The Frame

Winanse zbožňuju od prvních minut jeho předchozího filmu Ink, který je vpravdě geniální pro mou osobu, mnohé věci zde jsou stejně kvalitní (a někdy i lepší), například neskutečně geniální kamera, která je tak dobrá, až jsem si v některých místech přál, ať postavy začnou vypouštět dialogy a nechají mluvit jen záběry, absolutorium si zaslouží i hudba (i když ničeho tak uhrančivého, jako rytmus raz, dva, tři, čtyři se tu nedočkáme). Jenže k tomu by se mnohem víc hodila snová a trochu mysteriozní atmosféra, ta se tu obtěžuje zjevit až na pár minut v závěru, službu medvěda brtníka tu totiž odvádí dost podivné zasazení do současnosti s postavami, které se navzájem neznají jako reálné osoby, nýbrž jako postavy ze seriálů. A to ze seriálů, na které bych nikdy nekoukal a jestliže je děj složen za A) příběhem jedné postavy, za B) příběhem druhé postavy a za C) příběhem společným, je pro film vlastně obrovským uznáním, že je dobrý, když jsou dějové linie A a B tak přihlouplé, špatným způsobem naivní a všeobecně docela nezajímavé (i když třeba kolega Madsbender to považuje za jasný záměr a důkaz tvůrčích kvalit). Je to velmi povedené, ale bohužel se potřebná atmosféra dostaví až v samém závěru dvouhodinové stopáže. Vesmírná vydra s chapadly se bohužel nedostaví vůbec. (07.05.2015)

No ty vole! To je asi tak, jako když nastoupíte do vozítka jakési dětské atrakce a po chvíli zjišťujete, že svištíte střemhlav dolů na horské dráze, jakou nemají ani v Six Flags Great Adventure. Akorát ten dojezd mohl být možná trošku kratší, ale zase je otázka, jestli nebyl vlastně nutný k tomu, aby se divák po té ráně pěstí mezi oči aspoň trošku vzpamatoval a následně teprve upadl do milosrdného kómatu. (03.02.2015)

Hovoriť o The Frame ako midculte je podľa mňa unáhlené a neoprávnené. Vo svojom najnovšom filme Jamin Winans celkom zámerne chybuje a dramaturgické trhliny v narácii a logike príbehu dokonca vystavuje divákom na obdiv. Jasne a zrozumiteľne vybudovaná metafikcia o mužovi a žene, ktorí sa snažia uniknúť zo svojich umelých svetov, riadených akousi vyššou mocou sa úmyselne podriaďuje melodramatickej vykonštruovanosti televíznych seriálov (ktoré reflektuje v prvom i druhom pláne). Výsledok, balansujúci na hrane neuveriteľnej romance a fantazijného thrilleru je preto dômyselným zrkadlovým postmoderného veku a tak trochu satirou súčasného diváctva, ktorej nemožno veriť ani nos na tvári. Zároveň sa tu Winans začína prejavovať už nielen ako umelec, ale i teoretik, ktorý opäť obracia pozornosť k základným stavebným kameňom filmového rozprávania - nosným naratívnym prvkom sa tu stáva predovšetkým kamera a záber, ktorý znovuzískava významovosť. 100% Soundtrack. Viac som sa rozpísal v The Frame - Každému jeho seriál. Videné 3x a absolútne nadšenie. (14.01.2015)

Atypický zážitok, tobôž z rýdzo nezávislej produkcie. Winans je fyzik, technik a obrazotvorec, čo sa týka vizuálnej synergii a citlivosti strihu. Prednáša mimoriadne štýlový, nesúvislý nárazník v medziach jak filmografie, tak seriálománie. Je na škodu, že tak, ako sa dostáva nad akýsi direktívny rámec, zlyháva vo vedení hercov. Ťažko potom vysvetlíte autorsky vysokú ambíciu, Jaminovi by som odporučil v tejto oblasti viac nahliadnuť k tvorbe Andreja Tarkovskijho, pretože aj tak netradičný komplot akéhosi spirituálneho krimi si zaslúži rafinovanejší cit. Taký, kde si odmyslíte logicky-nelogické útržky deja. I tak, spokojnosť. (24.01.2015)

Je to hrozně nekoncepční, nejednotný a tím pádem zmatený. Buď to mělo mít ráz první cca poloviny filmu, nebo té druhé, mysteriózní části. Bohužel je to nějak divně naroubovaný a podle mě i zbytečně dlouhý. Kdyby chybělo prvních 30min, vůbec ničemu by to nevadilo. A právě kvůli tomu dávám nižší hodnocení, protože jako celek se mně to nelíbilo, byly tam dobrý a zajímavý nápady, ale pořád jsou to jen fragmenty. (14.09.2015)