehnaně. Ba naopak a výborné obsazení tomu jen nahrává. Místy sice plno divácky vděčných scén, ale fungují a s pomocí opravdu výborné hudby se to odpustí. Žádná přeslazená limonáda, právě naopak emočně velmi silný snímek, který u srdíčka pohladí, ale i zabolí. 8/10 (24.11.2021)

Na tento snímok som narazil úplnou náhodou v lietadle (skutočne nechápem kam ako sa Emirates dostanú k toľkým novým a aj mnohým málo známym filmom) a tak boli moje očakávania len minimálne. Otvorene priznávam, že ma film chytil od prvej minúty a po jeho skončení som bol viac než spokojný. Originálny námet je zapracovaný do prepracovaného deja a viacerých zápletiek, ktoré sú doprevádzané krásnou folkovou (a rockovou) hudbou. Postavy sú autentické a herecké výkony viac než solídne. Mne osobne imponoval predovšetkým Billy Crudup v roli trúchliaceho otca. Film navyše ponúka divákovi obrovskú morálnu dilemu a núti klásť si otázky, na ktoré len málokto pozná tie správne odpovede. Občas je skutočne ťažké vysporiadať sa s tragédiami, ktoré nám život predostrie a častokrát si musíme pomôcť samy. Nie však preto, že by nebolo nikoho, kto by bol ochotný pomôcť, ale preto, lebo to nikto iný nedokáže. Pokiaľ sa nemýlim tak je tento film režisérskym a scenáristickým debutom Williama H. Macyho, ktorý dokázal, že jeho talent a umenie sa neobdzedzujú len na herectvo. Ja osobne film doporučujem, avšak treba mať na pamäti, že ide o pomerne depresívny snímok, ktorý nám však dokazuje, že aj keď nám je najhoršie, vždy je tu nádej. Neočakávajte však žiaden veľký happy end a pokiaľ nemáte radi folkovú hudbu (alebo hudbu obecne) tak radšej zvoľte iný film. (26.03.2015)

Další z filmů, v kterém jsem se málem utopil. Nevím, zda-li jsem sledoval jiný film než ostatní, nebo jestli se ostatní recenzenti bojí napsat "natvrdo" o čem vlastně je, nebo zda pouze já cítím z tohoto filmu něco jiného než většina. Ten film dle mého názoru není pouze o hudbě, hudba je zde jako lék tišící bolest, kterou způsobil Joshův těžko pochopitelný a neomluvitelný čin. Ten čin dolehl samozřejmě nejvíce na jeho nejbližší , kteří se z jeho následky musí vyrovnat ( matka si najde novou lásku a naplní si svůj život životem novým,  přítelkyně z jeho činu obviní rodiče a jejich špatnou výchovu a otec začne pít a ignorovat   okolí ). Teprve hudba však ukáže otci, jaký jeho syn ve skutečnosti byl. Že to nebyl žádný Manson, ale citlivý kluk, který se nedokázal vypořádat z životem a který k tomu zvolil nejhorší možný způsob. Otec v synových věcech našel částečnou odpověď - jeho hudbu. Tu hudbu nabídl, zpočátku anonymně, posluchačům aby nakonec neskrývaně řekl, že je od jeho syna, kterého právem může hodně lidí nenávidět. V hlavě mě utkvěl jeden dialog mezi prodavačem hudebnin a Samem :  "všichni byli něčí dcery a synové, ale on byl můj syn" . Závěrečnou písní, kde přiznal kdo ji napsal, již nechal na rozhodnutí ostatních jak se postaví k tomuto smutnému činu. Odvrhnout něco krásného pro jeden neuvážený čin , nemusí být vždy nejlepším řešením . (23.07.2023)

Vlastně se jedná o poměrně malý film ze života jednoho obyčejného člověka, který je součástí tohoto světa, stejně tak jako já nebo i ten, kdo zrovna čte tento komentář. Každopádně právě ta lidskost, se kterou William H. Macy natočil tento film, dělá z tohoto filmu zasloužený unikát. Hudba je naprosto parádní a Billy Crudup spolu s Milesem Heizerem se v něm vysloveně předvádí. Nečekané mini role v podání Laurence Fishburna a nebo samotného Macyho pak zaručeně udělají radost. Pro mě osobně je pak hodně fajn vidět, že v americkém filmu si v americkém baru chce někdo konečně také objednat pšeničné pivo. Billy Crudup má velkej palec nahoru. Pochopil, že se po něm dá líp nalejt, jak po klasickým Budu Light. A možná mu i chutná, to už nám nevysvětlil. Co nám ale vysvětlil, tak jeho život po smrti svého syna. A závěrečnou scénou přidal korunu, která za jeho dosavadním životem vytvořila pořádně tlustou čáru. A byla radost tak vypjatý závěr sledovat. Přirovnal bych to třeba k Whiplash a kvůli němu jsem pomalu nemohl ani spát, jak jsem byl pln emocí. Tady to vidím podobně. (17.07.2015)