Případy 1. oddělení

"Jedno vám ale řeknu, ten chlap už seděl" - "A jak jste na to přišel?" - "Když se na to podíváte - jednou klasicky, jednou orálně, ten si nevybírá..." V tomhle dialogu je shrnut hlavní problém téhle české kriminálky, která je jinak na poměry docela slušná. Chybí zkrátka logika, dedukce nemají tu sílu, jakou mají kriminální seriály mít. Přitom problém není v námětech - ty jsou dost slušné. Zpracování je takový lepší tuzemský standard - kamera není zajímavá, ale ani nijak tristní. Jen vás to prostě neposadí na zadek. Herecký výkony člověk od člověka - hlavní role ujdou (jen Vetchému a Vladykovi to moc nevěřím), s vedlejšíma je to znatelně horší. Pozitivum je, že Případům 1. oddělení nechybí taková ta správná špinavost - hodně tomu nahrává výprava a pak - hlavní postavy nejsou žádní übermani, ani velcí myslitelé, většinu pachatelů nakonec dopadnou kvůli osvědčeným postupům a zkušenosti. Celkově je to zatím docela příjemné, místy i napínavé. Hlavní výtky, které zaručují nemožnost poměřování se zahraniční (anglo-americkou, severskou) konkurencí, jsou zhruba tři: zmíněná zkratkovitost namísto dedukce, prázdné dialogy a neschopnost skládat děj pomocí střípků informací (Když detektiv sedí celou noc v kanclu a sbírá informace ze složek, člověk by čekal, že kamera, která tohle počínání sleduje, bude do těch složek najíždět, zdůrazňovat určité informace, které budou pro vyřešení případu nakonec klíčové atd. Namísto toho se dočkáme jen prostřihů na unavenou tvář policajta, snímanou z různých úhlů, abychom pochopili, že má těžkou fachu a skutečně tam strávil onu noc. To prostě pro vyprávění není zajímavý.) Ale sleduje se to fakt dobře a tvůrcům není možný nedržet palce, aby nastavenou lajnu udrželi a třeba i překročili. (23.05.2014)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

Konečně! Český seriál, který není horší kopií zahraničního formátu. Případy jsou autentické a tvůrci jsou dostatečně sebevědomí, aby se nebáli zvratů a leckdy vás donutili politovat i toho kriminálníka. Jestli bych na něčem doporučila zapracovat, tak to je představovat postavy detektivů častěji jako něco víc než jejich profese. A nějakou důležitější ženskou postavu bych prosila. (30.03.2015)

Nejlepší český krimi seriál, který jsem doposud viděl. Jsou slabší díly, ale je více těch kvalitních. Výborně zahrané od nenáviděného Korejse, mistra Vetchého nebo Víti. Každá postava měla svou pozici a prostor, i takový Polívka, který hrál zkušeného policistu, který si jede svůj systém, neměl chybu. Po velmi dlouhé době tleskám tvůrcům, protože tohle je přesně to, kvůli čemu tu TV klidně zapnu. Netočit zbytečné seriály, které to jsou, nemusím snad ani jmenovat a radši natočit dalších klidně několik desítek dilů. Pár připadů jsem znal ze čtení novin nebo jsem o nich slyšel, pokud jsou všechny podle pravdy nebo ne, na to nehledím, protože tu šťávu, občas napětí a výbornou hudbu takový detail nikdy nezvrátí. (22.10.2016)

Z české televizní tvorby jsem už roky velmi otrávená, až tak, že mi Případy 1. oddělení během své televizní premiéry utekly. Díky výbornému hodnocení tady na Čsfd jsem seriálu ale dala šanci a musím říct - wow. Sebevědomě napsané, autentické a herecky bravurní (všichni z týmu jsou velmi fajn, ale moji oblíbenci jsou Bolek Polívka a Petr Stach). Seriálu samozřejmě ohromně pomáhá, že vypráví o skutečných případech a popisuje opravdovou práci policistů. Díky tomu se tak musím pánům z opravdového 1. oddělení poklonit - jejich práce opravdu není jednoduchá a vypadá to, že jsou to profíci na pravém místě. Líbí se mi i to, že se nevyšetřují jen vraždy, ale například i série znásilnění nebo vydírání, což je hodně osvěžující. Přemýšlím, co vytknout... production values nemůžu, protože seriál se opravdu snaží o realismus, takže se jezdí ve škodovkách a policajti sedí v ošuntělé kanceláři. Co by sneslo zlepšení, to jsou postavy hlavních hrdinů - jsou sice charakterově odlišní, ale v jejich osobních životech nedochází k žádným velkým dramatům (což je škoda, protože s tímhle obsazením by šlo dělat hodně). (29.03.2015)