Pozor na Harryho

Tenhle Allenův snímek mi ze všeho nejvíc připomínal psychický kolaps a je až s podivem, že to hlavní hrdina nakonec přežil :) Všechno je tu neuvěřitelně nervní (i na samotného Woodyho!), což podtrhuje i zvolená koncepce obrazu (střihy, rozostření) a peprná mluva, sloužící pro zdůraznění vyhrocenosti situace. Film si od diváka žádá maximální soustředěnost, což je dáno velkou spousta příběhových linií, pohybujících se mezi realitou, románovou fikcí a neurotickou představivostí. Životní moudra a nezapomenutelné citáty snad nemusím ani připomínat. 8/10 (31.10.2009)

Když máte tvůrčí krizi, napište o ní. V tomto směru není Woody prvním, a dozajista nebude ani posledním umělcem. (Např. slušný román Josepha Hellera - Portrét umělce v pokročilém věku.) Harry je rozebrán na molekuly, můžeme doslova přebírat v rukou jeho pochody, jeho motivace a složky jeho podvědomí. K tomu pro Woodyho netypická forma střihu, zato typické množství vtipů. ("Píchal jsi někdy slepou?" - "Ne. Ty jo?" - "Jsou tak vděčné.") (27.08.2013)

Woody ve své nejcyničtější, nejvzteklejší podobě. Po náročném rozchodu s Miou Farrowovou a hádkách o svěření dětí do péče si ulevil snímkem, na který leckdo z věrných fanoušků nebyl připraven. Vidět starého dobrého Woodyho, jak vztekle sakruje a mluví o potřebě dobrého vykouření, je asi stejně příjemné, jako přistihnout svého milého, staromládeneckého strýčka, jak si po telefonu objednává sado/maso šlapku. Allen ve svých filmech umí vykouzlit atmosféru, kdy jsou smolaři na Manhattanu sice opuštění a ještě k tomu zmoknou, ale pod vším hraje jazz a je to vlastně takové hořko-sladké, protože cítíme, že svět je přes všechny průsery vlastně krásný a každý nakonec spřízněnou duši potká. V Deconstructing Harry ale nic takového nenastane, všichni na sebe křičí, vtipy spíš bolí, a jediná radost, kterou opuštěný tvůrce na světě má, je ta, kterou si v tvorbě vymyslel on sám. Kdyby tady začalo pršet, hlavní smolař Harry by nejspíš řekl "A ještě k tomu všemu zmoknu, kurva!" Podle mě nejde o film vyloženě skvělý (na to je příliš roztříštěný všemi těmi nápady z šuplíku), ale určitě jde o film důležitý, pokud kontinuálně sledujete autorovu tvorbu. Woody Allen odhodil všechny masky. (24.03.2020)

Kdepak, v devadesátých letech už byl Woody vyčerpán a tuhle část jeho tvorby proto začínám považovat za nejslabší. Uvidíme za pár dní u další novinky, jestli se nejedná o nějakou pravidelně se vracející křivku. U Pozor na Harryho nevadí několik souběžných existenčních rovin, přeskakování časové osy, typické Woodyho témata nevěry, zakázaného sexu, nadsázky, paranoi, psychiatrů, manželských krizí ani nic jiného, u Harryho vadí, že tohle všechno Woody omílá pořád dokola a tentokrát tomu chybí i jen náznak originality či dílčího nápadu. (10.07.2013)

Trošku jiný Woody, než ho známe. Sexuálnější, podstatně vulgárnější, přesto stále baví. "A character who is too neurotic to function in life, who can only function in art". Harry Block je úspěšný spisovatel v tom nejbeatnickém slova smyslu. Má problémy z dětství, které neumí řešit pragmaticky - chlastá, spí s kurvama, a ve svých knihách často recykluje svůj vlastní život. Pomocí několika takových příběhů je divákovi (a tudíž i Harrymu) poskytnut náhled do jeho duše a rozhřešení jest dokonáno. Za zmínku stojí rovněž úžasné obsazení, kde se i v nejmenších rolích objevují opravdové hvězdy. (03.05.2017)