Případy 1. oddělení

Konečně! Český seriál, který není horší kopií zahraničního formátu. Případy jsou autentické a tvůrci jsou dostatečně sebevědomí, aby se nebáli zvratů a leckdy vás donutili politovat i toho kriminálníka. Jestli bych na něčem doporučila zapracovat, tak to je představovat postavy detektivů častěji jako něco víc než jejich profese. A nějakou důležitější ženskou postavu bych prosila. (30.03.2015)

Nebojím se říct, že to co The Wire udělal pro policii v USA, dokázaly Případy 1. oddělení pro Policii ČR. Samozřejmě je třeba dodat, že The Wire šel ještě podstatně dál, ale to už je vedlejší. Případy úspěšně demýtizují práci policie, kdy detailně vykreslují proces vyšetřování tak, jak probíhá doopravdy. Metodika, nástroje, technologie, terminologie, dokonce i interakce mezi kolegy jsou v jistém zjednodušení vyobrazeny tak, jak probíhají v reálu. Zjednodušení, či vynechání nezajímavých částí je nutnost, ať už z hlediska ochrany informací, nebo prostě proto, aby si seriál zachoval nějakou dramatičnost, spád, dokázal překvapit atd. Případy jistě patří mezi to nejlepší, co kdy bylo v ČR natočeno, snad nad každým dílem mohu uznale pokývat hlavou, jen při srovnání se světovou špičkou tomu chybí určitá přidaná hodnota navíc... 8/10 (25.03.2016)

Nejlepší český krimi seriál, který jsem doposud viděl. Jsou slabší díly, ale je více těch kvalitních. Výborně zahrané od nenáviděného Korejse, mistra Vetchého nebo Víti. Každá postava měla svou pozici a prostor, i takový Polívka, který hrál zkušeného policistu, který si jede svůj systém, neměl chybu. Po velmi dlouhé době tleskám tvůrcům, protože tohle je přesně to, kvůli čemu tu TV klidně zapnu. Netočit zbytečné seriály, které to jsou, nemusím snad ani jmenovat a radši natočit dalších klidně několik desítek dilů. Pár připadů jsem znal ze čtení novin nebo jsem o nich slyšel, pokud jsou všechny podle pravdy nebo ne, na to nehledím, protože tu šťávu, občas napětí a výbornou hudbu takový detail nikdy nezvrátí. (22.10.2016)

,,ZPRACOVÁNO PODLE PŘÍPADU … PACHATEL BYL PRAŽSKÝMI POLICISTY DOPADEN ZA … DNŮ. MĚSTSKÝ SOUD JEJ ODSOUDIL K VÝKONU TRESTU….“ /// Žádný čtení myšlenek ani forenzní nehrajou hlavní roli. Klasická pátračka, Vacátko v mobilu a herci s osobním kouzlem přesvědčit, že sledujete dobrej tým a skutečný případy. A přitom taková klasika – na úvod zločin a pak… až k happy endu. Předpokládám, že se v seriálu nepoznali jen uchyláci a vrazi, ale taky policajti. Voceňuju, že tady nepitvaj soukromý životy, ale lehce a jednoduše se vystihnou charaktery postav. Tohle mě baví a navíc si nepamatuju, kdy naposledy jsem si u českýho seriálu přál pokračování. (Vlastně jo.) 2.SÉRIE: V agitace o náročnosti práce s největším debilem na šéfovský pozici se naštěstí najde dostatek prostoru pro případy a pátrání. Seriál dokazuje, že mít vo čem vyprávět (zločiny podle skutečnosti) je 80ti% záruka úspěchu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fandím policajtům co fanděj Spartě. 2.) Nevím, proč se uděluje Cena Michala Velíška. 3.) Zjistím, že v Praze můžu stále potkat hříšný lidi. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (09.04.2014)

Tak jo, viděl jsem tři díly, u všech třech jsem pointy a zvraty odhadl asi tak 15 minut před kriminalisty a následně jsem byl nucený sledovat tu zvláštní provinční operetu, promiňte, velký pitaval z malého města plný krásného přehrávání, nesmyslné akce, která je totálně statická, ale hudba ji tlačí dopředu málem jako futuristický thriller. To rozkoukávání se do světa je zajímavé, ale scény typu rozhovor poldy a novinářky na studeném pustém parkovišti prostě pořád vypadají jako křečovitý derivát, kterému se divák zběhlý v estetice scandi-noir musí jenom lehce pousmát. Něco mi říká, že kdyby k údajně realistickým případům (občas o míře realismu silně pochybuju, resp. některé zkratky ve scénáři dost vraždí logiku dění) zkusili tvůrci zvolit syrovější přístup, nemuselo to zase působit až tak nejapně. Ale ten kontrast přiblblých peripetií a rádoby-osudového důrazu je na hlavu padlý. Ale chápu, že fenomén "pondělní detektivky na čété" a místní normalizační tradice "poldů s turkem, stařenou a rohlíkem" diktuje méně přísná kritéria. Po pár dalších rutinních dílech přihazuju hvězdu, dá se na to koukat jako na neurážlivou kulisu. Pro cukráře Enšpígla: když jsem naposledy mluvil s kamarádem detektivem, vyšteřoval skutečné případy, ne epizody seriálu. A když jsem posledně pustil telku, dávali tam epizody seriálu, ne skutečné případy. Mimochodem, Případy si dotyčný kriminalista velmi pochvaloval. Prý je to ze života. (14.01.2014)